Workoholismus, aneb závislost na práci

fashion

Workoholismus – slovo, které nás čím dál častěji provází na každém kroku. Víte však, co přesně znamená být workoholikem a jak se s tím vypořádat? V dnešním článku se tomuto tématu podíváme na zoubek.

Závislost na práci je jedním z nejčastějších civilizačních problémů moderního světa. Je to dáno neustále se zvyšujícími nároky, a to jak v oblasti ekonomické, pracovní, kulturní, tak i rodinné. Každý z nás si buduje určitý životní standard a chce si jej stůj co stůj udržet. A jak jinak toho docílit než prací? Ovšem i ze sebelepší pohnutky se může postupem času vyvinout vážný problém. Označení workoholismus pochází z americké angličtiny a vzniklo analogií s alkoholismem – původně se užíval termín workaholik. U nás se tohoto pojmenování začalo v odborných publikacích užívat až po roce 1989. Přestože je toto téma v dnešní době často probírané, dochází v mnoha ohledech k jeho špatné interpretaci. Ne každý těžce pracující člověk je totiž workoholikem, a ne každý workoholik musí nutně těžce pracovat. Workoholismus je závislost se vším, co k ní patří, ať už mluvíme o vnitřním puzení vykonávat práci, nutnosti neustále zvyšovat „dávky“, či abstinenčních příznacích.

Budeme-li se zabývat příčinami vzniku závislosti na práci, je možné vystopovat jeho původ v genetických, kulturních i sociálních vlivech, kterým je člověk vystaven. Ohroženou skupinou jsou jedinci s vyšším vzděláním či ti, kteří pracují pod neustálým nátlakem a stresem (policisté, makléři, manažeři, učitelé…), mnohem více pak muži než ženy. Předpoklady ke vzniku závislosti mají osoby, kterým byly diagnostikovány poruchy pozornosti, s úzkostnou a puntičkářskou povahou, kteří neumí žádným způsobem odpočívat, přijímat kritiku apod. Mimo jiné pak také ti, kteří byli v dětství zanedbáváni, museli si zasloužit rodičovskou lásku, případně jim byl vzorem rodič workoholik. A nemalou zásluhu na vzniku workoholismu má také atmosféra v zaměstnání, obava ze ztráty pracovní pozice, nezdravé soutěžení mezi zaměstnanci, nátlak vedení aj.

Workoholik si je ve většině případů svého jednání vědom, ale svou závislost popírá. Oproti tomu těžce pracující člověk se bez skrupulí označí za workoholika, ačkoli tomu tak není. Abychom mohli opravdu hovořit o závislosti na práci, je potřeba zaměřit se na typické projevy. V první řadě je pro workoholika práce vším, staví ji nad jakýkoliv jiný zájem i nad vlastní rodinu a přátele. Stejně tak je ovlivněno jeho celkové uvažování, jediným přípustným konverzačním tématem je práce, práce a zase práce. Zajímavým jevem je to, že ačkoli věnuje práci veškerý svůj čas, kvalita jeho práce paradoxně klesá, vytrácí se uspokojení a radost z odvedené práce, což vede až k syndromu vyhoření. Workoholik neustále hledá záminky, aby mohl v práci trávit více času, brát si ji domů. Není schopen jakýmkoliv způsobem odpočívat, postupně se začíná stranit společnosti i rodině. V práci vyžaduje od ostatních stejné nasazení jako je to jeho, nešetří kritikou a jakákoliv spolupráce s kolegy je pro něj přítěží. Je-li workoholik nucen z nějakého důvodu přestat pracovat, respektive potlačit myšlenky na práci, objeví se u něj abstinenční příznaky, např. nervozita, prudké výkyvy nálad, podrážděnost apod.


Typologie workoholismu

Existují různé přístupy k typologii workoholiků, které se liší přístupem k práci a množstvím reálně odvedené práce. My jsme těžili z díla Závislost na práci, kde K. Nešpor vymezil tyto typy workoholiků:

1. Velikáš – touží po obdivu a moci, typické je pro něj přeceňování sebe sama a podceňování práce druhých, neumí spolupracovat v týmu.

2. Dobrák – altruista, který chce všem okolo sebe vyhovět a sám nic nepožaduje.

3. Pedant – má problém přijmout jakoukoliv inovativní myšlenku, nejvíce si cení pořádku, pravidel a disciplíny.

4. Rozpolcenec – na jednu stranu touží mít těsné vztahy s druhými, na druhou se toho velmi obává, proto od svého vnitřního rozpolcení utíká k práci.

5. Startér – velmi energetický jedinec nesnášející nudu, neustále vyhledává nové podněty, začíná nové projekty, ovšem má problém cokoli dotáhnout do konce.

6. Šprt – úzkostlivý jedinec závislý na druhých, nejistý, bojí se neúspěchu, snaží se každému zavděčit.

V dnešní době je závislost na práci problémem zhruba jedné třetiny populace. Kromě sociální izolace sebou nese workoholismus i další řadu problémů jako např. zvýšené riziko propadnutí jiným závislostem, deprese, úzkosti, poruchy spánku a soustředění, žaludeční vředy, poruchy imunity, bolesti zad, bolesti hlavy, vysoký krevní tlak a v neposlední řadě je zde také riziko infarktu či mrtvice, což může mít fatální důsledky.


Jak zvládnout a vyléčit workoholismus?

Vyléčit se z workoholismu je velmi náročné. Stejně jako u jiných závislostí se i zde doporučuje doživotní abstinence, což je však v případě workoholismu nemožné, protože pracovat musíme, abychom si zajistili obživu a určitou společenskou úroveň. Podstatou tedy je zaměřit se na celkovou změnu dosavadního životního stylu, naučit se odpočívat a najít přijatelnou hranici mezi prací a soukromím. O nápravu se můžete pokusit sami, ovšem ve většině případů je nutno vyhledat pomoc psychologa. Ten navrhne způsob terapie podle vašich individuálních potřeb. Možné je také navštívit skupinu Anonymních workoholiků, kde se setkáte s jinými lidmi, kteří se jako vy stali závislými na práci. 




Žádné komentáře. Buďte první!
Pro posílání komentářů se musíte nebo zaregistrovat.