Napadají vás zoufalé otázky? Pociťujete strach, ale neumíte blíže
specifikovat čeho se bojíte? Jste neklidní, nervózní, svírá se vám hrdlo?
Myslíte si, že nejspíš omdlíte, nebo zešílíte? Pak se potýkáte
s některou z úzkostných poruch.
Mírné projevy úzkosti mají v životě člověka své nezastupitelné místo, připravuje nás na blížící se nebezpečí, kterému pak dokážeme lépe čelit, případně se mu vyhnout. Jakmile však úzkostné stavy přerostou určitou pomyslnou hranici, jsou příliš časté, silné, nemají reálný základ a začnou nás omezovat v běžném životě, nastává problém. Úzkostnou poruchou trpí zhruba čtvrtina populace vyspělých zemí, častěji se s ní potýkají ženy, všeobecně můžeme říct, že je jednou z nejčastějších psychických nemocí.
Můžeme vymezit 7 typů
úzkostných poruch:
1. Obsedantně kompulzivní porucha
– z angl. Obsessive-compulsive
disorder, jde o zvláštní poruchu chování projevující se nepříjemnými
myšlenkami, které se člověk snaží překonat opakovaným prováděním určité
činnosti – např. strach z bakterií = neustálé mytí rukou.
2. Sociálně úzkostná porucha –
jinak taky sociální strach/úzkost/fobie.
Lidé zažívají různé tělesné i emocionální potíže v komunikaci
s lidmi, vystupování na veřejnosti apod.
3. Generalizovaná úzkostná
porucha – generalized anxiety
disorder, je charakteristická nadměrnými nekontrolovatelnými obavami a
úzkostí, které se týkají běžných denních záležitostí.
4. Posttraumatická stresová
porucha – posttraumatic stress
disorder, někdy označována jako posttraumatický
stresový syndrom. Jedná se o reakci na závažný stres, traumatickou událost.
5. Agorafobie – strach
z veřejných prostranství, resp. míst, kde by nebyla rychle dostupná pomoc.
6. Panická porucha –
opakované záchvaty intenzivního strachu a vnitřní nepohody, které vznikají
náhle a bez zjevné příčiny.
7. Specifické fobie – chorobný strach ze situací, lidí či objektů, mající ochromující charakter a narušující běžné každodenní fungování člověka.
Teorií, proč úzkostné poruchy
vznikají je opravdu mnoho. Původně se odborníci přikláněli k názoru,
že má úzkost ryze psychologický charakter, dnes se však ukazuje, že je na
problém nutné pohlížet souhrnně. Velkou roli zde hraje genetika, narušené citové vazby
z dětství, separační úzkost, výchovné problémy, přísná výchova, špatné
sociální zázemí, existenční otázky, uvědomění si smrtelnosti a pomíjivosti
života aj.
Stavy úzkosti se projevují jak
v rovině fyzické (bušení srdce,
zrychlený puls, pocení, nekontrolovatelný třes, sucho v ústech, návaly
horka, závratě, problémy s dýcháním, bolesti na hrudi, potíže
s trávením), tak i v rovině psychické (neklid, obava ze ztráty kontroly, derealizace, depersonalizace, poruchy
příjmu potravy, spánkové poruchy, deprese). Intenzita úzkosti je u každého
jiná, někteří pociťují jen mírné obtíže, jiní se potýkají s ataky paniky. Na
rozdíl od psychóz si člověk trpící úzkostnou poruchou plně uvědomuje
neopodstatněnost svého chování, není nijak narušeno jeho vnímání reality ani
jeho osobnost. Úzkost se může objevit zcela nečekaně (tzv. spontánní úzkost), někdy
stačí pouhá myšlenka (anticipační úzkost), předvídání
různých situací (situační úzkost). Častá je také kombinace předchozích tří typů,
kdy úzkost dosahuje vysoké intenzity, v tom případě se jedná o panickou
úzkost.
Úzkostná porucha je často skryta
za neurčitými tělesnými příznaky, lidé trpící úzkostnými stavy mnohdy
navštěvují ordinaci svého praktického lékaře, který se nejprve snaží vyloučit
různé nemoci, např. poruchu funkce štítné žlázy, infarkt myokardu, žaludeční
vředy apod. Jakmile se provede řada laboratorních vyšetření a onemocnění
fyzického charakteru je vyloučeno, začne se praktický lékař zabývat psychickou
stránkou člověka a pacienta odešle na odborné vyšetření k psychiatrovi či
psychologovi.
Při léčbě úzkostných poruch
se nejčastěji volí forma psychoterapie v kombinaci s léky. Psychologové
se často přiklánějí ke kognitivně behaviorální terapii, při
které se zaměřují na zvládnutí negativních projevů a jejich ovládnutí. Pacienti
jsou postupně vystavování stresovým situacím, učí se jim čelit namísto vyhýbat,
terapie je zaměřena na změnu myšlení a nahlížení. Léčba je podpořena léky,
užívají se anxiolytika v kombinaci s antidepresivy.
Pokud vám lékař diagnostikoval
některou z úzkostných poruch, vyhledejte pomoc psychologa. Jen tak se
vyhnete zbytečným vyšetřením a můžete se přímo zaměřit na odstranění pocitů
úzkosti.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.