Psychické týrání v dětství

fashion

Jako matka dvou dětí si nedokážu představit, že bych jim nějakým způsobem měla ubližovat. Myslím, že stejně to má většina rodičů, bohužel však ne všichni. Někteří svým dětem úmyslně působí bolest, a to nejen formou fyzického napadání, ale útočí na křehkou dětskou psychiku. A zajímavostí je, že mnohdy rodiče v podstatě ani netuší, že jsou tyrany, jednají v dobré víře, avšak dítě to vnímá jinak. Dnes si tedy představíme tuto problematiku blíže, vysvětlíme si, co je a není psychickým týráním a jak můžeme psychické týrání odhalit a bojovat proti němu.

Na začátek si musíme definovat, co to vlastně znamená, když je dítě psychicky týrané. Psychické týrání je takové chování, které má vážný negativní dopad na citový vývoj dítěte. Dále různé odborné poučky rozdělují dvě základní složky v rámci psychického týrání – aktivní a pasivní. Pro vysvětlení, aktivní složka vychází z toho, že týrání je cílené a záměrné, pasivní složka pak zahrnuje jakýsi nedostatek něčeho, čeho by se dítěti mělo dostávat, jako je např. pozornost rodičů apod. Podle dostupných studií můžeme psychické týrání rozdělit do základních 4 skupin: odmítání, ignorování, terorizování, izolování.

1. Odmítání – tato forma týrání je běžná v případech, kdy je dítě nechtěné. Rodič/e mu to dávají náležitě najevo a neustále dítěti tento fakt připomínají.

2. Ignorování – rodič se stává pro dítě někým nedosažitelným, nedává žádným způsobem najevo svou lásku, nevšímá si dítěte a nereaguje na jeho potřeby.

3. Terorizování – rodiče dítě zesměšňují, trestají, vyhrožují mu apod.

4. Izolování – dítě je zavíráno doma, nemá možnost se seznámit s vrstevníky a hrát si s nimi, nesmí navštěvovat zájmové kroužky atd.

Nejčastějšími tyrany jsou rodiče dětí, avšak psychický teror může být praktikován také ze strany jiných příbuzných, učitelů, vychovatelů apod. Příčiny psychického týrání nejsou přesně vymezeny, dalo by se říci, že motivem pro toto chování může být v podstatě cokoliv. Velmi často se jedná o případy, kdy byl samotný rodič v dětství týrán, což ovlivnilo jeho vývoj natolik, že si ani neuvědomuje neoprávněnost svého chování. Zjednodušeně řečeno, vnímá týrání jako něco normálního, protože jiné způsoby výchovy nezná. Určitě jste si také někdy ve svém okolí všimli, že existují rodiče, kteří dětem nedopřejí ani chvíli volnosti, vodí je z kroužku do kroužku a mají už předem přesně naplánováno, jakým směrem se bude jejich dítě ubírat, čeho musí dosáhnout apod. I toto je typem psychického týrání, projektovat si do dítěte svá nesplněná přání není při výchově vhodné. Jistě každý rodič by si přál, aby to jeho dítě dotáhlo v životě daleko, ale za jakou cenu? Pokud by to mělo znamenat, že dítě bude nespokojené a pod neustálým tlakem měli by rodiče ze svých nároků slevit, jinak hrozí, že namísto úspěchů jim zadělají na pořádný problém. No a pak tu máme skupinu, o které jsme se zmínili hned v úvodu. Jde o rodiče, kteří to myslí s dítětem dobře, ale… A to „ale“ zde hraje opravdu významnou roli, protože i sebevětší dobrý úmysl může tzv. dláždit cestu do pekel. Vžijte se do role dítěte, jakmile by vás rodiče neustále vodili za ručičku a neumožnili by vám se samostatně rozhodovat, byli byste v psychické pohodě, nebo byste to vnímali jako náznak toho, že nejste dost chytří a schopni obstát ve světě? I neúmyslné srážení sebevědomí je formou psychického týrání.

Psychické týrání dětí je velmi komplikovanou problematikou. Mezi nejčastější projevy můžeme zařadit:

- nadávky, ponižování, zesměšňování, pohrdání

- opakované výbuchy hněvu ze strany rodičů

- ignoraci a přehlížení dítěte

- manipulaci, vydírání

- neustávající srovnávání s jinými dětmi

- popírání soukromí dítěte

- přetěžování dítěte (domácí práce, dobré známky ve škole, péče o mladší sourozence…)

- neustálou nespokojenost s výsledky dítěte v různých oblastech, vytyčování nereálných cílů

- násilnou izolaci dítěte od okolního světa a ostatních dětí

- snahu dítě přetransformovat do role dospělého

- zapojování dítěte do rodinných konfliktů

- nepřiměřenou psychickou zátěž

- špatné nastavení systému odměn, např. dítě je za pomoc placeno, namísto toho, aby mu rodiče poděkovali apod.

- absenci projevů lásky ze strany rodičů

- vnímání dítěte jako pouhého konzumenta, namísto aby bylo právoplatným členem rodiny

- přehnanou starostlivost o dítě, učení bezmocnosti a podporování závislosti na rodičích

- liberální způsob výchovy

Ať už rodiče dítě týrají vědomě či nikoliv, vždy jde o opravdu závažný problém, protože s důsledky se bude dítě vyrovnávat do konce života. Psychické týrání dítěte se odrazí zejména v oblasti chování a psychiky jak v dětském věku, tak i v dospělosti. Týrané děti se většinou začnou opožďovat ve vývoji, jsou nedůvěřiví vůči okolí, mají nízké, nebo naopak příliš vysoké sebevědomí, nedokáží správně zpracovat své pocity a projevovat náklonnost. Uzavírají se do sebe, nekomunikují, mají malou slovní zásobu apod. Dítě nikdy nehledá chybu u rodičů, ale vždy u sebe, obviňuje se, že ono je to špatné, a proto ho rodiče nemají rádi. Mnohdy spatřuje východisko v sebepoškozování, čímž se za svou neschopnost vyhovět rodičům trestá. U psychicky týraných dětí je velké riziko vzniku závislostí, depresí, úzkostí, neuróz, a v důsledku traumatu se často pokusí o sebevraždu. Z hlediska chování jsou týrané děti více agresivní, potýkají se s nepředvídatelnými výbuchy vzteku, často se ocitají v roli oběti či tyrana při šikaně, nerespektují autority apod. V dospělosti neumí navazovat vztahy, a pokud se jim to podaří jsou nestálí, mají problém projevit jakékoliv city. Je zde také velké riziko, že sami budou své děti týrat. Jejich strach a nerespektování autorit se projeví i v pracovní sféře, mnohdy se proto pohybují na pomezí zákona.

Poznat, že je dítě psychicky týrané je mnohdy nadlidský úkol. Nejsou zde žádné viditelné rány jako je tomu u fyzického týrání, což situaci mnohdy komplikuje. Příznakem psychického týrání dítěte můžou být určité změny v jeho dosavadním chování – nejeví zájem o okolní dění, straní se ostatním, vyhýbá se kolektivním aktivitám, brání se autoritám a je opatrné v kontaktu s dospělými, zhoršil se jeho prospěch ve škole a má více neomluvených hodin, má sklony k agresivitě a šikanování, jsou na něm patrné známky sebepoškozování, nerado se vrací domů, často utíká z domova aj.

Jakmile pojmete podezření, že je dítě psychicky týrané, doporučujeme obrátit se na někoho, kdo se bude tímto případem zabývat, ať už je to příbuzný, OSPOD, policie, vedení školy apod. Jen včasná pomoc může předejít vážné psychické újmě, nebo v nejhorším případě sebevraždě. Rozhodně se vyplatí vyhledat co nejdříve pomoc psychologa. Ten se zaměří na to, aby dítě bylo schopné správně zpracovat své pocity a emoce, aby nehledalo chybu u sebe samého aj., vše ryze podle individuálních potřeb dítěte.  





Žádné komentáře. Buďte první!
Pro posílání komentářů se musíte nebo zaregistrovat.