Domácí násilí. Jak se mu bránit?

fashion

Ve vztahu/manželství si vždy jeden z partnerů snaží udržet vedoucí postavení. Není to nic neobvyklého, záleží však na způsobu, jaký k tomu využije. V nemálo případech se tak děje pomocí bití apod. Ne však každý konflikt, hádka, facka se dá hned označit jako domácí násilí – to musí splňovat určité znaky. Prvním znakem je jasné rozdělení rolí. Pokud se v pozici oběti střídáte, jednou jste to vy a jindy partner, nejde o domácí násilí. Tam je vždy v pozici násilníka pouze jeden z partnerů a v pozici oběti ten druhý. Není pravidlem, že obětí je žena, mnohdy je domácí násilí pácháno také na mužích, dětech, starých lidech – vždy to však jsou blízké osoby žijící v jedné domácnosti. Dalším znakem je dlouhodobost, opakování a stupňování násilí. Opět zde platí, že pokud není některý z těchto znaků dodržen, nejedná se o domácí násilí. Posledním znakem je pak neveřejnost – domácí násilí probíhá zásadně za zavřenými dveřmi, v soukromí.

Ve spojení s domácím násilím si člověk nejčastěji představí fyzické útoky jako je bití, škrcení, kopání, svazování aj., ovšem forem domácího násilí je několik. Násilník mnohdy svou oběť zesměšňuje, vyvolává v ní pocity viny, ponižuje ji, vyvíjí různý psychický nátlak, vyhrožuje či vydírá – v tomto případě se jedná o psychické násilí. Ruku v ruce s předchozími jde pak snaha násilníka o izolaci oběti od okolí (sociální násilí), nejčastěji provázená odpíráním finančních prostředků (ekonomické násilí). Násilník chce mít nad obětí absolutní moc, potřebuje ji mít pod kontrolou v každé situaci, oběť mu musí hlásit každý svůj krok, ve všem mu vyhovět. A to se týká také sexuálního života partnerů, násilník nebere v potaz, zda jeho protějšek má chuť na sex, on si bere to, co chce a kdy to chce, což mnohdy vede ke znásilnění (sexuální násilí).

Jamile se jednou stanete obětí domácího násilí, budete součástí neustálého koloběhu konflikt-násilí-usmíření-klid, přičemž násilí se bude neustále stupňovat, období klidu naopak zkracovat. V takovémto případě je namístě vyhledat pomoc. Nejčastěji se obrací oběti domácího násilí na policii. Ta má v kompetenci násilníka např. vykázat z bytu a nabídne oběti služby krizového interventa. Další možností je obrátit se na různá krizová centra, neziskové sociální organizace zaměřené na pomoc obětem domácího násilí. V neposlední řadě je namístě i pomoc psychologa, ten pomůže oběti vyrovnat se s následky domácího násilí, zejména s posttraumatickým syndromem.

 




Žádné komentáře. Buďte první!
Pro posílání komentářů se musíte nebo zaregistrovat.