Co je úzkost a jak se ji zbavit

fashion

Napadají vás zoufalé otázky? Pociťujete strach, ale neumíte blíže specifikovat čeho se bojíte? Jste neklidní, nervózní, svírá se vám hrdlo? Myslíte si, že nejspíš omdlíte, nebo zešílíte? Pak se potýkáte s některou z úzkostných poruch.


Mírné projevy úzkosti mají v životě člověka své nezastupitelné místo, připravuje nás na blížící se nebezpečí, kterému pak dokážeme lépe čelit, případně se mu vyhnout. Jakmile však úzkostné stavy přerostou určitou pomyslnou hranici, jsou příliš časté, silné, nemají reálný základ a začnou nás omezovat v běžném životě, nastává problém. Úzkostnou poruchou trpí zhruba čtvrtina populace vyspělých zemí, častěji se s ní potýkají ženy, všeobecně můžeme říct, že je jednou z nejčastějších psychických nemocí.


Můžeme vymezit 7 typů úzkostných poruch:


1. Obsedantně kompulzivní porucha – z angl. Obsessive-compulsive disorder, jde o zvláštní poruchu chování projevující se nepříjemnými myšlenkami, které se člověk snaží překonat opakovaným prováděním určité činnosti – např. strach z bakterií = neustálé mytí rukou.

2. Sociálně úzkostná porucha – jinak taky sociální strach/úzkost/fobie. Lidé zažívají různé tělesné i emocionální potíže v komunikaci s lidmi, vystupování na veřejnosti apod.

3. Generalizovaná úzkostná porucha generalized anxiety disorder, je charakteristická nadměrnými nekontrolovatelnými obavami a úzkostí, které se týkají běžných denních záležitostí.

4. Posttraumatická stresová poruchaposttraumatic stress disorder, někdy označována jako posttraumatický stresový syndrom. Jedná se o reakci na závažný stres, traumatickou událost.

5. Agorafobie – strach z veřejných prostranství, resp. míst, kde by nebyla rychle dostupná pomoc.

6. Panická porucha – opakované záchvaty intenzivního strachu a vnitřní nepohody, které vznikají náhle a bez zjevné příčiny.

7. Specifické fobie – chorobný strach ze situací, lidí či objektů, mající ochromující charakter a narušující běžné každodenní fungování člověka.


Teorií, proč úzkostné poruchy vznikají je opravdu mnoho. Původně se odborníci přikláněli k názoru, že má úzkost ryze psychologický charakter, dnes se však ukazuje, že je na problém nutné pohlížet souhrnně. Velkou roli zde hraje genetika, narušené citové vazby z dětství, separační úzkost, výchovné problémy, přísná výchova, špatné sociální zázemí, existenční otázky, uvědomění si smrtelnosti a pomíjivosti života aj.


Stavy úzkosti se projevují jak v rovině fyzické (bušení srdce, zrychlený puls, pocení, nekontrolovatelný třes, sucho v ústech, návaly horka, závratě, problémy s dýcháním, bolesti na hrudi, potíže s trávením), tak i v rovině psychické (neklid, obava ze ztráty kontroly, derealizace, depersonalizace, poruchy příjmu potravy, spánkové poruchy, deprese). Intenzita úzkosti je u každého jiná, někteří pociťují jen mírné obtíže, jiní se potýkají s ataky paniky. Na rozdíl od psychóz si člověk trpící úzkostnou poruchou plně uvědomuje neopodstatněnost svého chování, není nijak narušeno jeho vnímání reality ani jeho osobnost. Úzkost se může objevit zcela nečekaně (tzv. spontánní úzkost), někdy stačí pouhá myšlenka (anticipační úzkost), předvídání různých situací (situační úzkost). Častá je také kombinace předchozích tří typů, kdy úzkost dosahuje vysoké intenzity, v tom případě se jedná o panickou úzkost.


Úzkostná porucha je často skryta za neurčitými tělesnými příznaky, lidé trpící úzkostnými stavy mnohdy navštěvují ordinaci svého praktického lékaře, který se nejprve snaží vyloučit různé nemoci, např. poruchu funkce štítné žlázy, infarkt myokardu, žaludeční vředy apod. Jakmile se provede řada laboratorních vyšetření a onemocnění fyzického charakteru je vyloučeno, začne se praktický lékař zabývat psychickou stránkou člověka a pacienta odešle na odborné vyšetření k psychiatrovi či psychologovi.


Při léčbě úzkostných poruch se nejčastěji volí forma psychoterapie v kombinaci s léky. Psychologové se často přiklánějí ke kognitivně behaviorální terapii, při které se zaměřují na zvládnutí negativních projevů a jejich ovládnutí. Pacienti jsou postupně vystavování stresovým situacím, učí se jim čelit namísto vyhýbat, terapie je zaměřena na změnu myšlení a nahlížení. Léčba je podpořena léky, užívají se anxiolytika v kombinaci s antidepresivy.


Pokud vám lékař diagnostikoval některou z úzkostných poruch, vyhledejte pomoc psychologa. Jen tak se vyhnete zbytečným vyšetřením a můžete se přímo zaměřit na odstranění pocitů úzkosti. 




Žádné komentáře. Buďte první!
Pro posílání komentářů se musíte nebo zaregistrovat.