Proč děti trpí depresemi

fashion

Říkáte si, že deprese jsou pouze problémem dospělých? Že děti jimi trpět nemohou, protože jsou emočně nevyzrálé a co je přece může kromě nějakých malicherností trápit? Bohužel to tak není. Podle různých studií dnes depresí trpí zhruba 2 % malých dětí a přes 5 % dospívajících.


Nejsou to vysoká čísla, ale když si uvědomíme, že jde o děti, které by měly být přece bezstarostné, jsou i ta dvě procenta alarmující.


Jak se projevuje dětská deprese?


Deprese v dospělosti se od té dětské liší zejména příznaky. I když jádro je stejné – smutek, apatie, ztráta zájmu o okolní dění. Přidávají se k tomu však různé změny chování, ztráta radosti a bezstarostnosti.


U kojenců se deprese projevují vytrvalým a neutišitelným pláčem, odmítáním mléka, zpomaleným vývojem. Malé děti a předškoláci si mohou stěžovat na neustávající bolesti bříška, zvrací bez zjevné příčiny, objevují se u nich problémy se spánkem a noční pomočování. Děti školou povinné se neumí dost dobře soustředit, časté jsou také bolesti břicha, průjmy, zvracení, nespavost, pocity úzkosti. U dospívajících jsou depresivní stavy již podobné těm v dospělosti. Projevují se pocitem méněcennosti, pesimistickým nazíráním na svět, černými myšlenkami, lhostejností k jakémukoliv dění, únavou nebo zvýšenou agresí, zhoršeným prospěchem apod.


Jaké jsou příčiny dětské deprese?


Toť otázka. Příčinou totiž může být v podstatě cokoliv. Děti jsou citlivá stvoření a cokoliv, s čím se nedokážou samy psychicky vyrovnat, je může poznamenat. Pro kojence je velmi těžké, pokud jsou po porodu odloučeni od matky. Mladší děti špatně snáší hádky rodičů, puberťáci bojují s nízkým sebevědomím.  


Co mnoho lidí netuší je, že sklony k depresi může mít dítě ve své genetické výbavě, jednoduše je zdědí po rodičích, tedy je to alespoň nanejvýš pravděpodobné. Zajímavý je také fakt, že pokud se narodí dvojčata a jedno z nich depresemi trpí, má to druhé zhruba 70% pravděpodobnost, že se u něj deprese také projeví.


Příčinou depresí může být také nedůsledná nebo naopak příliš úzkostlivá a přehnaná výchova. Každý rodič je jiný, ale všichni chtějí pro své ratolesti to nejlepší. Bohužel se někdy snaží až moc, nebo vůbec. Rodič, který své dítě vodí stále za ručičku a nedovolí mu se svobodně rozhodovat ze strachu, aby si neublížilo mu může zadělat právě na problém s depresemi. A stejně tak i ti rodiče, kteří ve svém dítěti budují přílišnou individualitu, nic mu nezakazují, nijak ho neomezují. Dítě totiž může snadno získat pocit, že je pro rodiče nepotřebné, že jim na něm nezáleží.


V neposlední řadě musíme zmínit ještě jeden důvod dětských depresí, a tím je šikana. Pokud dítě čelí šikaně je to pro něj velmi psychicky náročné. Cítí se osamělé, odstrčené, nepochopené, uzavírá se do sebe a většinou o svém problému nechce mluvit.


Jak léčit dětskou depresi?


Rodiče by si měli co nejvíce všímat změn v chování svých dětí. Pokud např. dříve veselé děti najednou začnou být plaché a uzavřené, je potřeba zbystřit a hledat příčinu změny. Rozhodně příznaky nijak nepodceňujte a vyhledejte odbornou pomoc. Neléčené deprese totiž nejenže mohou být příčinou zhoršení školních výsledků, únavy a opožďování se ve vývoji, ale v pozdějším věku mohou vyústit v poruchy příjmu potravy, různé typy závislostí nebo dokonce skončit sebevraždou.


Děti na léčbu většinou reagují lépe a rychleji než dospělí. I tak je to však běh na dlouhou trať, podle psychologů je to otázka zhruba jednoho roku. Podstatné je však nevzdat se a vydržet, aby si dítě neodneslo následky do dospělosti.


Při léčbě lehké a střední deprese se velmi osvědčila kognitivně-behaviorální terapie, která se zaměřuje na změnu zažitých vzorců chování. U silných depresí musí být terapie doplněna o psychofarmaka, která jsou zvolena s ohledem na dětský organismus.


Pokud u dítěte přetrvávají sebevražedné myšlenky, má halucinace, je vysoce agresivní, tíhne k alkoholu a drogám, trpí úzkostmi, poruchou příjmu potravy nebo mu neprospívá domácí prostředí, bývá hospitalizováno na psychiatrickém oddělení.

 

 

Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.