Nekončící únava, stavy smutku a
pocit beznaděje se mísí se strachem z ničeho a ze všeho. Tlačí vás na
hrudi, svírá se vám hrdlo, nedokážete ovládnout svou nervozitu, přitom ani přesně
nevíte, z čeho vlastně jste nervózní. Jedni vám tvrdí, že trpíte
depresemi. Druzí, že jde o úzkost. A víte co? Nejspíš mají pravdu všichni, může
totiž jít o smíšenou úzkostně depresivní poruchu.
Každý z nás mívá sem tam nějakou tu zlou předtuchu. Prostě víme, že se blíží nějaké nebezpečí. Díky tomu se na něj dokážeme připravit, nebo se mu vyhnout. Jakmile však úzkost přeroste z obranného mechanismu v něco, co totálně ovlivní naše každodenní fungování, je to špatně.
Tady už nejde o předtuchu jako takovou, ale o složitou
kombinaci strachu a fyzických obtíží, které rozhodně nemají žádný obranný
charakter. Právě naopak.
Míváte depku? Špatnou náladu, kdy
vás nic nebaví a vidíte svět jen černě? Nic zvláštního, protože depka dolehne
čas od času na každého. Nebojte, za chvíli odezní a vy si na ni ani nevzpomenete.
Jenže co když to není „jen“ špatná nálada, která skončí? V tom případě už
nejde o depku, ale o plnohodnotnou depresi.
Deprese postihuje okolo 20%
populace a je to stav naprostého zoufalství, plný pesimismu a totální ztráty
smyslu života. Je to nemoc, psychická porucha.
Představte si, že cítíte neustálý strach z něčeho neurčitého a
k tomu všemu vás neopouští rozmrzelá nálada a smutek. Pláčete a bojíte se.
Bojíte se, a tak pláčete. Den za dnem. Není divu, že lidé trpící touto poruchou
raději žijí v izolaci, nebo častěji páchají sebevraždy. Proto je důležité
poruchu co nejdříve odhalit a léčit.
A to není ani pro odborníky nijak
lehkým úkolem. Jak deprese, tak úzkost mají své specifické příznaky. Abychom
mohli hovořit o smíšené úzkostně depresivní poruše, nesmí žádný z projevů té
či oné poruchy převažovat. A zde je kámen úrazu už při prvotní diagnostice. Většinou
totiž klient navštíví psychologa v momentě, kdy trpí pouze depresí a
úzkost se rozvine až jako reakce na depresivní stavy, nebo naopak.
Je pak na
psychologovi/psychiatrovi, jak moc bude při diagnostice pečlivý a bude si všímat
i sebemenších maličkostí. Jelikož se však psychiatři a psychologové v průběhu
své praxe s touto smíšenou poruchou setkají jen výjimečně, bývá jimi
značně podceňována.
Při léčbě smíšené úzkostně
depresivní poruchy je potřeba myslet jak na léčbu tělesných, tak i duševních
symptomů. Proto se neobejdete bez pomoci psychiatra i psychologa.
Nejprve psychiatr určí správnou
kombinaci léků na úzkost a deprese. Jelikož jsou obě poruchy v rovnováze,
musí se dbát i na přesný poměr preparátů. Někteří psychiatři volí v začátku
léčby také benzodiazepiny, ovšem ty jsou vysoce návykové, takže by měly být
užity spíše jen v opravdu výjimečných případech.
Psycholog následně zvolí vhodnou
terapii, při které se zaměří na odhalení a odstranění příčiny úzkostných a
depresivních stavů. Velmi dobře se osvědčila kognitivně behaviorální terapie.
Avšak i zde je nutné přihlédnout na jedinečnou osobnost klienta, každému totiž
může vyhovovat něco jiného.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.