OCD: Obsedantně-kompulzivní porucha

fashion

Znáte ten pocit, když nasednete do auta a najednou si nejste jistí, jestli jste zamkli dveře od bytu? Nu což, musíte se jít podívat a zkontrolovat to. Jakmile zjistíte, že dveře jsou zamčené v klidu odjedete a nijak to dál neřešíte. Ale co když se vám myšlenka na nezamčené dveře neustále vtírá do mysli, nedá vám pokoj a vy se musíte stále vracet a ty dveře kontrolovat, i když už jste to udělali několikrát? Ne, nejste blázni, ale nejspíš se potýkáte s obsedantně kompulzivní poruchou.

Jistě jste tento termín již někdy slyšeli, ale co to vlastně ta obsedantně kompulzivní porucha je a co ji způsobuje? Obsedantně kompulzivní porucha (zkr. OCD = obsessive-compulsive disorder) je jednou z nejčastějších psychických poruch, svými příznaky se podobá schizofrenii nebo autismu, postihuje zhruba 2 % populace, nejčastěji se objevuje okolo 20 roku života a pokud se začne včas řešit, dá se poměrně dobře zvládnout. Člověk trpící OCD se potýká s vtíravými a nepříjemnými myšlenkami (obsese), které dokáže zvládnout jen pomocí naučených rituálů (kompulze). Ovšem ať se sebevíc snaží, děsivých představ se nedokáže zbavit, a tak je nucen činnosti neustále opakovat. Je to vlastně jeden velký kolotoč strachu a snah ho překonat. Ne však každá nutkavá myšlenka je obsesí, každému z nás se někdy vtírá do mysli něco, na co bychom nejraději nemysleli, případně dáme na pověry (např. obcházíme kanál, protože to přináší smůlu).

Obsedantně kompulzivní porucha se nejčastěji dělí do 5 skupin podle toho, co je jejím spouštěčem:

1. obsese bez zjevných kompulzí

2. nadměrný strach ze špíny, infekce a bakterií

3. strach z opomenutí

4. strach z používání neekologických přípravků, ftalátů…

5. jiné kompulze (opakování slov, čísel, dotyky, střádání věcí…)

Proč se u někoho OCD projeví je zatím otázkou, teorií je spousta, ale žádná není stoprocentní. Většinou se odborníci shodují na tom, že velký vliv má dědičnost a výchova, respektive pokud rodiče kladli přehnaný důraz na dodržování čistoty, pořádku atd. Obsesivně kompulzivní porucha může vzniknout také jako určitá forma obranného mechanismu, kdy se v životě (v dětství) potýkáme s nějakou stresovou situací, která v nás vyvolává chaos, a ten dokážeme zvládnout jen pomocí rituálů, v podstatě si díky nim budujeme pevný řád a nechceme se ho vzdát. Na vině pak může být mnoho dalších faktorů, např. úrazy hlavy, poškození mozku při komplikovaném porodu, různé nemoci atd.

Obsedantně kompulzivní porucha se velmi odráží na kvalitě života. Jestliže trpíte mírnější formou, při které se obsese objevují jen párkrát během dne, dá se tento problém vcelku dobře skrývat před okolím. V opačném případě, tedy jakmile se vám nutkavé myšlenky vtírají i několikrát během hodiny, způsobí vám to opravdu velké potíže, a nejen vám, ale i vašim blízkým. Mnohdy totiž vyžaduje člověk s OCD, aby jeho rituály dodržovali i ostatní a pokud tomu tak není, je nervózní a má sklony k agresivitě. Dále se dříve či později dostavují problémy v práci, protože v důsledku kompulzivního chování má jedinec problém dorazit do zaměstnání včas, na pracovišti není dostatečně výkonný, setkává se s různými konflikty mezi kolegy apod. Pokud se potýká s přehnaným strachem z bakterií a infekce, zadělává si paradoxně svým jednáním na zdravotní problémy, ať už jsou to různé vyrážky z desinfekčních přípravků, či poranění kůže v důsledku silného mytí. Mimo jiné se mohou dostavit i jiné psychické problémy (deprese, sebevražedné myšlenky, závislosti). Proto není radno tuto poruchu jakkoli bagatelizovat a přehlížet.

Mnoho lidí si myslí, že má své rituály natolik zvládnuté, že mu nijak nebudou komplikovat život. Omyl. Ať se snažíte sebevíc, obsedantně kompulzivní poruchu sami nezvládnete, proto nečekejte a co nejdříve se obraťte o pomoc k psychologovi. Ten se v první řadě zaměří na to, zda se ve vašem případě opravdu jedná o OCD, správná diagnostika je totiž základem účinné léčby. Při určení diagnózy vychází psycholog z toho, zda obsese a kompulze přetrvávají delší dobu (min. dva týdny), zda si klient uvědomuje nesmyslnost svého jednání, avšak nedokáže to nijak potlačit, obsesivní myšlenky považuje za své vlastní, zhoršila se kvalita jeho života apod. Podstatné je také vyloučit, že OCD není důsledkem užívání drog či léků, případně zda se nejedná o jinou psychickou poruchu.

Jak probíhá léčba obsedantně kompulzivní poruchy?

V první řadě je důležité klienta poučit o tom, co vše sebou diagnóza OCD přináší, jaká jsou její rizika, co jsou obsese a kompulze. Všechny otázky klienta musí být zodpovězeny, jen pokud správně pochopí, v čem je jeho chování neadekvátní, může tuto poruchu dobře zvládnout.

U mírné formy obsedantně kompulzivní poruchy se často volí kognitivně behaviorální terapie, při které je klient postupně vystavován nepříjemným situacím tak, aby je začal chápat jinak a postupem času si na ně zvykl bez pocitu jakékoliv úzkosti. S pomocí psychologa pak klient přichází na to, že všechny nepříjemné stavy může zvládat jinak než s pomocí kompulzivního chování. U vážnějších případů OCD se pak mohou předepsat antidepresiva, případně antipsychotika. Určitě ničemu neuškodí, pokud léčbu podpoříte určitými homeopatiky či bylinkami, vždy je však nutné tuto možnost probrat s psychologem, který doporučí konkrétní alternativní přípravky s ohledem na váš celkový stav.

Při léčbě buďte trpěliví, ne vždy se výsledek dostaví ihned, někdy je to otázkou několika týdnů, měsíců i let. Například pokud užíváte antidepresiva, nastoupí jejich účinek nejdříve za osm týdnů. Důležité také je, abyste s terapií nepřestávali ještě cca rok po odeznění všech příznaků, protože by mohlo dojít k opětovnému zhoršení stavů. Proto neváhejte a v případě jakýchkoliv pochybností se svěřte do rukou zkušeného psychologa, který na průběh vaší léčby dohlédne a bude vám krom jiného oporou. 




Žádné komentáře. Buďte první!
Pro posílání komentářů se musíte nebo zaregistrovat.