Od dětství se formuje celá naše
osobnost, získáváme si různé návyky, přejímáme zkušenosti od rodičů a okolí,
přidáváme své poznatky. V tomto procesu formování se utváří také naše
sebevědomí. Co si pod tímto pojmem představit? Sebevědomí neboli vědomí sebe
sama, je „schopnost“ člověka hodnotit své chování, vzhled aj. ve srovnání
s druhými. Člověk se zdravým sebevědomím se dokáže povznést nad své chyby,
má se rád takový, jaký je. Ať je to jakkoli k nevíře, takových lidí není
moc. Převažují nad nimi ti, kteří si nevěří, podceňují se – mají jednoduše
řečeno nízké sebevědomí. Typickým projevem nízkého sebevědomí je neustálé
negativní hodnocení sebe sama, přehnaná sebekritika, neschopnost přijímat
pochvaly a ocenění. Takovéto myšlení se promítá do všech sfér našeho života:
1. Partnerské vztahy –
žárlivost, obavy z opuštění a samoty, problémy s navázáním vztahu,
nepřiměřené reakce na nesouhlas partnera (týrání apod.)
2. Práce –
perfekcionismus, odkládání povinností, obava z chyb, workoholismus vs.
ulejvání
3. Volný čas – neschopnost
odpočívat, pasivní trávení času např. u televize, počítače
4. Zdraví – stavy napětí,
častější nemocnost, pomalejší uzdravování se, časté úrazy, deprese, panika,
anticipační úzkost a jiné psychické poruchy
5. Komunikace – špatná
snášenlivost kritiky, neschopnost přijímat chválu, ústupnost vs. agresivita
6. Životní spokojenost –
pesimismus, pocity zmaru
Ne vždy se však lidé
s nízkým sebevědomím projevují jako šedé myšky, můžeme se setkat i
s takovými, kteří na své okolí působí velmi sebejistě.
Z psychologického hlediska rozdělujeme osoby s nízkým sebevědomím do
dvou skupin – slaboši a borci
(siláci). Zatímco slaboši se projevují velmi nejistě, bojí se jakéhokoliv
vystupování či změny a neumí se prosadit, borci jsou úplným opakem. Dávají o
sobě všem okolo vědět, čím méně si důvěřují, tím více se to odráží na jejich
chování k ostatním, mnohdy jsou agresivní a vysmívají se druhým.
Všechny tyto projevy můžeme
vnímat jako jakési programy – již od miminka nás rodiče „programují“
k obrazu svému, respektive nás učí pouze to, co je naučili jejich rodiče.
My pak naučené programy používáme a rozvíjíme dále v souvislosti s tím, co
prožijeme. V praxi jsou to rodičovské věty typu: „Jak je možné, že to neumíš, když ostatní děti ano? Podívej se na sebe,
jak vypadáš! Ty jsi nemehlo!“ apod. To vše v nás vzbuzuje pocit, že
jsme oproti jiným méněcenní, neustále se zaobíráme našimi nedostatky, máme
strach z neúspěchu.
Otázkou zůstává, jak lze
s nízkým sebevědomím pracovat? Možné to je, ale musíte být trpěliví,
nebude to snadné. Základem je uvědomit si, že máte problém a mít chuť a odvahu
to změnit. Zkuste si například sepsat seznam věcí, které u vás podněcují pocit
méněcennosti, stanovte si cíle, kterých chcete dosáhnout a postupně zvyšujte
náročnost úkolů, každý den se pochvalte za to, co se vám povedlo…
Bojovat s nízkým sebevědomím
můžete sami, případně se nebojte využít pomoci odborníka – psychologa.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.