Knihovny přeplněné domácími
lékaři, neustálé brouzdání po internetových stránkách týkajících se nemocí,
přehnané sledování svého těla, vysedávání u lékařů bez valného úspěchu… Je vám
to povědomé? Potom i vy můžete být hypochondrem. Nebylo by to nic neobvyklého,
podle dostupných statistik se hypochondrie týká zhruba 1% populace, bez ohledu
na pohlaví, a dokonce se může projevit i u dětí.
Často je hypochondrie chybně
spojována se simulantstvím, ovšem hypochondr nic nepředstírá, on je o své
„smrtelné“ nemoci opravdu skálopevně přesvědčen. Hypochondrii můžeme označit za
vážnou
duševní poruchu, která negativně ovlivňuje kvalitu života. Člověk
trpící hypochondrií totiž podřizuje vše každodennímu hledání informací o
smrtelných nemocech, návštěvám u lékařů a specialistů apod. Postupem času mu
jeho jednání začne komplikovat osobní, partnerský, rodinný i pracovní život. Nehledě
na to, že hypochondrie vám může velmi rychle přerůst přes hlavu, přidruží se
k ní další problémy (deprese, úzkosti aj.) a z prvotního „banálního“
problému se vyklube chronický stav, který je těžké zvládnout.
Hypochondrie jako taková úzce
souvisí s duševním stavem člověka, zejména, pokud prodělal nějaké
vážnější či vleklé onemocnění. V době, kdy nemoc úspěšně překoná, má tento
člověk stále pocit, že ještě nemá vyhráno, bojí se, aby se situace znovu
neopakovala. Začne si více všímat svého těla, za každým zakašláním hledá hlubší
význam, každou sebemenší bolístku má potřebu konzultovat s lékařem, jehož
úsudku a diagnóze v konečném důsledku stejně nevěří. Stačí pak, aby médii
proběhla zpráva o nové smrtelné nemoci a hypochondrovi je hned jasné, že tímto
onemocněním trpí. Nic naplat, hypochondr přece nejlíp ví, jak se cítí a co
prožívá. Je jednoduše neoblomný.
Předpoklady k hypochondrii může mít každý z nás.
Odborníci se zatím ještě přesně neshodli, co může být její hlavní příčinou,
přesto však bylo vysledováno, že této poruše podléhají častěji určité skupiny
osob. V první řadě jsou to ti, jenž byli v dětství nadměrně
odměňováni v době nemoci. Samozřejmě, nějakou tu sladkost, pudink
apod. jsme dostávali od rodičů všichni, máme namysli spíš opravdu nadstandardní
odměny. Dítěti tím totiž naznačujeme, že nemoc je v podstatě prostředkem,
jak získat určitý benefit, což si sebou nese až do dospělosti. Druhou skupinou
osob bývají prvorození, protože ti bývají rodiči více (až úzkostně)
opečováváni a rozmazlováni. A třetí skupinou jsou pak ti, kteří v nemoci hledají
útěk od ostatních problémů. Samozřejmě hypochondrem se může stát
v podstatě kdokoliv i ten, který nespadá pod žádnou z výše uvedených
skupin.
Jak pomoci hypochondrovi?
Pokud budete hypochondrovy stesky
znevažovat, se zlou se potážete. I když je to mnohdy těžké, musíte
k takovému člověku přistupovat s velkými ohledy, on je opravdu ve své
mysli o nemoci přesvědčen. Proto je zapotřebí, abyste jej nenásilně a
s důvtipem přesvědčili o tom, že by měl zkusit také návštěvu u psychologa.
Ten posoudí, na základě výsledků od praktického lékaře a dalších specialistů,
zda jeho nemoc opravdu nemá fyzický základ. Následně pak psycholog vyloučí
možnost jiného psychického onemocnění, např. schizofrenie.
Správná diagnostika je také
založena na vysledování typických symptomů, mezi které patří:
- dlouhotrvající pochybnosti o vlastním zdravotním stavu
- neustálé sebepozorování
- hledání zdravotních příčin a urputné popírání psychických problémů
- nedůvěra v diagnózu lékaře, vyhledávání nových odborných
ordinací
- zveličování běžných onemocnění např. bolesti hlavy
- užívání vitaminových doplňků
- hledání informací o vážných
nemocech (AIDS, rakovina apod.)
Pokud se potvrdí diagnóza
hypochondrie, je nutno začít s cílenou terapií. Psycholog se spolu
s klientem zaměří zejména na změnu jeho nežádoucích návyků, odstranění
úzkosti apod. Úspěšná terapie by měla vést k tomu, aby byl klient schopen
obstát v každodenním životě, ovládal své strachy a dokázal odlišit běžné
příznaky nemoci od vážných chorob. V případě potřeby je psychoterapie podpořena
také antidepresivy.
Vyléčit hypochondrii je možné,
ovšem vyžaduje to čas. Prvním krokem k úspěchu je přesvědčit hypochondra,
že není nemocný fyzicky, ale trpí po psychické stránce, což je opravdu velmi
těžké. Jestliže se však s terapií začne včas, může předejít mnoha budoucím
komplikacím.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.