Každý rodič si přeje, aby jeho
dítě bylo zdravé, a to jak po fyzické, tak i psychické stránce. Bohužel se
nezřídka stává, že některé děti to štěstí nemají. Dnes si proto přiblížíme
stále častěji diskutované téma, které se týká dětského autismu.
Nebudeme vás zatěžovat nějakou
krkolomnou a zdlouhavou definicí, ona totiž ani žádná taková neexistuje. Porucha
autistického spektra čili autismus se vyznačuje uzavřením do sebe, což
je spojeno s problémem při navazování mezilidských vztahů. Jednoduše
řečeno, dítě žije ve vlastním světě a tomu okolnímu neumí porozumět. Dítě má
kvůli této poruše problémy v oblasti sociální vztahů, komunikaci a
chování.
Termín autismus (z řeckého autos = já/sám) poprvé použil
švýcarský psychiatr E. Bleuler roku 1911, když se snažil co nejpřesněji
vystihnout komunikační problémy schizofreniků. Avšak toto označení se ve
smyslu, jak jej známe dnes ustálilo až po roce 1943, tehdy psychiatr L. Kanner
pozoroval několik dětí, které vykazovaly známky nedostatečného zájmu o druhé a
další typické příznaky. Dnes je touto poruchou postiženo ročně okolo 200 dětí,
z toho většinu tvoří chlapci. I přes neustálou snahu se odborníkům dosud
nepodařilo odhalit přesnou příčinu autismu. Nelze vyvrátit vliv genetiky,
nedostatečného propojení důležitých center v mozku, nebo jiného poškození
nervové soustavy. Porucha se může rozvinou také v důsledku infekčního
onemocnění. Proč to však odborníci nedokáží určit, shodují se však na
tom, že za vznik autismu může vícero příznaků. Stále více se dočítám o různých
spekulacích, které tvrdí, že se u dítěte může projevit autismus jako důsledek
reakce na očkovací vakcínu. Mějte na paměti, že jde o dosud vědecky nepodložené
teorie, to že by očkování mělo přímý vliv na rozvoj autismu se nepodařilo
prokázat. Odborníci se častěji přiklánějí k názoru, že očkování může do
jisté míry urychlit projevy této poruchy, ovšem dispozice má již dítě geneticky
předurčené. To v podstatě znamená, že očkování nevyvolá autismus jako
takový, s tím se dítě nejspíš už narodilo.
Světová zdravotnická organizace
vytvořila jakýsi seznam poruch autistického spektra, podle toho, zda jde o
lehkou formu autismu či se blíží až mentální retardaci. V důsledku toho
tedy rozlišujeme tyto typy: dětský autismus (porucha mentálního
vývoje dítěte), atypický autismus (příznaky autismu se prolínají s jiným
typem poruchy autistického spektra), Aspergerův syndrom (porucha sociální
interakce v kontrastu s vysokou inteligencí), Hellerův syndrom (postupné
opožďování vývoje dítěte z neznámé příčiny), Rettův syndrom (těžké
mentální postižení dívek), jiné pervazivní poruchy (mírnější
forma autismu, termín se u nás většinou neužívá).
Jak se dětský autismus projevuje?
Každé dítě je jiné a to, že
v některých oblastech vývoje zaostává ještě nutně neznamená, že trpí
poruchou autistického spektra. Přesto by měli rodiče zbystřit v případě,
kdy dítě vykazuje známky jinakosti, které nejdou přehlédnout. Projevy autismu
se můžou s věkem měnit, některé se zesílí, jiné s postupem času úplně
vymizí. Obecně platí, že dítě by mělo do jednoho roku zvládat žvatlat, do roku
a půl používat první slova a zhruba do dvou let by mělo umět vytvořit
jednoduchá slovní spojení. Pokud vaše dítě v řeči výrazně zaostává a
k tomu vykazuje i některé z níže uvedených příznaků, neignorujte tyto
signály a vyhledejte pomoc odborníka.
Příznaky autismu:
- dítě nejeví zájem o okolí, lidské tváře a hlasy, postrádá tzv.
sociální úsměv
- dítě nereaguje na své jméno, jednoduché pokyny, působí jako by bylo
neslyšící
- dítě bez zjevného důvodu ustrne ve vývoji, případně přestává zvládat
již naučené dovednosti
- dítě nedokáže udržet oční kontakt
- silně se fixuje na určité předměty a hračky, pokud hračku ztratí,
nedokáže se s tím vyrovnat
- má specifický styl chůze (chodí po špičkách, dělá zvláštní pohyby,
točí se dokola…)
- dítě negativně reaguje na změny, vytváří si rutiny, které se nesmí
porušit (např. uspořádání hraček a věcí v domácnosti)
- dítě dává přednost samotě, nezapojuje se do kolektivu, nerozumí
vrstevníkům
- vytváří si imaginární kamarády
- nedokáže ovládat své chování, jsou u něj časté záchvaty vzteku a
někdy má až sebedestruktivní tendence
- obtížně se orientuje
v prostoru, nezvládá dělení času
Autismus je v dnešní době
poruchou dobře zvládatelnou, ovšem vyžaduje to nemalé úsilí ze strany
rodičů, pedagogů, lékařů a samozřejmě je důležitá i snaha dítěte-autisty. Horší
je to s pochopením okolí, protože autista navenek většinou nevykazuje
žádné známky této poruchy, v podstatě se jen liší, jinak se vyrovnává se
určitými situacemi a pro své „podivínské chování“ je pak vylučován
z kolektivu. Přesto může autista v dospělosti najít velmi zajímavou
práci i na manažerských pozicích, je ceněn obzvlášť pro svou důkladnost a
preciznost odvedené práce.
Tak jako u jiných poruch i u
autismu hrozí různé komplikace, zejména pokud se k němu přidruží mentální
retardace, epilepsie, problém s hyperaktivitou apod. Jestliže se dítě
autista potýká s prudkými výkyvy nálad, agresivitou či pasivním postojem
hrozí, že bude své problémy řešit formou sebepoškozování.
U dítěte je podezření na poruchu autistického spektra. Co dál?
Pokud máte vy, nebo dětský lékař
podezření, že se u dítěte projevila porucha autistického spektra je důležité
svěřit se do péče dětského psychologa. Jen ten dokáže posoudit, zda se jedná o
autismus, či jinou poruchu. Jestliže se potvrdí, že dítě opravdu trpí autismem,
zahájí se léčba. Ta se zaměřuje zejména na posílení dovednosti přizpůsobit se
okolnímu světu, naučení se samostatnosti a jejím principem je také co největší
zmírnění odlišného chování. Autismus není možné úplně vyléčit, ale správnou
pedagogickou výchovou s využitím behaviorální terapie je možné, aby se
dítě bez větších obtíží zapojilo do společnosti. V každém případě léčba
náleží pouze do rukou specialisty, sami bez jeho pomoci to rodiče nezvládnou.
Jak změnit přístup k výchově, pokud máte doma dítě autistu?
Dítě trpící poruchou autistického
spektra vyžaduje od rodičů větší pozornost, to může být mnohdy vyčerpávající a
náročné. Pokuste se vytvořit co nejvíce milující domov, dávejte dítěti neustále
najevo svou lásku, a i přes veškeré neúspěchy jej podporujte a věřte
v jeho schopnosti. Pro autisty je velmi důležité dodržovat určitou rutinu,
nesnažte se ji dítěti narušovat, vytvořte pro všechny členy rodiny pevný a
neměnný řád. Mluvte s dítětem a při komunikaci se pokoušejte o to, aby
s vámi navázalo a co nejdéle udrželo oční kontakt. Každý rodič má obavy,
aby na jeho dítě nebyly ostatní zlí, avšak nepřehánějte to, a dovolte dítěti
stýkat se s jinými dětmi, nejlépe u vás doma, kde je dítě ve svém dobře
známém prostředí a cítí se bezpečně. Pokud se dítě potýká se záchvaty hněvu
obrňte se trpělivostí a zachovejte klid, nechte jej ať se vyvzteká a jakmile se
uklidní, promluvte si o důvodech jeho hněvu a vysvětlete mu, proč byla jeho
reakce špatná. A hlavně myslete na to, že vaše dítě nezná nikdo lépe než vy, a
jen vy mu dokážete vytvořit takové prostředí, ve kterém se bude cítit dobře. Co
na tom, že jinde to dělají tak a vy ne?
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.