Nyktofobie: Jak překonat strach ze tmy?

fashion

Noc. Přirozené vyústění každého dne. Někdo se na večer těší, znamená pro něj možnost odpočinku, zklidnění, pozorování hvězd před spaním. Jiný si však s tmou spojí spíše prodlužující se stíny, zvuky, které jakoby v noci zesílily, pocit nebezpečí, paniku a úzkost.


Ona tma je sama o sobě do jisté míry děsivá. Nevíme, co se může ukrývat jen pár centimetrů od nás. Může nám být nepříjemně, pokud se ocitneme v neznámém prostoru, tmavé uličce, pokoji na hotelu… Občasný strach ze tmy je přirozený, je to jakýsi obranný mechanismus, kterým nás příroda vybavila. Jenže někdy nás strach neopouští, ale sevře nás ve své moci tak, že i když jen pomyslíme na to, že budeme muset být někde v temnu, sevřou se nám útroby a začneme panikařit. Proč?


Když tma děsí k smrti…


Chorobný strach ze tmy má své odborné pojmenování – nyktofobie. Důležité je právě slovíčko chorobný. Ti, kteří trpí nyktofobií se bojí ve tmě pořád. Bojí se ve své vlastní posteli, ve vlastním bytě. Blížící se noc a tma pro ně znamená obrovský stres, paniku a úzkost. Každá noc se mění na scénu z obzvláště děsivého hororu.


Čeho se bojí děti?


Bubáků ve skříni, monster pod postelí, divných zvuků… Dětská fantazie je obrovská a to, co si dospělý člověk dokáže odůvodnit jako vrzající podlahu a stín větve stromu osvětlené reflektory auta se v dětské mysli mění na pochodující příšery a dlouhé natahující se ruce na stěně.


Děti se také často bojí tmy, protože si ji spojují se smrtí. Když jdou večer spát, nechávají je rodiče v jejich pokoji a děti začnou bojovat se strachem z toho, že se rodič už nevrátí, že do rána zmizí, umře… Dětský strach však s věkem slábne a většinou mizí úplně.




    Podívejte se, jaké strachy a fobie nejčastější trápí děti a dospívající



Čeho se bojí dospělí?


Dospělý člověk je rád pánem situace, chce mít nad vším kontrolu. To se s příchodem tmy mění, hlavně proto, že v podstatě přijde o jeden ze smyslů – zrak. Bez schopnosti vidět své okolí se začneme cítit zranitelně. Zbystříme další smysly a začneme vnímat každý i ten sebetišší zvuk, průvan, poletující prach na kůži… Začneme být ostražití a i když se snažíme vše racionálně vysvětlit, hlodá v nás červíček pochybností. Obzvlášť, pokud si tmu spojujeme např. s nějakým traumatickým zážitkem z dětství.


Jak se nyktofobie projevuje?

  • Strach ze tmy máte nejen venku, ale také doma v bezpečí vlastního domu
  • Strach se objevuje opakovaně (každou noc)
  • Oddalování usínání
  • Nutnost usínat se zdrojem světla
  • Vystavování se nepříjemným situacím, raději než se vystavit tmě (radši nepůjdu na záchod a neusnu, než abych šel/šla tmavou chodbou do koupelny atd.)

 


Strach ze tmy komplikuje život


Ano, opravdu. Představte si, že noc co noc zažíváte takový svůj osobní horor. Nezvládnete usnout bez alespoň malého zdroje světla, oddalujete usínání, co to jen jde. Zaděláváte si tak na některou z poruch spánku.


Typickým projevem nyktofobie jsou záchvaty paniky ve tmě. Stačí jen, abyste přišli z práce později domů a neměli rozsvíceno v chodbě. Opravdový stres a panika nastávají při výpadku proudu. Zrychlený tep, bušení srdce, pocení. Pokud takový stav trvá déle, určitě to pro organismus není příznivé.


Časté jsou také vtíravé myšlenky o tom, že se ve tmě opravdu někdo skrývá. Následuje prohledávání bytu, rozsvěcení světel…


Samoléčba, nebo psycholog?


Zmírnit strach ze tmy můžete sami, stačí po bytě rozmístit zdroje světla (např. noční osvětlení do zásuvek) tak, abyste v sobě vzbudili co největší pocit bezpečí. Od věci není mít přichystaný záložní plán pro případ, že by vypadl proud – svíčky, baterky.



Důležitou složkou léčby nyktofobie je určitě psychoterapie. Jako jedna z nejúčinnějších se ukazuje kognitivně behaviorální terapie. S psychologem můžete o svém strachu bez obav mluvit, budete zkoušet různé modelové situace a postupně třeba pracovat i na odstranění pomoci v podobě nočního světýlka.

Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.


Verca tihelková

Zdravim, jsem Verča a je mi 17 let.
Dřív jsem žádné problémy se tmou neměla, ne že neměla ale jako malé dítě jsem to nevnímala. Jak šel čas tak jsem přestala zvládat usínání bez světla a to spím na intru s 3 spolubydlícími ( dvě kamosky a moje dvojče). Ze začátku šlo o dlouhé pokusy usnutí a časem přešlo na usinani jen se světýlky. Tedka mám problém usnout i s nimi. Vedle postele na intru je ve zdi zrcadlo a vedle postele mám okna. Závěsy musím mít zátahle a i tak mám pocit že mě někdo sleduje ze skříní nebo ze zrcadla. Několikrát nemuzu ani usnout, dívám sa po pokoji a kontroluji jestli tu někdo není, a když něco uslyším sa začnu potit a srdce cítím pomalu až v krku. Chtela bych sa zeptat jak bych tohle musela řešit a jestli je to nějaké vážné.

Dekuju za odpověď

Magda Jurčíková

Dobrý den, už od dětství mám problém s usínáním bez světla. Jakmile se v noci vzbudím a je tma mám panickou hrůzu a musím rozsvítit. Poslední dobou mám však noční můry a když se vzbudím jakoby se stali skutečností. Slyším zvuky, hlasy a vidím obrysy postav. Spím přes noc tak 5 hodin a to s tím, že se co hodinu budím. Přes den je to v pohodě, ale jakmile se začne stmívat musím rozsvítit a musí být světlo všude kam vidím. Chci se zeptat jak se toho zbavit? Jsem zoufalá. Mám malého syna a musím fungovat, ale s tímhle to nejde. Děkuji za odpověď