Jistě znáte přísloví „malé děti malé starosti, velké děti velké
starosti“. Jak moc pravdy na něm je, ví zejména rodiče puberťáků, kteří
s láskou vzpomínají na dobu, kdy jejich dítě bylo roztomilým miminkem a
největším problémem byla ztráta dudlíku nebo potřeba mlíčka. Toto období rychle
uteklo a z piditvorečků se stávali čím dál tím větší lidé. Až vyrostli do
věku, kdy začali mít svou hlavu a rady rodičů vnímají jako neoprávněné. Ano, je
to tady. Rodiči velmi obávané období puberty, kdy se jejich miláčkové mění před
očima v nepřátelské tvory. Již nejsou dětmi, ale ani dospělými, ač se o to
snaží sebevíc. Jak toto období přečkat a nezbláznit se z toho? Bude to
náročné, ale s notnou dávkou trpělivosti, přemáhání a bušení vzteky do
polštáře to zvládněte.
Každý vzpomíná na svou pubertu
jinak, někdo byl opravdové kvítko, jiný ji prožil relativně v klidu. Avšak
v očích rodičů je puberta jejich dítěte divokou jízdou, která nemá obdoby.
Popravdě, sama jako rodič na sobě pozoruji, že mám tendenci se před dětmi
idealizovat, i když jsem v mnohém v jejich letech nebyla lepší. Vztah
rodičů s dětmi se během období puberty výrazně změní, nastolená pravidla
se porušují, na denním pořádku jsou konflikty i kvůli sebemenším banalitám. Na
prvním místě přestává být pro puberťáka maminka, ale vše se točí kolem jeho
kamarádů, nových lásek apod. Je to přirozený proces, při pubertě totiž dochází
k mnoha změnám, a to jak tělesným, tak hormonálním. Tělo dítěte se změní
na tělo dospělého jedince schopného rozmnožování. A kolem této myšlenky se
začne točit svět, děti začínají objevovat a experimentovat v oblasti
sexuálního života a každý neúspěch těžce nesou. Problémy prvních lásek „na celý
život“ jsou v pubertě stále omílaným tématem, co na tom, že je touto
láskou každý týden někdo jiný.
Rodiče se můžou zbláznit, ale
zkusme se na toto období podívat také z pohledu dětí. Ačkoli se většinou
tváří jako mistři světa co mají vše pod kontrolou, není tomu tak. Puberta je
pro ně náročným obdobím, mění se jejich tělo (a ne vždy k jejich
spokojenosti), musí si vybudovat místo ve společnosti, rodiče jim v ničem
nerozumí…. Toto vše velmi působí na jejich psychiku a není neobvyklé, když je
puberťák vznětlivější, neposlouchá, nekomunikuje, je neustále ve stresu apod. Někdy
dochází k rozvoji hlubokých depresí, stavů úzkosti, nespokojenost
s vlastním tělem vede k problémům s příjmem potravy, o
experimentování s alkoholem a drogami nemluvě.
Jak vycházet s puberťákem?
Každý rodič se snaží vychovat ze
svého dítěte sebevědomého člověka. V těchto snahách nepolevujte ani
v období dospívání, ba naopak. Je však potřeba změnit taktiku. Rozhodně
neusilujte o to, být svému dítěti nejlepším kamarádem, ale hledejte takový
přístup, při kterém bude zachována vaše role rodiče jako autority, snad
s menšími ústupky. V období puberty se pro vaše dítě stáváte tím staroušem, který ničemu nerozumí, nikdy
nebyl mladý a nikdy neřešil tak vážné problémy, jako on. Vysvětlovat mu, že
to není pravda, je ztráta času. Nastavte si tedy pevná pravidla, která se
nesmí porušit, jinak z toho budou vyvozeny důsledky. Svému dítěti
věřte, nenarušujte mu soukromí čtením deníků, nabouráváním se do
počítače, jednoduše nešmírujte. Příliš nekritizujte, věřte mi,
puberťák je sám k sobě až příliš kritický a ač se to nezdá, na vašem
názoru mu stále záleží. Proto se vyhněte narážkám na jeho vzhled, styl
oblékání, líčení, účes… Raději ho pochvalte za každou maličkost. V období
dospívání si dítě hledá svůj osobní styl, zkouší různé možnosti, a to stylem
pokus-omyl. Podstatné je, že se ze svých chyb poučí a neopakuje je.
Ačkoli se dítě v pubertě
změní v nepřátelského tvora, pořád je součástí vaší rodiny a potřebuje být
o tom ujišťováno. Zapojujte ho do různých rodinných akcí, vysvětlete mu, že
nechcete nahradit místo jeho kamarádů, ale že byste s ním také rádi
strávili nějaký čas. Vymyslete nějakou „cool“ zábavu, ukažte mu, že nepatříte
do žádného starého železa. Rozhodně mu účast na takovýchto akcích nepřikazujte,
ale vysvětlete mu, že je pro vás důležité, aby se jich zúčastnilo.
Období dospívání, resp. puberta
hraje důležitou roli při vývoji dítěte. Je náročná pro rodiče i děti, proto
pokud nedokážete se svým puberťákem vyjít po dobrém, nevíte, jak s ním
komunikovat, či máte podezření, že se potýká s jakýmkoliv problémem,
obraťte se o pomoc k odborníkovi. Psycholog dokáže nezaujatě posoudit
celou situaci, čímž můžete předejít vážným komplikacím – ať už je to násilné
připoutávání dítěte k sobě, závislosti aj.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.