Odmalička jsme byli
s bratrem vedeni k tomu rodičům pomáhat. A tak jsme si dělili běžné
domácí práce, učili se vařit, prát, žehlit, vynášet odpadky a kdoví co ještě.
V určitou chvíli jsme to nenáviděli a záviděli kamarádům, kteří doma
nemuseli hnout ani prstem. Těm, kteří mohli jít ven kdykoliv, a ne až po tom,
co splní „domácí“ povinnosti. Vzdorovali jsme, vyčítali rodičům jejich krutost,
stěžovali si, kde se dalo. Ale rodiče nepolevili, trvali na svém.
A pak, jednoho dne, nás období
vzdoru přešlo. Najednou jsme chtěli vylétnout z hnízda, starat se sami o
sebe. A že jsme k tomu měli opravdu dobrou průpravu není pochyb.
Přestěhovali jsme se každý do svého a začala mela. Uvědomili jsme si totiž, že
i když jsme rodičům doma pomáhali, oni dělali dalších milion věcí, o které jsme
se nemuseli starat, např. platili účty. Kolikrát jsme jen tak seděli u kafe a
vzpomínali, jak nám u maminky bylo dobře, že i když jsme měli povinnosti,
nebylo jich mnoho…
Za tuhle výchovu jsme ale
neskutečně vděčni, protože i když jsme se někdy plácali v blátě, vždycky
jsme si uměli vyprat, uvařit, uklidit… A co námi obdivováni kamarádi
s naprostou volností? Někteří už taky vylétli z hnízda. Jiní si však
stále užívají pohodlí jejich mama hotelu. A to je jim už pěkně přes třicet.
Nepracují, nepomáhají, stále si dělají, co chtějí jako kdysi. Jenže si
neuvědomují, že jim už není patnáct a že by i jejich rodiče určitě ocenili,
kdyby roztáhli křídla, převzali sami za sebe zodpovědnost, založili rodinu. Ale
oni se neumí, nebo přesněji nechtějí vzdát svého vydobytého pohodlíčka.
A to si pak nejednou poslechnete jen tak mimochodem povzdech jejich matky, která závidí té vaší, že jste samostatní, že se o vás už nemusí starat a má čas pro sebe. Samozřejmě rodiče se budou starat vždycky, děti pro ně zůstanou na prvním místě, ale vše má své hranice. A teď ruku na srdce, i když se to většině matek mamánků nebude líbit. Kdyby si své děti tolik nerozmazlovaly, i když v té nejlepší víře, dokázaly by se snáze osamostatnit.
I když (jakožto matka to sama
znám) někdy je strach o budoucnost dětí opravdu velký. Co s nimi bude,
když už je nebudete vodit za ručičku? Kdo se o ně postará lépe než vy? Ono je
však potřeba si v určitý moment říct DOST! Protože takový nonstop servis o
dospělé dítě se rozhodně nebude líbit ani manželovi. V konečném důsledku
pak nejenže dítěti svou přehnanou péčí spíše ublížíte, než prospějete, ale můžete
si nadobro zničit manželství.
Tak tohle není vůbec
jednoduché. I když si rodiče dříve či později uvědomí, že takhle už to opravdu
dál nejde, jejich potomci mají jiný názor. Zkuste se někdy takového mamánka
zeptat, jestli neuvažoval o vlastním bydlení. Víte, co vám s největší
pravděpodobností odpoví? Že jednoduše nemůže odejít od matky, protože ta by se
z toho zhroutila. Že jeho matka se potřebuje o někoho starat a on tedy
myslí jen na její zdraví. A víte co? On tomu opravdu skálopevně věří i když
pravda je jiná.
No, a tak se takové „nucené“ osamostatnění
může změnit v pořádný boj. Na začátek si se svým potomkem promluvte,
vysvětlete mu, že jeho postoj není dobrý a že si uvědomujete svůj podíl viny.
Jenže je načase to změnit, že chcete také žít svůj život, a ne o něj neustále
pečovat. Samozřejmě ho ujistěte, že bude stále vaše milované dítě, že se na vás
může kdykoliv obrátit, avšak musí přijmout sám za sebe zodpovědnost.
Zkuste být neústupní a rovnou se
domluvte na lhůtě, ve které si má najít vlastní bydlení, práci. Neulehčujte mu
to, ať opravdu pozná, co to je se o sebe starat. Pokud si představuje, že mu
koupíte velký byt a budete mu chodit prát, vařit a uklízet, vyveďte ho
z omylu. Neříkáme, že v začátcích nemůžete trochu vypomoct, ale spíše
formou „pojď, já ti řeknu, jak se peče kuře, ale připravovat si to budeš sám…“
apod. Uvidíte, že dříve či později si na nový život mimo mama hotel zvykne a
prosby o pomoc se omezí na minimum.
Každý rodič snaží své dítě
opečovávat a co nejlépe vychovávat. Jedním z největších darů, které jim
můžete dát je samostatnost. Snažte se proto své potomky co nejvíce připravovat
na to, že jednou vyletí z hnízda a převezmou zodpovědnost sami za sebe.
Pokud se vám to nedaří, chováte
si doma pod ochrannými křídly mamánka, je něco špatně. Přílišná péče se totiž
může změnit v závislost, přetrvávající oidipovský komplex a znepříjemní
život celé rodině. Zkuste požádat o pomoc psychologa, ten dokáže odhalit pravou
příčinu vašeho problému a navrhne vhodné způsoby, jak na samostatnosti vašeho
dítěte zapracovat, tak aby bylo schopné začít žít svůj vlastní život bez dozoru maminky.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.