Jak si zachovat sebeúctu ve vztahu

fashion

Milujete partnera natolik, že jste pro něj ochotna strčit ruku do ohně? Děláte vše pro to, aby váš vztah fungoval, i když to znamená, že se musíte změnit nebo v něčem omezovat? Podnikáte s partnerem společné akce, ale nikdy nemáte možnost vyjádřit svůj názor? Podřizujete se partnerovi naprosto ve všem, protože jednoduše máte pocit, že on je ve vztahu tím „lepším“? Pak je nejvyšší čas na to, to změnit. Protože jen člověk, který zdravě miluje sám sebe, může být v životě šťastným se vším všudy.


Základy v dětství


Od mala nás rodiče vychovávali k úctě ke starším lidem, prarodičům, rodičům, členům rodiny… Na co ale (nevědomky) většina rodičů zapomíná, je pěstovat v dítěti vlastní sebeúctu.  Ta je totiž potřeba pro to, aby z nich vyrostli zdravě sebevědomí jedinci, kteří sebou nenechají za žádných okolností manipulovat, ponižovat se, a to nejen ve vztahu.


Vybudovat zdravé sebevědomí by se mohlo zdát vcelku jednoduché. Vždyť přece stačí, abychom dítě nepodmíněně milovali a chválili ho. Nebo ne? Právě to je ten kámen úrazu. Protože i sebevíc chválené a odměňované dítě, které vyrůstá ve fungující a milující rodině, může mít se vztahem k sobě samotnému problémy. Jak je to možné?


Jsou za tím vcelku banální nástrahy rodičovství. Každý chce ze svého dítěte vychovat plnohodnotného člověka, trochu mu umést tu cestičku životem, připravit ho. A tak děti vozíte z jednoho kroužku na druhý, cestujete, vybíráte ty nejlepší školy… Na tom samozřejmě není nic špatného. Ale zkuste se jakožto rodiče zamyslet nad tím, jak reagujete na neúspěchy, nebo v podstatě i na relativní úspěchy.


Protože i taková věta typu: „Druhé místo? To sice není špatné, ale uvidíš, že když více zabereš budeš příště první“ nebo „Hm, dvojka ze slovíček, no…“, kterou v podstatě vůbec nemyslíte zle může dítěti pořádně zamávat se sebevědomím. Ona totiž neustálá honba za lepšími výsledky v dítěti vzbuzuje dojem, že pro vás není dost dobré. Dítě jednoduše potřebuje nepodmíněnou lásku rodičů.

 



Nedostatek sebeúcty vede k tomu, že si člověk nevěří, nedokáže snést kritiku, bojí se konfliktů, nechává si ubližovat psychicky i fyzicky, všechny hádky velmi těžce prožívá a často propadá depresím a úzkostem.
 


Sebeúcta předchází úctě druhým


Vážit si ostatních je jedna věc, ale zamyslete se nad tím, jak si můžou oni vážit vás, když to nedokážete ani vy sami? Uvědomte si, že nemusíte plnit očekávání druhých, pokud s nimi nejste ztotožněni. VY jste jedineční a stejně důležití jako kdokoliv jiný. Pomáhejte druhým, ale neobětujte se jim zcela. Respektujte a milujte sami sebe, a to i se všemi chybami které máte. Jsou vaší součástí. Kdo vás bude opravdu milovat, tak i s těmito chybami. A kdo vás bude chtít mermomocí změnit, ten vás dostatečně nemiluje.


Fungující vztahy rozhodně nejsou založeny na principu podřízenosti a nadřazenosti. Partneři si mají být rovni, mají si být navzájem oporou, neponižovat jeden druhého a být i trochu sobečtí. A to v tom smyslu, že nemají obětovat své zájmy pro radost druhému, nesmí se bát říct NE. Jednoduše nezapomínejte sami na sebe.



Pokud se vám nedaří se sebeúctě naučit, cítíte se ve vztahu pod tlakem, nebo řešíte jiné problémy, vyhledejte pomoc zkušeného psychologa z oblasti partnerských vztahů. S jeho pomocí se nejlépe doberete podstaty problému a zjistíte, jak z toho ven.

 

 

Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.