Jak překonat smrt blízkého člověka?

Se smrtí se setkáváme dnes a denně, je neustále kolem nás, každý den někdo zemře. Už jakákoliv zmínka o úmrtí nepůsobí příznivě na lidskou psychiku, o to horší je pak situace, kdy zemře někdo z našich blízkých – partner, rodič či dítě. Najednou stojíte tváří v tvář faktu, že daná osoba již není mezi vámi, že je to definitivní. Přijde obrovská bolest a není snadné se s ní vyrovnat. Myslíte si, že to nezvládnete, že zůstanete sami, nic nebude jako dřív, nikdy to nepřebolí. Jak se říká, čas zhojí všechny rány, postupně se bude bolest otupovat. Doba truchlení je součásti procesu vyrovnání se se smrtí blízké osoby, ovšem (ač je to pro vás v tuto chvíli nepředstavitelné) každé truchlení musí jednou skončit. Nejhorší je období několika měsíců po smrti milovaného, velký „výbuch“ emocí, smutku nastává většinou také při prvním výročí úmrtí. Jestliže však nejste schopni se se smrtí vyrovnat, neustále se u vás prohlubují depresivní myšlenky apod. nastává problém, který je nutné co nejdříve řešit s odborníkem.

Truchlení se obecně skládá ze tří etap - popírání, projevy emocí, přijetí a smíření. Každý člověk reaguje jinak na zprávu o úmrtí partnera, rodiče, dítěte. Většinou v první chvíli nedokážeme uvěřit, že se to opravdu stalo, myslíme si, že jde o hodně špatný vtip, říkáme si, že to není možné, že to nemohlo postihnout právě nás. Není výjimkou, že místo abychom se rozplakali, začneme se smát, či jinak nepřiměřeně reagujeme – prožíváme nyní fázi popření smrti blízkého. Poté plynule přecházíme do druhé etapy, kde nás ochromí pocity smutku, zoufalství, vzteku aj. Neustále se ptáme proč?!  Postupem času se dostáváme do třetí etapy truchlení a tou je smíření se se smrtí. To, že jsme se smrtí blízkého vyrovnali poznáme podle toho, že na něj dokážeme vzpomínat, bavit se o něm bez pláče, najednou se nám nesvírá srdce obrovskou bolestí. Samozřejmě bolí to pořád, jen už nás smutek úplně neparalyzuje. Tato poslední etapa je velmi důležitá, pokud se se smrtí nedokážeme vyrovnat, může se u nás rozvinou psychická porucha.

Proces truchlení provází různé projevy, cítíme smutek, žal, bolest, osamělost, můžeme se na zemřelého zlobit či obviňujeme sami sebe, že jsme smrti nedokázali zabránit. Prvotní šok je doprovázen slabostí, pocity na omdlení, celí se roztřeseme, nemůžeme se pořádně nadechnout, nejsme schopni normálně fungovat. Neustále vidíme zemřelého kolem sebe, vše nám jej připomíná, můžeme mít zlé sny. Typické je také nechutenství, úbytek na váze, apatie. Při chorobných stavech jsou běžné halucinace a bludy, deprese, často se uchylujeme k alkoholismu. Jestliže tyto problémy nezačneme včas řešit, mohou přerůst v poruchy osobnosti, psychózy aj.

Se smrtí partnera, rodiče není lehké se vyrovnat. Opustila vás jedna z důležitých osob ve vašem životě, nic nebude takové jako bývalo. Základem úspěšného vyrovnání se se smrtí je komunikace. Najděte si někoho, kdo bude dobrým posluchačem (přítel, rodina, psycholog), tomu svěřte všechny své pocity a obavy z budoucnosti. Jakmile se se svým trápením svěříte, uleví se vám. Pokud nedokážete o svém smutku hovořit, zkuste pocity sepsat na papír, veďte si deník a každý den zapisujte co jste cítili, uvidíte, že postupně bude smutek slábnout. Důležitým krokem je říci sbohem, odpustit všechny křivdy. Začněte se věnovat sami sobě, svým koníčkům, aktivitám, které vás na chvíli přivedou na jiné myšlenky. Velký psychický tlak je často (ač nechtěně) vyvíjen na děti, které přišly o jednoho z rodičů. Najednou se na dívku pohlíží jako na novou hospodyňku, která má nahradit ve všem svou matku, chlapcům je předhazováno, že jsou po smrti otce oni tou hlavou rodiny. To může mít neblahý vliv na jejich psychický vývoj. Stejně tak je častý nátlak okolí po smrti životního partnera, kdy přátelé a rodina vidí řešení smutku v tom, že si najdete někoho nového a neustále vás do takového kroku nutí. Za žádnou cenu neutápějte smutek v alkoholu, bolest sice otupí, ale není to řešení. Snažte se co nejdříve vrátit do práce a každodenního fungování.

Nejhorší situace nastává v případě, kdy rodič přežije své dítě. Máte pocit, že jste ztratili obrovský kus sebe sama, že nemáte již pro co žít a uvažujete o tom, zda vůbec chcete vést život bez dítěte. Truchlení nad ztrátou potomka je velmi intenzivní, v podstatě nikdy neskončí, provází vás celým životem. Na tom není nic špatného, jen všechny pocity musíme správně zpracovat. V takovéto chvíli si dopřejte dostatek času na vše, na návrat do práce, na smutek, pláč, bolest, nedělejte žádá zásadní rozhodnutí. Pro rodiče je důležitým mezníkem také možnost rozloučit se s dítětem, pohřbít jej. V případech, kdy to není možné (násilné činy, únosy apod.) zpracovává rodič celý svůj smutek mnohem hůře. Opět zde hraje významnou roli komunikace. Mluvte, mluvte, mluvte! S partnerem, blízkými, psychologem. Někomu pomáhá zbavit se všech připomínek na dítě, jiný je chce mít neustále na očích. Se ztrátou dítěte se každý rodič vyrovnává jinak, jedni jsou po zvládnutí smutku schopni na dítě vzpomínat, rádi o něm hovoří, vždyť bylo a navždy bude součástí jejich života. Druzí naopak v sobě vše uzavřeli a tváří se, jako by tato etapa života vůbec neexistovala. V podstatě žádné chování rodičů nelze označit za špatné, nenormální.

Nezůstávejte se smutkem sami, nebojte se vyhledat pomoc psychologa. Pomůže vám zvládnout vaše pocity, návrat k běžnému fungování. Zejména se na něj obraťte při projevech chorobných stavů jako jsou deprese, myšlenky na sebevraždu, posttraumatická stresová porucha aj.