Sex? Ne, děkuji! aneb Život s asexuálem

Že mají partneři odlišná libida není nic ojedinělého. Málokdy se dají dohromady dva se silným sexuálním apetitem a naopak. Rozdíly nás neustále přitahují, ať už povahové, nebo sexuální. A tak se prostě musíme smířit s tím, že partner nevyžaduje sex každý den, partnerku třikrát do týdne bolí hlava apod. Jenže…

Ono se to sexuální strádání dříve či později někde odrazí. Ať už jsou to neustálé výčitky, vynucování si sexu, nebo hledání uspokojení jinde. Krize je na spadnutí a je potřeba to řešit. No, ale jak si poradit s člověkem, který by nejraději složil doživotní slib čistoty? Kterého jednoduše nepřitahujete vy ani nikdo jiný. A který za tenhle svůj „postoj“ v podstatě nemůže? Prostě je takový, bez jakéhokoliv sexuálního puzení, s odporem k intimnostem a dotekům, jednoduše asexuální.

Nemoc, nebo orientace?

Ani odborníci se nedokáží jednotně shodnout v tom, jak to s tou asexualitou vlastně je. Jedni se přiklánějí k tomu, že jde o psychické onemocnění a jako takové je lze vyléčit. Ale to zkoušeli už i s homosexualitou a jak to dopadlo. Hodiny odvykací terapie, podávání apomorfinu k vyvolání zvracení, tisíce obrázků homosexuálních dvojic, ke kterým si měli vytvořit odpor. A výsledek? Homosexuálové dál zůstávali homosexuály. Nehledě na to, že teorie o léčbě asexuality má dost velkou mezeru, jak chcete vyléčit nezájem o sex? Vyvolat v člověku k něčemu odpor je jedna věc, ale naučit ho mít rád sex, je věc druhá. Nuceným pohlavním stykem toho nejspíš nedosáhnete.

Druhý názor je k asexualitě značně shovívavější, protože ji chápe jako sexuální orientaci, se kterou se člověk již narodí. Není to ale tak, že by si asexuál svou orientaci hned uvědomoval. Sice nepociťuje žádnou sexuální touhu, ale se sexem experimentuje, zkouší různé možnosti. Chce hlavně zapadnout, bojí se své vlastní odlišnosti. Proto má mnoho asexuálů rodinu, děti.

Jenže dříve či později si asexuál uvědomí, že nemůže žít v přetvářce, a tak si strhne masku věrného, i když ne tak náruživého milence, a jde s pravdou ven. Uleví se mu. A právě kvůli tomuto se řada odborníků přiklání k názoru, že asexualita nemůže být nemocí. Pokud totiž jedinec trpí některou z psychických, resp. sexuálních poruch, je pro něj absence touhy frustrující, trápí se tím. Kdežto asexuál netrpí, ale je naopak šťastný, když sex nemusí provozovat.

Může fungovat vztah s asexuálem?

Popravdě? Může, pokud oba partneři zastávají stejně odmítavý postoj k sexu. Nebo pokud je asexuál ochoten svému protějšku dopřát sexuální svobodu. I při sebevětší snaze a pochopení totiž asexuála nezměníte, může vás do hloubi duše milovat, ale touhou po váš šílet nebude. Otázkou zůstává, jak dlouho může takto nefunkční vztah vydržet. Někomu vůbec, jinému i roky, nebo třeba i celý život. Záleží, jak máte nastaveny priority a na čem se s partnerem vzájemně domluvíte.

Pomůže psycholog?

Role psychologa není ani v tomto případě nijak zanedbatelná. Vaše nazírání na intimitu sice změnit nedokáže, ale pomůže vám přijmout se takoví, jací jste. Někdy se může stát, že se za asexualitou skrývá úplně jiný problém, trauma apod. Psycholog vám poradí nejen s překonáním nové situace, ale také s tím, jak obstát ve společnosti, jak se nestydět. Také se může stát oporou těm, kteří zjistí, že jejich partner je asexuální a mnoho dalšího.