Znáte ten pocit, kdy se snažíte
svému partnerovi něco důležitého sdělit a on prostě jen zarytě mlčí? Záleží
samozřejmě na situaci, pokud jste ten typ člověka, který stále jen mluví a
mluví a vše se musí točit kolem něj, je pochopitelné, že vám partner nechce do
vašeho rozhovoru, respektive monologu, vstupovat. Vždyť si vystačíte sami,
dáváte otázky, na které si sami odpovíte, partnera vnímáte pouze jako
posluchače, ne jako účastníka debaty. A to je samozřejmě špatně.
Když muž mlčí
Pomineme-li výše uvedený příklad,
je namístě si upřesnit, jaké vážné problémy mohou partnerovi v komunikaci s vámi
bránit. V první řadě je to pocit ohrožení jejich pozice alfa samce.
I moderní muži mají sklon k tomu povyšovat se nad ženy a cítí se ohroženi,
jestliže je jim partnerka rovnocenným soupeřem. Dominance není zrovna
vlastností, kterou by muži u žen vyhledávali, a spíše se ji zaleknou. A to
platí i v rozhovorech, proto raději mlčí, než by projevili náznak
slabosti. Další vlastností většiny mužů je jejich věcnost, nemají rádi
dlouhé „blábolení“ o nikom a o ničem. Chtějí jít rovnou k podstatě věci, neodbočovat
od faktů. V tom se liší od nás žen, protože my naopak rády rozebíráme
různé možnosti, sklouzáváme k (pro muže) nepodstatným detailům a rády
odbočujeme od tématu. V tomto případě ne že by se od nás muži nechtěli nic
dozvědět, že by se o nás nezajímali, ale spíše se bojí, že by rozhovor
nebral konce. A nebojí se jen tohoto, mnoho mužů se obává odhalit svým partnerkám
své niterní pocity, nechtějí působit jako slaboši. Pokud váš partner mlčí, může
to také znamenat, že skrývá nějaké tajemství. Z psychologického hlediska jde
však většinou o nějakou banalitu, pokud by muž tajil něco vážného, mluvil by
spíše pořád a o něčem, aby odvrátil pozornost. Samozřejmě se za mlčenlivostí
partnera může skrývat i nějaký problém z dětství – posmívání se
ze strany rodičů, srážení sebedůvěry, neustálé okřikování, absence rozhovorů s rodiči.
Toto vše a mnoho dalšího vede k tomu, že dítě nedokáže pochopit, respektive
se nenaučí, základy komunikace. Je zvyklé se při rozhovoru neprojevovat, bojí
se vašich reakcí a kritiky, neumí najít správná slova. Vše, co se v dětství
naučíme a co nám předávají rodiče, si neseme do dospělosti.
Komunikace hraje ve vztahu jednu
z nejdůležitějších rolí. Jak jinak, než rozhovorem se chcete o partnerovi
vše dozvědět? Jak zjistíte, co od vztahu očekává, co potřebuje a po čem touží?
Jedině komunikací. Nejedna partnerská krize je založena právě na tom, že
partneři společně nemluvili (rutinní rozhovory o ničem vyjímaje). Kolikrát se partneři
potýkají s nevěrou, protože jeden druhému nenaslouchají a nejsou schopni
spolu sdílet strasti i slasti života. Nedostatek nebo špatná komunikace se vždy
na vztahu negativně odrazí, ač si to mnohdy ani neuvědomujeme.
Jak správně komunikovat s partnerem?
Základem je určitě správné
načasování, jen pokud jsou oba partneři v dobrém rozpoložení může
komunikace vést k oboustranné spokojenosti. Uvědomte si, že debaty
s partnerem mají mít své právoplatné místo ve vašem vztahu a nesmíte se do
nich nutit. Neveďte dlouhé monology, umožněte partnerovi projevit jeho
názor, naslouchejte mu a snažte se jeho postoj pochopit. Stejně tak se
ujišťujte, zda on správně pochopil vás. Pokud si nejste jistí, zkuste danou věc
vysvětlit jinak a nerozčilujte se, neberte si osobně, že vás nechápe. Místo toho
se ptejte, co je potřeba udělat pro to, aby vás chápal. V partnerské
komunikaci není vítěz a poražený. Jestliže jste si prosadili názor na úkor
partnerových pocitů, je to pouze chvilková záležitost, na které nelze stavět. Každou
debatu veďte s cílem dobrat se kompromisu. Rozhovor se ne vždy musí ubírat
směrem, který byste si přáli, často v afektu vyslovíme i to, co nechceme, nesvalujte
vinu na partnera, jen vy nesete odpovědnost za svá slova a jednání. Nenabalujte
na jeden problém další a další, přestanete se v tom postupně
orientovat a ničeho se nedoberete – mnoho rozhovorů končí hádkou na jejímž
konci partneři už ani netuší, co ji začalo. Principem správné komunikace je
také vymezení
si přijatelných pravidel, která se během debaty mají dodržovat, vyhnete
se tak např. hádkám před dětmi, na veřejnosti aj. Nebojte se partnerovi
otevřeně sdělit své potřeby, vyjadřujte se konkrétně, protože
nikdo neumí číst myšlenky a hledat význam tzv. mezi řádky.
Problém s partnerovou mlčenlivostí
může mít kořeny již v dětství. Netlačte partnera do rozhovoru, pokud vidíte,
že se mu to vysloveně příčí, ale snažte se najít příčinu této situace. Nejlépe,
když začnete nejprve u sebe. Nejste moc dominantní? Nebavíte se spíše se sebou
samými než s partnerem? Zamyslete se opravdu do hloubky, jestliže dojdete k závěru,
že vy chybu neděláte, může být problém opravdu někde jinde. Zkuste toto téma před
partnerem nadhodit a vysvětlete mu, jak se kvůli jeho mlčení cítíte. Ukažte mu,
že je pro vás důležité tento problém vyřešit, že vám na partnerovi záleží. Pokud
ho ani tak neobměkčíte a on bude stále pouze mlčet, je namístě vyhledat pomoc
odborníka. Jen psycholog dokáže najít podstatu problému a navrhnout správné
řešení tak, aby se situace dlouhodobě zlepšila a problém se postupně odstranil.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.