Každé dítě se něčeho bojí. Některé má strach ze tmy, jiné z bubáka pod postelí, samoty… Postupně se však všechny dětské strachy proměňují, nabírají jinou podobu, nebo mizí. A tak se bubák může změnit ve snítko prachu, nebo naopak v černou díru přinášející smrt. Dětská fantazie má neomezené možnosti. Jenže někdy dokáže „obyčejný“ strach přerůst v něco víc, v něco vážnějšího, co ovlivní život vašeho dítěte až do dospělosti – ve fobii.
Strach
je přirozenou emocí. Do určité míry jde o obranný mechanismus člověka, reaguje
na konkrétní nebezpečí. Strach trvá pouze omezenou dobu, jakmile odezní stresující
situace, odezní i strach. Oproti tomu fobie má
přetrvávající a mnohdy předvídatelný charakter. Můžeme ji charakterizovat jako
úzkostnou obavu z předmětů, objektů, lidí či určitých situací.
Fobie se u jedince může rozvinout z více příčin. Většinou vznikají právě v dětství, nebo jsou spojeny s nějakým silně traumatizujícím zážitkem.
Úzkosti a strachy mohou v různých
vývojových etapách dítěte měnit svou podobu i intenzitu. Miminka a batolata postupně objevují svět, nasávají vše nové kolem
sebe. Přitom však potřebuji cítit bezpečí. Je pro ně velice důležitá přítomnost
maminky, nebo nejbližší pečující osoby. Strach je u nich vyvolán nejčastěji
přítomností cizích lidí.
Školkové děti oplývají fantazií a rozvíjí své magické myšlení.
Dokáží tak obyčejnou hru s klacky povýšit na rytířskou bitvu, domácího
mazlíčka promění ve svém fantazijním světě na nebezpečnou příšeru apod. Ovšem
díky své představivosti často slyší v jemném šumění listů kroky, stíny na
zdi se pro ně mění v duchy a ve skříni, nebo pod postelí se určitě
schovává bubák. Kromě těchto strachů se často také bojí zlých lidí a některých
zvířat.
S nástupem do školy se pro dítě mnohé změní. Strach dostává mnoho konkrétních podob - strach z přísných učitelů, strach ze špatných známek a následného trestu rodičů, obavy z ústního zkoušení před zbytkem třídy i strach ze zlých spolužáku.
Strach ze školy často přechází v tzv. školní fobii. Dítě se pak snaží škole všemožně vyhýbat, rozvíjí se u něj psychosomatické potíže (bolesti bříška, zvracení..)
Pro mladší školní děti je také
typický strach z doktorů a nemocí. Zhruba od 9 let si pak začnou
uvědomovat pomíjivost lidského života a smrtelnost – začnou se bát smrti. Ke všem
těmto strachům můžeme přičíst ještě strach ze tmy.
V období dospívání se nejčastěji objevují strachy spojené se
sebevědomím, budováním vztahů a pozice ve společnosti. Častá je obava ze
ztrapnění, z vystupování na veřejnosti, posmívání.
S přibývajícím věkem začnou děti postupně řešit také své profesní zařazení
a budoucnost. To může také vyvolat značnou míru úzkosti. Silně se začne
projevovat strach ze smrti, ani ne tak své, jako ze smrti blízkých – rodičů,
prarodičů.
Žádný rodič nechce, aby byl z jeho
dítěte vystrašený uzlíček nervů. Pokud se vám dítě se svými obavami svěří, nesnažte se ho za žádnou cenu ignorovat,
nebo se mu vysmívat. To, co je pro vás banální, je pro vaše dítě třeba
nepřekonatelným problémem. Svěřuje se vám s nějakým cílem, jste pro něj
tou nejdůležitější osobou, u které hledá pomoc a porozumění. Proto se svým
dítětem mluvte a naslouchejte mu.
Ptejte se, co konkrétně u něj vyvolává strach, vysvětlete mu věci, ve kterých
tápe.
Snažte se udržet určitou rovnováhu mezi tím, že chcete své dítě před všemi
obavami ochránit a tím, že je potřeba ho jeho strachu postupně a nenásilně
vystavovat, aby jeho strach nepřerostl ve fobii. Například pokud se vaše
dítě bojí chodit do školy pěšky, protože u jednoho domu je obrovský pes, který
na něj stále štěká a kterého se vaše dítě bojí, není úplně nejlepší, když ho
začnete do školy vozit autem. Budete tak podporovat jeho vyhýbavé chování.
Raději se s ním do školy touto cestou projděte taky. Podívejte se, jak
velký pes opravdu je, zda má možnost ze zahrady jen tak utéct, zda je na řetězu
apod. Případně oslovte majitele psa, aby si jej více zabezpečili, ověřte si,
zda je agresivní apod. Někteří psi totiž za plotem štěkají, vypadají
hrůzostrašně, ale v realitě by neublížili ani mouše.
Určitě nemusíte své dítě nutit,
aby si psa hned pohladilo. Pokrokem bude, pokud projde kolem plotu, aniž by
začalo zběsile prchat. Buďte trpěliví,
oceňujte i drobné pokroky.
Pokud byste u svého dítěte sledovali, že mu jeho strach opravdu znemožňuje některé aktivity nebo, že se začalo konkrétním činnostem či místům vyhýbat a když už se s objektem svého strachu setká je silně úzkostné a dostává se až do záchvatu paniky, pak je možné, že se jedná už o fobii. V tomto případě je na místě konzultace s odborníkem – psychologem.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.