S agresí u dětí se setkáváme
dnes a denně v různých formách. V určité míře je agresivní chování
pro dětský vývoj normální, pomáhá mu si vybudovat vlastní postavení mezi
vrstevníky, bránit se. Vše má ovšem své meze, kdy tedy zpozornět, že je něco
v nepořádku? Mnohdy i jinak hodné dítě má období plné záchvatů vzteku,
kousání a kopání kolem sebe, pokud nedostane to, co chce. Každý rodič jistě
zažil scény v obchodě, na ulici i doma, kdy se dítě změní z milého
potomka v běsnící uzlíček nervů. Takové chování bývá pouze epizodní a po
čase samo odezní, dítě většinou pouze zkouší, kolik rodič vydrží a jak silnou
má vůli - řekněme, že se jedná o jakési budování pozice alfa samce a vymezení
přípustných hranic. Problém nastává v momentě, kdy je dětská agrese
směřována proti jiné osobě, zvířeti, předmětu a vyvolává u dítěte zjevný
požitek a radost z možnosti ničit nebo ubližovat.
V první řadě bychom se měli
zamyslet nad příčinami, které vyvolávají u dítěte agresivní sklony. Mezi
maminkami převládá názor, že se dítě agresivním už narodilo. V oblasti genetických
dispozic zastávají psychologové protichůdné názory, s jistotou
můžeme říci, že se na celkovém chování dítěte podílí jeho vrozený temperament,
jinak bude reagovat dítě cholerické, jinak melancholické apod. Podstatný podíl
na chování dítěte má jeho výchova, respektive vliv rodičů.
Dítě nasává a z velké části přejímá vzorce chování svých nejbližších. Jestliže
jsou v rodině na denním pořádku hádky, rozbíjení věcí, třískání dveřmi,
agresivní projevy dítěte jsou přehlíženy, případně otec a matka využívají
agresi k dosažení svých cílů, je nasnadě, že stejně se bude chovat i
jejich potomek. K agresi se uchylují také děti, které jsou pod neustálým tlakem okolí,
jsou unavené, trpí nepohodlím, nedostává se jim uznání, jsou přehlížené apod.
Nemalý vliv má i časté sledování televize, zejména pořadů,
ve kterých se objevuje násilí, stejně jako hraní násilných počítačových her.
Agresivní chování se u dětí
projevuje různě, některé děti napadají agresivní myšlenky, které však navenek
nijak neprojeví (vnitřní agrese), jiné se uchylují k nadávkám, posmívání, urážení,
pomlouvání. Nezřídka je dětská agrese doprovázena rozbíjením věcí a jiným
destruktivním chováním, ve vážnějších případech dochází k fyzickému
napadání a šikaně.
Vychovat z dítěte slušného
člověka si přeje jistě každý rodič, je proto důležité začít u sebe a chovat se
tak, jak chceme, aby se v budoucnu choval náš potomek. Temperament a
povahu člověka nemůžeme násilím změnit, avšak dá se vhodnou výchovou formovat.
Všímejte si proto chování svého dítěte a jeho sklonů, komunikujte s ním,
učte jej asertivnímu chování. Rozhodně není žádoucí dítě izolovat od jakýchkoli
násilných pořadů v televizi, dříve, či později jej neuhlídáte a o to víc
pak pro něj bude takový film zajímavý. Vhodné je, aby dítě sledovalo tento
pořad s rodiči, kteří mu vysvětlí důvody, proč bylo agresivní chování
špatné, neadekvátní apod. Dítě si samo hranice mezi dobrem a zlem neumí
stanovit, je na rodičích mu je objasnit.
Jak jsme již řekli, základem
úspěchu při práci s agresivním dítětem je komunikace a správně vedená
výchova. Rodiče se musí naučit adekvátně reagovat v situacích, kdy
dítě ubližuje nebo je mu ubližováno. Dále je důležité budovat u dítěte zdravé
sebevědomí, asertivní chování, vést jej k pravdomluvnosti, pomáhat najít
vhodné způsoby řešení krizových situací apod. Často nevědomky vštěpujeme dítěti
nevhodné vzorce chování a ono pak neví, jak se správně zachovat. Např. dítě
bere jinému hračky na pískovišti a strčí do něj, rodič ihned zakročí
s tím, že se to nesmí a přidá k tomu plácnutí přes zadek. No a tady
už nastává problém, na jedné straně tvrdíte dítěti, že násilí nesmí použít, na
druhé straně je trestáte. A takových situací je opravdu nepřeberné množství.
Pokud si tedy nevíte rady, nejlepším řešením je obrátit se na odbornou pomoc
psychologa.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.