Každý z nás leckdy něco
zapomene, jdeme do místnosti a neumíme si vzpomenout, pro co jsme tam vlastně šli,
nevíme, kam jsme položili klíče od auta, neumíme si vybavit všechna jména
spolužáků ze základní školy apod. Jev je to zcela normální, paměť je každodenně
namáhána a někdy si prostě chce ulevit, tak vynechá. Zejména ve stáří. Ovšem umíte
si představit, že najednou zapomenete jména svých dětí a vnoučat? Že půjdete do
obchodu a nebudete umět najít cestu domů? Že ztratíte schopnost se o sebe
postarat, umýt se, obléct se, protože si jednoduše nevzpomenete, jak se to
dělá? Tento strašák mnoha lidí má své jméno – Alzheimer.
Tato forma demence je pojmenována po lékaři německého původu A. Alzheimerovi. Ten se zabýval výzkumem neurodegenerativních změn mozku a zjistil, že u některých osob starších 65 let (zejména žen) dochází ke ztrátě a poškození nervových buněk. V minulosti byla Alzheimerova choroba spíše vzácným jevem, dnes se však dožíváme v průměru vyššího věku než kdysi, proto se stává tato forma demence stále více rozšířenou. Stres a jiné rizikové faktory moderní doby pravděpodobnost vzniku onemocnění Alzheimerem jen zvyšují. I přestože medicínské poznatky jsou nyní na jiné úrovni než v dobách minulých, je okolo Alzheimera mnoho nezodpovězených otázek, nejsou známy přesné příčiny a bohužel dosud nebyl nalezen lék.
Jak Alzheimer vzniká a jak se projevuje?
Proč někdo trpí Alzheimerem a
jiný ne, nedokážeme nijak logicky vysvětlit. Někteří odborníci se přiklánějí k názoru,
že onemocnění je podmíněno genetickými faktory, zejména vrozenými mutacemi
určitých genů. Další prosazují názor, že je rozvoj a průběh nemoci ovlivněn
různými okolnostmi, např. virová onemocnění, poruchy imunity, operace mozku aj.
Bylo taktéž vysledováno, že je větší pravděpodobnost rozvoje Alzheimerovy
choroby u těch, kteří opakovaně trpí vážnými úrazy hlavy. Vše dává smysl, ovšem
ani jeden názor není stoprocentně prokazatelný.
Přestože nedokážeme Alzheimera
vyléčit, lze jeho následky alespoň oddálit. Aby to bylo možné, musí být však včas
diagnostikován. To se ovšem jednodušeji řekne, než plní. Jelikož Alzheimer
útočí na lidi ve vysokém věku, málokdy si postižený uvědomí, že jím trpí. A pak
už bývá na léčbu mnohdy pozdě. Je proto důležité nepřehlížet první varovné
signály a raději jít tisíckrát k lékaři zbytečně. Když budou vaše problémy
s pamětí pouze důsledkem stáří, je to jen dobře a vy budete vědět, že jste
nic nepodcenili. Pokud se však potvrdí diagnóza Alzheimera, budete moci včas
reagovat, připravit se na nejhorší stádium a co nejvíce jej oddálit.
Abychom vám lépe přiblížili, jakých
signálů si všímat, respektive jak se Alzheimerova choroba projevuje, vyjdeme ze
obecného rozdělení této demence do tří stádií. Protože Alzheimer není jen
poruchou, která postihuje paměť, ale odrazí se (fatálně) na schopnosti člověka
obstát v běžném životě.
1. Rané stádium
- potíže s dorozumíváním
- zapomínání, přemisťování věcí
- nedůvěřivost
- přehnaná vztahovačnost
- dezorientace v místě a čase
- bezradnost
- deprese, úzkosti
- ztráta zájmu
2. Střední stádium
- zmatenost
- halucinace
- podezřívavost
- poruchy chování
- neschopnost vykonávat běžné úkony (vaření, nakupování, oblékání,
hygiena)
- problémy s komunikací
- bloudění
- poruchy chování se prohlubují,
ztráta soudnosti
3. Pozdní stádium
- nerozpoznávání příbuzných ani těch nejbližších
- nesouvislá řeč
- poruchy příjmu potravy
- ztráta pochopení s okolním děním, velká zmatenost
- poruchy chůze, vylučování
- ztráta soběstačnosti, upoutání
na invalidní vozík/lůžko
V poslední fázi Alzheimera
se pacient již neobejde bez pomoci druhých. Toto období není náročné jen pro
nemocného, ale zejména pro jeho blízké, protože se změní celá osobnost
postiženého. Nedokáže rozpoznat ani nejbližší rodinu, v důsledku bezradnosti
se stává agresivním apod. Alzheimerova choroba má vcelku rychlý spád, i v tom
nejlepším možném případě končí zhruba do deseti let od počátku nemoci smrtí
pacienta.
Jak se určuje diagnóza a jak probíhá léčba?
V první řadě hraje důležitou roli včasná návštěva
lékaře. Ten vás s největší pravděpodobností odešle na speciální a cílené
vyšetření k neurologovi či psychiatrovi. Nejprve se vyloučí jiná možná
onemocnění, a pokud je diagnóza Alzheimera potvrzena, určuje se míra a stádium
demence. Na základě výsledků se pak přistupuje k návrhu léčby. V prvním
stádiu je možno předepsat léky na zlepšení paměti, spánku, antidepresiva aj. Lékaři
taktéž doporučují provádět různá cvičení, u kterých je namáhána paměť apod.
Často se lidé s Alzheimerem straní
okolí, nechtějí podstupovat léčbu, zatěžovat své blízké, jednoduše chtějí dožít
v klidu za dveřmi svého bytu. Tento přístup však není adekvátní situaci. Je
totiž potřeba si uvědomit, že lidé s Alzheimerovou demencí se postupně
stanou pro své okolí nebezpečnými nehledě na to, že je ohroženo zejména jejich
vlastní fyzické zdraví. Pečovat o blízkého s touto diagnózou je opravdu
velmi náročné, málokdo v této životní zkoušce dokáže obstát a rozhodně
není od věci, vyhledat odbornou pomoc, případně svěřit pacienta do zkušených
rukou pečovatele ve specializovaných sanatoriích apod.
Psychologická podpora hraje v průběhu
nemoci výraznou roli, a to nejen pro člověka s Alzheimerem, ale také pro
jeho blízké. Nestyďte se tedy požádat o pomoc, psycholog vám nejlépe pomůže
zpracovat celou situaci a připravit se na nejhorší.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.