Říkáte si, že deprese jsou pouze
problémem dospělých? Že děti jimi trpět nemohou, protože jsou emočně nevyzrálé
a co je přece může kromě nějakých malicherností trápit? Bohužel to tak není.
Podle různých studií dnes depresí trpí zhruba 2 % malých dětí a přes 5 % dospívajících.
Nejsou to vysoká čísla, ale když
si uvědomíme, že jde o děti, které by měly být přece bezstarostné, jsou i ta
dvě procenta alarmující.
Deprese v dospělosti se od té
dětské liší zejména příznaky. I když jádro je stejné – smutek, apatie, ztráta
zájmu o okolní dění. Přidávají se k tomu však různé změny chování,
ztráta radosti a bezstarostnosti.
U kojenců se deprese
projevují vytrvalým a neutišitelným pláčem, odmítáním mléka, zpomaleným
vývojem. Malé děti a předškoláci si mohou stěžovat na neustávající
bolesti bříška, zvrací bez zjevné příčiny, objevují se u nich problémy se
spánkem a noční pomočování. Děti školou povinné se neumí dost dobře
soustředit, časté jsou také bolesti břicha, průjmy, zvracení, nespavost, pocity
úzkosti. U dospívajících jsou depresivní stavy již podobné těm v dospělosti.
Projevují se pocitem méněcennosti, pesimistickým nazíráním na svět, černými
myšlenkami, lhostejností k jakémukoliv dění, únavou nebo zvýšenou agresí,
zhoršeným prospěchem apod.
Toť otázka. Příčinou totiž může
být v podstatě cokoliv. Děti jsou citlivá stvoření a cokoliv, s čím se
nedokážou samy psychicky vyrovnat, je může poznamenat. Pro kojence je velmi
těžké, pokud jsou po porodu odloučeni od matky. Mladší děti špatně snáší
hádky rodičů, puberťáci bojují s nízkým sebevědomím.
Co mnoho lidí netuší je, že sklony
k depresi může mít dítě ve své genetické výbavě, jednoduše je zdědí
po rodičích, tedy je to alespoň nanejvýš pravděpodobné. Zajímavý je také fakt,
že pokud se narodí dvojčata a jedno z nich depresemi trpí, má to druhé
zhruba 70% pravděpodobnost, že se u něj deprese také projeví.
Příčinou depresí může být také nedůsledná
nebo naopak příliš úzkostlivá a přehnaná výchova. Každý rodič je
jiný, ale všichni chtějí pro své ratolesti to nejlepší. Bohužel se někdy snaží
až moc, nebo vůbec. Rodič, který své dítě vodí stále za ručičku a nedovolí mu
se svobodně rozhodovat ze strachu, aby si neublížilo mu může zadělat právě na
problém s depresemi. A stejně tak i ti rodiče, kteří ve svém dítěti budují
přílišnou individualitu, nic mu nezakazují, nijak ho neomezují. Dítě totiž může
snadno získat pocit, že je pro rodiče nepotřebné, že jim na něm nezáleží.
V neposlední řadě musíme zmínit
ještě jeden důvod dětských depresí, a tím je šikana. Pokud dítě čelí
šikaně je to pro něj velmi psychicky náročné. Cítí se osamělé, odstrčené,
nepochopené, uzavírá se do sebe a většinou o svém problému nechce mluvit.
Rodiče by si měli co nejvíce
všímat změn v chování svých dětí. Pokud např. dříve veselé děti najednou
začnou být plaché a uzavřené, je potřeba zbystřit a hledat příčinu změny. Rozhodně
příznaky nijak nepodceňujte a vyhledejte odbornou pomoc. Neléčené deprese
totiž nejenže mohou být příčinou zhoršení školních výsledků, únavy a opožďování
se ve vývoji, ale v pozdějším věku mohou vyústit v poruchy příjmu
potravy, různé typy závislostí nebo dokonce skončit sebevraždou.
Děti na léčbu většinou reagují
lépe a rychleji než dospělí. I tak je to však běh na dlouhou trať, podle
psychologů je to otázka zhruba jednoho roku. Podstatné je však nevzdat se a vydržet,
aby si dítě neodneslo následky do dospělosti.
Při léčbě lehké a střední
deprese se velmi osvědčila kognitivně-behaviorální terapie, která se
zaměřuje na změnu zažitých vzorců chování. U silných depresí musí být
terapie doplněna o psychofarmaka, která jsou zvolena s ohledem na dětský
organismus.
Pokud u dítěte přetrvávají
sebevražedné myšlenky, má halucinace, je vysoce agresivní, tíhne
k alkoholu a drogám, trpí úzkostmi, poruchou příjmu potravy nebo mu
neprospívá domácí prostředí, bývá hospitalizováno na psychiatrickém oddělení.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.