Jak se žije lidem s maniodepresi?

fashion

Střídání nálad není nic neobvyklého pro nikoho z nás. Jak se říká jednou jsme dole, jednou nahoře. Avšak každá špatná nálada dříve či později odezní a vystřídá ji radost z něčeho nového, třeba i sebemenší maličkosti. To je život, tak to vždy bylo, je a bude. Kdo tvrdí, že nikdy špatnou náladu neměl s určitostí lže. Jsou mezi námi však tací, které dobrá nálada neopouští po mnoho dní, týdnů i měsíců. A najednou ji vystřídá deprese, která trvá a trvá. V tomto případě už nemůže být řeč o normálním běhu věcí, ale jde o vážný problém.

Pokud jdou vaše nálady z extrému do extrému a periodicky se opakují, můžete se potýkat se závažnou psychickou nemocí zvanou maniodepresivní porucha, která je známá i pod označením bipolární afektivní porucha. Ta postihuje zhruba jednoho jedince ze sta, a to nejen dospělé, ale i děti. Ze známých osobností trpěli maniodepresivní poruchou např. Miloš Kopecký, Petr Muk, E. A. Poe, Ludwig van Beethoven, Abraham Lincoln, císař Rudolf II., Karel Svoboda aj.

Maniodepresivní porucha není typická jen pro určitou skupinu, ale jsou jí ohroženi všichni bez rozdílu věku, pohlaví, vzdělání, rasy apod. U někoho propukne náhle, jiný může vypozorovat určité varovné signály. Podle psychologů má na vznik maniodepresivní poruchy vliv zejména dědičnost. Aby však nedošlo k omylu, to, že některý z rodičů trpěl bipolární afektivní poruchou ještě neznamená, že jí automaticky přenesou na své potomky. „Pouze“ jim předávají solidní základ (tedy genetickou výbavu), na kterém v budoucnu může onemocnění stavět. Kromě toho však můžou maniodepresivní poruchu vyvolat i nezpracované emoce, prožitá traumata, celkové vyčerpání, a u některých i takové obyčejné střídání ročních období. Ano je to tak, i dlouhá zima může vyvolat silné deprese, stejně jako slunečné dny jsou protkány veselostí a elánem. Podstatné však je, že tyto stavy (opět se opakujeme) jsou dlouhodobé a změna přichází náhle, bez zjevné příčiny.

V mnoha odborných publikacích je střídání nálad při maniodepresivní poruše právě připodobňováno střídání ročních období a stejně jako rozlišujeme jaro, léto, podzim a zimu, můžeme i střídání nálad rozdělit do 4 etap. Prvním cyklem je období hypomanické a jedná se o stav, kdy jedinec horko těžko vypozoruje nějaké příznaky, přesto tu jsou (veselá nálada, přemíra energie, bezprostřednost, snadné navazování nových známostí, zvýšená sexuální aktivita, absence únavy). Jestliže se již jedinec s maniodepresivní poruchou léčí, je právě toto období velmi rizikovým, ač se jedná jen o mírnou formu poruchy. Nebezpečí spočívá právě v tom, že se člověk cítí naprosto v pořádku a nedokáže si správně vyložit varovné signály, často v důsledku toho vysazuje léky, což následně vede ke zhoršení průběhu onemocnění apod. Druhou etapou je období manické, pro které je typickým znakem přemíra dobré nálady a pocitu, že nic není nemožné. Jedinec oplývá přehnaným sebevědomím, má sklony k přeceňování vlastních schopností a zveličování. V komunikaci s ostatními jedinec často používá přehnaná gesta, nedokáže udržet pozornost a na jakýkoliv výraz nesouhlasu reaguje agresivně. V podstatě ztrácí jakékoliv zábrany, vše realizuje bez ohledu na to, jaké důsledky může jeho chování mít. Není výjimkou, že se kvůli tomu dostává do finančních i osobních problémů. V těžkých případech se k výše uvedenému přidávají také halucinace a bludy, jedinec se tak stává nebezpečným pro své okolí i pro sebe samého (riziko vzniku alkoholismu či jiné závislosti). Tyto stavy euforie následně střídá období depresivní, které je spojeno s nenadálým smutkem, úbytkem energie, špatnou náladou a sebeobviňováním. Pokud nejsou tyto stavy léčeny, mohou vést až k sebedestruktivním myšlenkám a pokusům. V podstatě v období deprese není člověk schopen se z čehokoli radovat a učinit jakékoliv rozhodnutí. Deprese jsou skoro vždy doprovázeny i tělesnými projevy jako např. váhovým úbytkem, ztrátou sexuálního apetitu, poruchami spánku aj. A pak je zde období smíšené, ve kterém se prolínají výše uvedené příznaky, které však nelze s určitostí přiřadit k mánii či depresi.

Při diagnostice maniodepresivní poruchy se musí postupovat opatrně a v první řadě je důležité vyloučit jiný typ psychického onemocnění (např. schizofrenie). Pro správnou diagnózu deprese musí být přítomno alespoň 5 z těchto příznaků: sklíčenost a smutná nálada, snížený zájem o všechny aktivity, změny tělesné hmotnosti, nespavost/zvýšená spavost, psychomotorická retardace, únava, ztráta energie, pocit méněcennosti, sebeobviňování, zhoršená koncentrace, opakující se myšlenky na smrt a sebevraždu, suicidální pokusy. Pro správnou diagnózu mánie musí být přítomny alespoň 3 z těchto příznaků: vysoké sebevědomí, absence potřeby spánku, mnohomluvnost, rychlé myšlení, roztržitost, neschopnost soustředit se, psychomotorický neklid, nutkavá potřeba aktivit, které působí radost (nakupování, utrácení peněz, sexuální zkušenosti).

Jestliže jste na pochybách, zda netrpíte maniodepresivní poruchou, je namístě co nejdříve vyhledat odbornou pomoc. V případě této poruchy, čím dříve zahájíte léčbu, tím lépe. Důsledky neléčené maniodepresivní poruchy mohou být fatální, zhruba 50 % jedinců se pokusí v období depresí spáchat sebevraždu, z toho cca 20 % úspěšně. Kromě tohoto je zde velké riziko vzniku závislosti na alkoholu či drogách a s tím spojených nemocí (onemocnění jater) či finančních problémů. Včasná léčba je předpokladem úspěšného zvládnutí nemoci, mějte však na paměti, že v případě maniodepresivní poruchy nemusí dojít až k naprostému vyléčení, a že nejde o chvilkovou záležitost. Obrnit se musíte trpělivostí, je také nutné bez výjimek dodržovat psychologem nastavený léčebný plán. Pomoci si můžete také změnou životního stylu, dostatečným spánkem a vyhýbáním se stresovým situacím.

A jak taková léčba maniodepresivní poruchy probíhá? Psycholog na základě všech dostupných informací navrhne léčebný postup šitý přímo vám na míru. Ve většině případů se využívá kombinace psychoterapie s psychoedukací, u vážnějších forem pak farmakoterapie (tymostabilizátory, anxiolytika, hypnotika, antipsychotika, antidepresiva).

Psychoterapie je založena na motivaci klienta a důvěře v terapeuta. Psycholog se snaží, aby klient pochopil míru svého onemocnění i s jeho riziky, zvládl vyřešit různé situace, změnil dosavadní životní styl a v neposlední řadě se spolu s klientem zaměřuje na úspěšné dosažení jeho cílů. Psychoterapii často účinně doplňuje fototerapie, elektrokonvulzivní terapie a transkraniální magnetická stimulace.

Elektrokonvulzivní terapie je v psychiatrii užívána od 19. století a jistě ji znáte pod zkráceným názvem elektrošoky. Tento způsob terapie je veřejností mnohdy odsuzován, což je však dáno špatnou informovaností a zkreslenými představami. Ačkoli v nás může název vzbuzovat různé sadistické představy, princip elektrokonvulzivní terapie je vcelku jednoduše pochopitelný. Jejím úkolem je pomocí opakovaných elektrošoků změnit elektrické signály v mozku tak, aby došlo k co největšímu zlepšení diagnostikované poruchy.

Velmi oblíbenou metodou je také fototerapie. Ta je založena doslova na léčbě světlem zejména v období podzimu a zimy, kdy je přirozené sluneční světlo nedostatkovým zbožím. Málo slunečního svitu negativně ovlivňuje naše psychické rozpoložení, cítíme se více unavení a máme tendenci podléhat depresím. Fototerapie v tomto případě působí blahodárně na náš duševní klid, navozuje příjemné pocity, a to bez jakékoliv nutnosti vynaložit vlastní aktivitu.

Jak vidíte, je léčba maniodepresivní poruchy dobře zvládnutelná. Neodkládejte proto návštěvu psychologa a svěřte se mu se svými problémy co nejdříve, jen tak můžete dosáhnout co nejlepších výsledků. 




Žádné komentáře. Buďte první!
Pro posílání komentářů se musíte nebo zaregistrovat.