Fobie u dětí a jak je zvládnout

fashion

Každé dítě se něčeho bojí. Některé má strach ze tmy, jiné z bubáka pod postelí, samoty… Postupně se však všechny dětské strachy proměňují, nabírají jinou podobu, nebo mizí. A tak se bubák může změnit ve snítko prachu, nebo naopak v černou díru přinášející smrt. Dětská fantazie má neomezené možnosti. Jenže někdy dokáže „obyčejný“ strach přerůst v něco víc, v něco vážnějšího, co ovlivní život vašeho dítěte až do dospělosti – ve fobii.



Čím se liší strach od fobie?


Strach je přirozenou emocí. Do určité míry jde o obranný mechanismus člověka, reaguje na konkrétní nebezpečí. Strach trvá pouze omezenou dobu, jakmile odezní stresující situace, odezní i strach. Oproti tomu fobie má přetrvávající a mnohdy předvídatelný charakter. Můžeme ji charakterizovat jako úzkostnou obavu z předmětů, objektů, lidí či určitých situací.



Fobie se u jedince může rozvinout z více příčin. Většinou vznikají právě v dětství, nebo jsou spojeny s nějakým silně traumatizujícím zážitkem.

 


Dětské strachy v různých etapách


Úzkosti a strachy mohou v různých vývojových etapách dítěte měnit svou podobu i intenzitu. Miminka a batolata postupně objevují svět, nasávají vše nové kolem sebe. Přitom však potřebuji cítit bezpečí. Je pro ně velice důležitá přítomnost maminky, nebo nejbližší pečující osoby. Strach je u nich vyvolán nejčastěji přítomností cizích lidí.


Školkové děti oplývají fantazií a rozvíjí své magické myšlení. Dokáží tak obyčejnou hru s klacky povýšit na rytířskou bitvu, domácího mazlíčka promění ve svém fantazijním světě na nebezpečnou příšeru apod. Ovšem díky své představivosti často slyší v jemném šumění listů kroky, stíny na zdi se pro ně mění v duchy a ve skříni, nebo pod postelí se určitě schovává bubák. Kromě těchto strachů se často také bojí zlých lidí a některých zvířat.


S nástupem do školy se pro dítě mnohé změní. Strach dostává mnoho konkrétních podob - strach z přísných učitelů, strach ze špatných známek a následného trestu rodičů, obavy z ústního zkoušení před zbytkem třídy i strach ze zlých spolužáku.


 

Strach ze školy často přechází v tzv. školní fobii. Dítě se pak snaží škole všemožně vyhýbat, rozvíjí se u něj psychosomatické potíže (bolesti bříška, zvracení..)

 


Pro mladší školní děti je také typický strach z doktorů a nemocí. Zhruba od 9 let si pak začnou uvědomovat pomíjivost lidského života a smrtelnost – začnou se bát smrti. Ke všem těmto strachům můžeme přičíst ještě strach ze tmy.


V období dospívání se nejčastěji objevují strachy spojené se sebevědomím, budováním vztahů a pozice ve společnosti. Častá je obava ze ztrapnění, z vystupování na veřejnosti, posmívání. S přibývajícím věkem začnou děti postupně řešit také své profesní zařazení a budoucnost. To může také vyvolat značnou míru úzkosti. Silně se začne projevovat strach ze smrti, ani ne tak své, jako ze smrti blízkých – rodičů, prarodičů.


Jak nenechat dětský strach přerůst ve fobii?


Žádný rodič nechce, aby byl z jeho dítěte vystrašený uzlíček nervů. Pokud se vám dítě se svými obavami svěří, nesnažte se ho za žádnou cenu ignorovat, nebo se mu vysmívat. To, co je pro vás banální, je pro vaše dítě třeba nepřekonatelným problémem. Svěřuje se vám s nějakým cílem, jste pro něj tou nejdůležitější osobou, u které hledá pomoc a porozumění. Proto se svým dítětem mluvte a naslouchejte mu. Ptejte se, co konkrétně u něj vyvolává strach, vysvětlete mu věci, ve kterých tápe.


Snažte se udržet určitou rovnováhu mezi tím, že chcete své dítě před všemi obavami ochránit a tím, že je potřeba ho jeho strachu postupně a nenásilně vystavovat, aby jeho strach nepřerostl ve fobii. Například pokud se vaše dítě bojí chodit do školy pěšky, protože u jednoho domu je obrovský pes, který na něj stále štěká a kterého se vaše dítě bojí, není úplně nejlepší, když ho začnete do školy vozit autem. Budete tak podporovat jeho vyhýbavé chování. Raději se s ním do školy touto cestou projděte taky. Podívejte se, jak velký pes opravdu je, zda má možnost ze zahrady jen tak utéct, zda je na řetězu apod. Případně oslovte majitele psa, aby si jej více zabezpečili, ověřte si, zda je agresivní apod. Někteří psi totiž za plotem štěkají, vypadají hrůzostrašně, ale v realitě by neublížili ani mouše.


Určitě nemusíte své dítě nutit, aby si psa hned pohladilo. Pokrokem bude, pokud projde kolem plotu, aniž by začalo zběsile prchat. Buďte trpěliví, oceňujte i drobné pokroky.

 



Pokud byste u svého dítěte sledovali, že mu jeho strach opravdu znemožňuje některé aktivity nebo, že se začalo konkrétním činnostem či místům vyhýbat a když už se s objektem svého strachu setká je silně úzkostné a dostává se až do záchvatu paniky, pak je možné, že se jedná už o fobii. V tomto případě je na místě konzultace s odborníkem – psychologem.


 

 

 

Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.