Jako matka dvou dětí si nedokážu
představit, že bych jim nějakým způsobem měla ubližovat. Myslím, že stejně to
má většina rodičů, bohužel však ne všichni. Někteří svým dětem úmyslně působí
bolest, a to nejen formou fyzického napadání, ale útočí na křehkou dětskou
psychiku. A zajímavostí je, že mnohdy rodiče v podstatě ani netuší, že jsou
tyrany, jednají v dobré víře, avšak dítě to vnímá jinak. Dnes si tedy
představíme tuto problematiku blíže, vysvětlíme si, co je a není psychickým
týráním a jak můžeme psychické týrání odhalit a bojovat proti němu.
Na začátek si musíme definovat,
co to vlastně znamená, když je dítě psychicky týrané. Psychické týrání je
takové chování, které má vážný negativní dopad na citový vývoj dítěte. Dále
různé odborné poučky rozdělují dvě základní složky v rámci psychického týrání
– aktivní a pasivní. Pro vysvětlení, aktivní složka vychází z toho,
že týrání je cílené a záměrné, pasivní složka pak zahrnuje jakýsi
nedostatek něčeho, čeho by se dítěti mělo dostávat, jako je např. pozornost rodičů
apod. Podle dostupných studií můžeme psychické týrání rozdělit do základních 4
skupin: odmítání, ignorování, terorizování, izolování.
1. Odmítání – tato forma týrání je běžná v případech, kdy
je dítě nechtěné. Rodič/e mu to dávají náležitě najevo a neustále dítěti tento
fakt připomínají.
2. Ignorování – rodič se stává pro dítě někým nedosažitelným,
nedává žádným způsobem najevo svou lásku, nevšímá si dítěte a nereaguje na jeho
potřeby.
3. Terorizování – rodiče dítě zesměšňují, trestají, vyhrožují
mu apod.
4. Izolování – dítě je
zavíráno doma, nemá možnost se seznámit s vrstevníky a hrát si
s nimi, nesmí navštěvovat zájmové kroužky atd.
Nejčastějšími tyrany jsou rodiče
dětí, avšak psychický teror může být praktikován také ze strany jiných příbuzných,
učitelů, vychovatelů apod. Příčiny psychického týrání nejsou
přesně vymezeny, dalo by se říci, že motivem pro toto chování může být v podstatě
cokoliv. Velmi často se jedná o případy, kdy byl samotný rodič v dětství týrán,
což ovlivnilo jeho vývoj natolik, že si ani neuvědomuje neoprávněnost svého
chování. Zjednodušeně řečeno, vnímá týrání jako něco normálního, protože jiné
způsoby výchovy nezná. Určitě jste si také někdy ve svém okolí všimli, že existují
rodiče, kteří dětem nedopřejí ani chvíli volnosti, vodí je z kroužku do
kroužku a mají už předem přesně naplánováno, jakým směrem se bude jejich dítě
ubírat, čeho musí dosáhnout apod. I toto je typem psychického týrání,
projektovat si do dítěte svá nesplněná přání není při výchově vhodné. Jistě
každý rodič by si přál, aby to jeho dítě dotáhlo v životě daleko, ale za
jakou cenu? Pokud by to mělo znamenat, že dítě bude nespokojené a pod neustálým
tlakem měli by rodiče ze svých nároků slevit, jinak hrozí, že namísto úspěchů
jim zadělají na pořádný problém. No a pak tu máme skupinu, o které jsme se
zmínili hned v úvodu. Jde o rodiče, kteří to myslí s dítětem dobře,
ale… A to „ale“ zde hraje opravdu významnou
roli, protože i sebevětší dobrý úmysl může tzv. dláždit cestu do pekel. Vžijte
se do role dítěte, jakmile by vás rodiče neustále vodili za ručičku a neumožnili
by vám se samostatně rozhodovat, byli byste v psychické pohodě, nebo byste
to vnímali jako náznak toho, že nejste dost chytří a schopni obstát ve světě? I
neúmyslné srážení sebevědomí je formou psychického týrání.
Psychické týrání dětí je velmi
komplikovanou problematikou. Mezi nejčastější projevy můžeme zařadit:
- nadávky, ponižování, zesměšňování, pohrdání
- opakované výbuchy hněvu ze strany rodičů
- ignoraci a přehlížení dítěte
- manipulaci, vydírání
- neustávající srovnávání s jinými dětmi
- popírání soukromí dítěte
- přetěžování dítěte (domácí práce, dobré známky ve škole, péče o
mladší sourozence…)
- neustálou nespokojenost s výsledky dítěte v různých oblastech,
vytyčování nereálných cílů
- násilnou izolaci dítěte od okolního světa a ostatních dětí
- snahu dítě přetransformovat do role dospělého
- zapojování dítěte do rodinných konfliktů
- nepřiměřenou psychickou zátěž
- špatné nastavení systému odměn, např. dítě je za pomoc placeno,
namísto toho, aby mu rodiče poděkovali apod.
- absenci projevů lásky ze strany rodičů
- vnímání dítěte jako pouhého konzumenta, namísto aby bylo
právoplatným členem rodiny
- přehnanou starostlivost o dítě, učení bezmocnosti a podporování
závislosti na rodičích
- liberální způsob výchovy
Ať už rodiče dítě týrají vědomě
či nikoliv, vždy jde o opravdu závažný problém, protože s důsledky
se bude dítě vyrovnávat do konce života. Psychické týrání dítěte se
odrazí zejména v oblasti chování a psychiky jak v dětském věku, tak i
v dospělosti. Týrané děti se většinou začnou opožďovat ve vývoji, jsou
nedůvěřiví
vůči okolí, mají nízké, nebo naopak příliš vysoké sebevědomí, nedokáží
správně zpracovat své pocity a projevovat náklonnost. Uzavírají
se do sebe, nekomunikují, mají malou slovní zásobu apod. Dítě nikdy nehledá
chybu u rodičů, ale vždy u sebe, obviňuje se, že ono je to špatné, a
proto ho rodiče nemají rádi. Mnohdy spatřuje východisko v sebepoškozování,
čímž se za svou neschopnost vyhovět
rodičům trestá. U psychicky týraných dětí je velké riziko vzniku závislostí,
depresí, úzkostí, neuróz, a v důsledku traumatu se často pokusí o sebevraždu.
Z hlediska chování jsou týrané děti více agresivní, potýkají se s nepředvídatelnými
výbuchy vzteku, často se ocitají v roli oběti či tyrana při šikaně,
nerespektují autority apod. V dospělosti neumí navazovat vztahy, a
pokud se jim to podaří jsou nestálí, mají problém projevit jakékoliv city. Je zde
také velké riziko, že sami budou své děti týrat. Jejich strach a nerespektování
autorit se projeví i v pracovní sféře, mnohdy se proto pohybují na pomezí
zákona.
Poznat, že je dítě psychicky
týrané je mnohdy nadlidský úkol. Nejsou zde žádné viditelné rány jako je tomu u
fyzického týrání, což situaci mnohdy komplikuje. Příznakem psychického týrání dítěte
můžou být určité změny v jeho dosavadním chování – nejeví zájem o okolní dění, straní se ostatním, vyhýbá se kolektivním
aktivitám, brání se autoritám a je opatrné v kontaktu s dospělými,
zhoršil se jeho prospěch ve škole a má více neomluvených hodin, má sklony
k agresivitě a šikanování, jsou na něm patrné známky sebepoškozování,
nerado se vrací domů, často utíká z domova aj.
Jakmile pojmete podezření, že je
dítě psychicky týrané, doporučujeme obrátit se na někoho, kdo se bude tímto
případem zabývat, ať už je to příbuzný, OSPOD, policie, vedení školy apod. Jen
včasná pomoc může předejít vážné psychické újmě, nebo v nejhorším případě
sebevraždě. Rozhodně se vyplatí vyhledat co nejdříve pomoc psychologa. Ten se zaměří
na to, aby dítě bylo schopné správně zpracovat své pocity a emoce, aby
nehledalo chybu u sebe samého aj., vše ryze podle individuálních potřeb dítěte.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.