Jaký je rozdíl mezi psychopatem a sociopatem?

fashion

Většina lidí si představí psychopata či sociopata jako nelidskou stvůru, která nemá zábrany vykonat jakákoliv zvěrstva. Typickým příkladem může být postava Hannibala Lectera z filmu Mlčení jehňátek, který proslul svým kanibalismem. Ovšem ne vždy je psychopatie a sociopatie spojena s agresivitou, násilím a vražděním. Vezměte si další známé filmové postavy jako např. Sherlock, Dr. House, Dexter aj., ti přece nejsou žádnými vrahy, přesto se jedná o sociopaty. Nehledě na to, že skoro každý z nás se za život setká s nějakým sociopatem či psychopatem a nemá o tom ani potuchy. Jak se tedy tyto osobnosti projevují, co je odlišuje od ostatních a jak poznáme, že se jedná o psychopata nebo sociopata? Na všechny tyto otázky vám odpovíme v dnešním článku.

Jakkoli se budeme snažit najít přesnou definici těchto dvou pojmů, bude naše snaha marná. Psychologie totiž žádnou konkrétní definici pro psychopata a sociopata nemá, avšak oba tyto pojmy shrnuje pod pojmem antisociální (nebo také disociální) poruchy osobnosti. V tomto označení však můžeme nalézt jistou nesrovnalost. Vezmeme-li totiž v úvahu, že psychopat se již narodí s nefunkční částí mozku, která má na starost sebekontrolu a emoce, což je v konečném důsledku nevyléčitelné, nemůžeme hovořit o psychopatii jako o poruše, ale jako o vrozené odlišnosti. Druhý nedostatek lze spatřovat v zařazení psychopatie mezi poruchy antisociální, protože psychopat podává mnohdy vynikající herecké výkony tak, aby jej společnost přijala do svého středu, ve své podstatě si společnost svým zvráceným způsobem podmaňuje. Sociopat je naopak často ze společnosti vylučován pro jeho „nenormální“ chování, které není (až na výjimky) vrozené, ale je získané dlouhodobým působením stresových faktorů, zde by tedy zařazení mezi disociální poruchy lépe odpovídalo.

Otázkou zůstává, co zapříčiní vznik těchto dvou poruch. Ani odborníci na slovo vzatí nejsou ve svých názorech jednotní. Jedni se přiklání k teorii dědičnosti, druzí prosazují mínění, že děti přejímají, respektive kopírují chování dospělých, se kterými vyrůstají. To by tedy znamenalo, že ač má dítě rodiče psychopata či sociopata, pokud jej bude vychovávat zcela „normální“ rodina tyto tendence se u něj neprojeví. Jsou známy případy, kdy se matce s psychopatickými sklony narodila dvojčata, jedno dítě vychovávala ona a toto dítě se stalo také psychopatem, druhé vyrůstalo v ideální rodině a jeho psychopatické „geny“ se neprojevily. Ovšem nějaký přesnější průzkum, který by tuto teorii stoprocentně podpořil zatím nebyl zveřejněn.

Proč se často uchylujeme k tomu, že používáme označení psychopat pro osobu sociopatickou a naopak? Na nesprávnou cestu nás svádí jejich společné znaky, i když jich není mnoho. V první řadě psychopat i sociopat naprosto pohrdá společností, jejími pravidly a zákony. Stejně tak opovrhují právy ostatních lidí, chovají se bezcitně, dalo by se říci, že nemají svědomí.


Rozdíly v chování sociopata a psychopata


Psychopat:

- na jeho chování se podílí vrozené předpoklady, psychopatem se člověk narodí

- postrádá jakoukoliv empatii, nedokáže se vcítit do druhého

- umí věrně kopírovat požadované emoce, avšak necítí vůbec nic

- dokáže díky své mistrně zvládnuté přetvářce navázat i dlouhodobý vztah

- je schopný manipulátor, dokáže si podmanit své okolí, aniž by kdokoli pojal podezření, že je něco v nepořádku

- většinou se jedná o osoby s vysokou inteligencí, na dobré pracovní pozici

- je chladnokrevný, jestliže se dopustí nějakého trestného činu má vše dopředu důmyslně propracované a promyšlené, vytváří si vždy náhradní plán

- tzv. neztrácí nervy, je klidný, přesný a zakládá si na organizaci


Sociopat:

- jeho chování utváří společnost, prožitá traumata, psychické či fyzické týrání

- uvědomuje si nesprávnost svého jednání, má určitou míru svědomí a emocí, ale ani to jej nedokáže odradit a zastavit

- je nervózní, snadno se rozčílí, je to tzv. horká hlava

- většinou si neumí udržet práci ani normální životní úroveň

- přestože pohrdá společností, touží být součástí určité skupiny lidí, mít vztah

- nezapadá mezi ostatní, postupem času jde poznat, že s ním není něco v pořádku

- pokud se dopustí trestného činu není jeho jednání nikdy promyšlené a organizované, jedná spíše spontánně.


Lze se osobám s disociální poruchou osobnosti ubránit?

Jak poznáme, že máme co do činění s psychopatem či sociopatem? Je to těžké. Na sociopata vás může upozornit jeho nepřirozené chování, které se vymyká jakýmkoliv konvencím, ovšem pozor, ne každá odlišnost je sociopatií. Odhalit psychopata je pak téměř nemožné. Pokud se však s takovýmto člověkem budete muset potýkat je důležité, abyste mu neustále dávali najevo svou převahu, nenechali se ovlivnit a manipulovat. Zachovat odstup je velmi obtížné v případě, kdy asociální poruchou osobnosti trpí váš partner, rodič, sourozenec či dítě. Rozhodně však nepodceňujte nebezpečí, které vám od nich může hrozit. Proto doporučujeme navštívit psychologa, který se v této problematice dobře orientuje a je tak schopen poradit vám, jak se v takovémto případě zachovat. 




Žádné komentáře. Buďte první!
Pro posílání komentářů se musíte nebo zaregistrovat.