Dvojí příznaky, jedna diagnóza: Smíšená úzkostně depresivní porucha

Nekončící únava, stavy smutku a pocit beznaděje se mísí se strachem z ničeho a ze všeho. Tlačí vás na hrudi, svírá se vám hrdlo, nedokážete ovládnout svou nervozitu, přitom ani přesně nevíte, z čeho vlastně jste nervózní. Jedni vám tvrdí, že trpíte depresemi. Druzí, že jde o úzkost. A víte co? Nejspíš mají pravdu všichni, může totiž jít o smíšenou úzkostně depresivní poruchu.

Úzkost je když…

Každý z nás mívá sem tam nějakou tu zlou předtuchu. Prostě víme, že se blíží nějaké nebezpečí. Díky tomu se na něj dokážeme připravit, nebo se mu vyhnout. Jakmile však úzkost přeroste z obranného mechanismu v něco, co totálně ovlivní naše každodenní fungování, je to špatně.

Tady už nejde o předtuchu jako takovou, ale o složitou kombinaci strachu a fyzických obtíží, které rozhodně nemají žádný obranný charakter. Právě naopak.

Deprese je když…

Míváte depku? Špatnou náladu, kdy vás nic nebaví a vidíte svět jen černě? Nic zvláštního, protože depka dolehne čas od času na každého. Nebojte, za chvíli odezní a vy si na ni ani nevzpomenete. Jenže co když to není „jen“ špatná nálada, která skončí? V tom případě už nejde o depku, ale o plnohodnotnou depresi.

Deprese postihuje okolo 20% populace a je to stav naprostého zoufalství, plný pesimismu a totální ztráty smyslu života. Je to nemoc, psychická porucha.

Špetka deprese, špetka úzkosti a pořádně promíchat!

Představte si, že cítíte neustálý strach z něčeho neurčitého a k tomu všemu vás neopouští rozmrzelá nálada a smutek. Pláčete a bojíte se. Bojíte se, a tak pláčete. Den za dnem. Není divu, že lidé trpící touto poruchou raději žijí v izolaci, nebo častěji páchají sebevraždy. Proto je důležité poruchu co nejdříve odhalit a léčit.

A to není ani pro odborníky nijak lehkým úkolem. Jak deprese, tak úzkost mají své specifické příznaky. Abychom mohli hovořit o smíšené úzkostně depresivní poruše, nesmí žádný z projevů té či oné poruchy převažovat. A zde je kámen úrazu už při prvotní diagnostice. Většinou totiž klient navštíví psychologa v momentě, kdy trpí pouze depresí a úzkost se rozvine až jako reakce na depresivní stavy, nebo naopak.

Je pak na psychologovi/psychiatrovi, jak moc bude při diagnostice pečlivý a bude si všímat i sebemenších maličkostí. Jelikož se však psychiatři a psychologové v průběhu své praxe s touto smíšenou poruchou setkají jen výjimečně, bývá jimi značně podceňována.

Jedna diagnóza, dva doktoři…

Při léčbě smíšené úzkostně depresivní poruchy je potřeba myslet jak na léčbu tělesných, tak i duševních symptomů. Proto se neobejdete bez pomoci psychiatra i psychologa.

Nejprve psychiatr určí správnou kombinaci léků na úzkost a deprese. Jelikož jsou obě poruchy v rovnováze, musí se dbát i na přesný poměr preparátů. Někteří psychiatři volí v začátku léčby také benzodiazepiny, ovšem ty jsou vysoce návykové, takže by měly být užity spíše jen v opravdu výjimečných případech.

Psycholog následně zvolí vhodnou terapii, při které se zaměří na odhalení a odstranění příčiny úzkostných a depresivních stavů. Velmi dobře se osvědčila kognitivně behaviorální terapie. Avšak i zde je nutné přihlédnout na jedinečnou osobnost klienta, každému totiž může vyhovovat něco jiného.