Moje dítě je autista

fashion

Každý rodič si přeje, aby jeho dítě bylo zdravé, a to jak po fyzické, tak i psychické stránce. Bohužel se nezřídka stává, že některé děti to štěstí nemají. Dnes si proto přiblížíme stále častěji diskutované téma, které se týká dětského autismu.

Nebudeme vás zatěžovat nějakou krkolomnou a zdlouhavou definicí, ona totiž ani žádná taková neexistuje. Porucha autistického spektra čili autismus se vyznačuje uzavřením do sebe, což je spojeno s problémem při navazování mezilidských vztahů. Jednoduše řečeno, dítě žije ve vlastním světě a tomu okolnímu neumí porozumět. Dítě má kvůli této poruše problémy v oblasti sociální vztahů, komunikaci a chování.

Termín autismus (z řeckého autos = já/sám) poprvé použil švýcarský psychiatr E. Bleuler roku 1911, když se snažil co nejpřesněji vystihnout komunikační problémy schizofreniků. Avšak toto označení se ve smyslu, jak jej známe dnes ustálilo až po roce 1943, tehdy psychiatr L. Kanner pozoroval několik dětí, které vykazovaly známky nedostatečného zájmu o druhé a další typické příznaky. Dnes je touto poruchou postiženo ročně okolo 200 dětí, z toho většinu tvoří chlapci. I přes neustálou snahu se odborníkům dosud nepodařilo odhalit přesnou příčinu autismu. Nelze vyvrátit vliv genetiky, nedostatečného propojení důležitých center v mozku, nebo jiného poškození nervové soustavy. Porucha se může rozvinou také v důsledku infekčního onemocnění. Proč to však odborníci nedokáží určit, shodují se však na tom, že za vznik autismu může vícero příznaků. Stále více se dočítám o různých spekulacích, které tvrdí, že se u dítěte může projevit autismus jako důsledek reakce na očkovací vakcínu. Mějte na paměti, že jde o dosud vědecky nepodložené teorie, to že by očkování mělo přímý vliv na rozvoj autismu se nepodařilo prokázat. Odborníci se častěji přiklánějí k názoru, že očkování může do jisté míry urychlit projevy této poruchy, ovšem dispozice má již dítě geneticky předurčené. To v podstatě znamená, že očkování nevyvolá autismus jako takový, s tím se dítě nejspíš už narodilo.

Světová zdravotnická organizace vytvořila jakýsi seznam poruch autistického spektra, podle toho, zda jde o lehkou formu autismu či se blíží až mentální retardaci. V důsledku toho tedy rozlišujeme tyto typy: dětský autismus (porucha mentálního vývoje dítěte), atypický autismus (příznaky autismu se prolínají s jiným typem poruchy autistického spektra), Aspergerův syndrom (porucha sociální interakce v kontrastu s vysokou inteligencí), Hellerův syndrom (postupné opožďování vývoje dítěte z neznámé příčiny), Rettův syndrom (těžké mentální postižení dívek), jiné pervazivní poruchy (mírnější forma autismu, termín se u nás většinou neužívá).


Jak se dětský autismus projevuje?

Každé dítě je jiné a to, že v některých oblastech vývoje zaostává ještě nutně neznamená, že trpí poruchou autistického spektra. Přesto by měli rodiče zbystřit v případě, kdy dítě vykazuje známky jinakosti, které nejdou přehlédnout. Projevy autismu se můžou s věkem měnit, některé se zesílí, jiné s postupem času úplně vymizí. Obecně platí, že dítě by mělo do jednoho roku zvládat žvatlat, do roku a půl používat první slova a zhruba do dvou let by mělo umět vytvořit jednoduchá slovní spojení. Pokud vaše dítě v řeči výrazně zaostává a k tomu vykazuje i některé z níže uvedených příznaků, neignorujte tyto signály a vyhledejte pomoc odborníka.

Příznaky autismu:

- dítě nejeví zájem o okolí, lidské tváře a hlasy, postrádá tzv. sociální úsměv

- dítě nereaguje na své jméno, jednoduché pokyny, působí jako by bylo neslyšící

- dítě bez zjevného důvodu ustrne ve vývoji, případně přestává zvládat již naučené dovednosti

- dítě nedokáže udržet oční kontakt

- silně se fixuje na určité předměty a hračky, pokud hračku ztratí, nedokáže se s tím vyrovnat

- má specifický styl chůze (chodí po špičkách, dělá zvláštní pohyby, točí se dokola…)

- dítě negativně reaguje na změny, vytváří si rutiny, které se nesmí porušit (např. uspořádání hraček a věcí v domácnosti)

- dítě dává přednost samotě, nezapojuje se do kolektivu, nerozumí vrstevníkům

- vytváří si imaginární kamarády

- nedokáže ovládat své chování, jsou u něj časté záchvaty vzteku a někdy má až sebedestruktivní tendence

- obtížně se orientuje v prostoru, nezvládá dělení času

Autismus je v dnešní době poruchou dobře zvládatelnou, ovšem vyžaduje to nemalé úsilí ze strany rodičů, pedagogů, lékařů a samozřejmě je důležitá i snaha dítěte-autisty. Horší je to s pochopením okolí, protože autista navenek většinou nevykazuje žádné známky této poruchy, v podstatě se jen liší, jinak se vyrovnává se určitými situacemi a pro své „podivínské chování“ je pak vylučován z kolektivu. Přesto může autista v dospělosti najít velmi zajímavou práci i na manažerských pozicích, je ceněn obzvlášť pro svou důkladnost a preciznost odvedené práce.

Tak jako u jiných poruch i u autismu hrozí různé komplikace, zejména pokud se k němu přidruží mentální retardace, epilepsie, problém s hyperaktivitou apod. Jestliže se dítě autista potýká s prudkými výkyvy nálad, agresivitou či pasivním postojem hrozí, že bude své problémy řešit formou sebepoškozování.


U dítěte je podezření na poruchu autistického spektra. Co dál?

Pokud máte vy, nebo dětský lékař podezření, že se u dítěte projevila porucha autistického spektra je důležité svěřit se do péče dětského psychologa. Jen ten dokáže posoudit, zda se jedná o autismus, či jinou poruchu. Jestliže se potvrdí, že dítě opravdu trpí autismem, zahájí se léčba. Ta se zaměřuje zejména na posílení dovednosti přizpůsobit se okolnímu světu, naučení se samostatnosti a jejím principem je také co největší zmírnění odlišného chování. Autismus není možné úplně vyléčit, ale správnou pedagogickou výchovou s využitím behaviorální terapie je možné, aby se dítě bez větších obtíží zapojilo do společnosti. V každém případě léčba náleží pouze do rukou specialisty, sami bez jeho pomoci to rodiče nezvládnou.


Jak změnit přístup k výchově, pokud máte doma dítě autistu?

Dítě trpící poruchou autistického spektra vyžaduje od rodičů větší pozornost, to může být mnohdy vyčerpávající a náročné. Pokuste se vytvořit co nejvíce milující domov, dávejte dítěti neustále najevo svou lásku, a i přes veškeré neúspěchy jej podporujte a věřte v jeho schopnosti. Pro autisty je velmi důležité dodržovat určitou rutinu, nesnažte se ji dítěti narušovat, vytvořte pro všechny členy rodiny pevný a neměnný řád. Mluvte s dítětem a při komunikaci se pokoušejte o to, aby s vámi navázalo a co nejdéle udrželo oční kontakt. Každý rodič má obavy, aby na jeho dítě nebyly ostatní zlí, avšak nepřehánějte to, a dovolte dítěti stýkat se s jinými dětmi, nejlépe u vás doma, kde je dítě ve svém dobře známém prostředí a cítí se bezpečně. Pokud se dítě potýká se záchvaty hněvu obrňte se trpělivostí a zachovejte klid, nechte jej ať se vyvzteká a jakmile se uklidní, promluvte si o důvodech jeho hněvu a vysvětlete mu, proč byla jeho reakce špatná. A hlavně myslete na to, že vaše dítě nezná nikdo lépe než vy, a jen vy mu dokážete vytvořit takové prostředí, ve kterém se bude cítit dobře. Co na tom, že jinde to dělají tak a vy ne?

 




Žádné komentáře. Buďte první!
Pro posílání komentářů se musíte nebo zaregistrovat.