Proč pořídit dítěti domácího mazlíčka?

fashion

Touha po nějakém tom domácím zvířátku posedne dříve či později každé dítě. Rodiče se však často vymlouvají, zvíře, ať už malé, velké, chlupaté či ne, doma jednoduše nechtějí. A hlavně většinou berou nářky a přemlouvání dětí jako chvilkový rozmar s tím, že jakmile jejich ratolesti mazlíček omrzí, budou se o něj muset starat oni – rodiče. V dnešním článku se podíváme na to, jaký vliv může takový pejsek, kočička, nebo jiné zvířátko mít na psychiku vašeho dítka.


Koupit či nekoupit?


To je otázka, kterou si budete muset nechat pořádně projít hlavou. Zvíře není jen nějaká věc, kterou odhodíte do kouta, pořízení domácího zvířátka sebou nese pořádnou dávku zodpovědnosti, a to i v případě, kdy si koupíte rybičky. Jestliže nejste připraveni, respektive nechcete, za zvířátko převzít v případě potřeby zodpovědnost vy, nepořizujte jej. Pokud s tím nemáte problém, ale přesto váháte, zde je přehled několika pozitiv, které může mazlíček mít na vývoj a psychiku vašeho dítěte.


1. Budování citové složky u dítěte – děti mají ke zvířátkům určitý vztah od narození, sami je nejdříve učíme, jak dělají zvířátka, poznávat jednotlivé druhy apod. Je dokázáno, že děti, které odmalička vyrůstají v domácnosti s pejskem (či jiným mazlíčkem) si k němu vybudují natolik silné pouto, že vydrží až do dospělosti.

2. Zodpovědnost – dítě se musí naučit o mazlíčka postarat, zjistí, že si nemůže odejít hrát ven, dokud nesplní určité povinnosti. Učení se zodpovědnosti má nemalý význam na vývoj dítěte.

3. Ohleduplnost „Netahej Alíka za ocas! Bolí ho to.“ Typická věta rodičů, kteří mají doma pejska. Dítě se tak odmalička učí, že nemá druhým ubližovat.

4. Trpělivost – naučit domácího mazlíčka poslouchat je časově náročné, dítě se tak nenásilně učí trpělivosti.

5. Pomocník – v těžkých situacích se stane domácí mazlíček dítěti nejlepším kamarádem, kterému se může bez obav se vším svěřit. Díky tomu se mu uleví. Obrazně řečeno tak můžeme zvířátko chápat jako jakousi „prevenci“ od stresu.


Samozřejmě dítě přistupuje k mazlíčkovi v každém věku jinak. Miminka a batolata budou zejména chlupatá zvířátka vnímat spíše jako hračku, ke které se můžou přitulit. Předškoláci pak vnímají mazlíčka jako nejlepšího kamaráda, parťáka, o kterého se musí do jisté míry postarat. Malí školáci zvládnou péči o zvířátko již s přehledem a uvědomují si zodpovědnost, kterou za něj mají. A pro puberťáky je mazlíček tvorem, kterému se mohou se vším svěřit a který je nijak neodsoudí.

Pořízení domácího mazlíčka sebou (při správném přístupu) nese spoustu pozitiv. Je opravdu vědecky dokázáno, že zvířátka mají dobrý vliv na psychiku dítěte, ne nadarmo se používají jako prostředek při terapii u dětí s poruchou smyslů, autismem atd. Pokud si však pořídíte nového člena rodiny a dítě se k němu bude chovat nepřiměřeně, agresivně, bude mu cíleně ubližovat apod. vyhledejte pomoc psychologa. Ten s vámi probere všechny možnosti, zjistí pravou příčinu chování vašeho dítěte a navrhne možnosti, jak celou situaci zvládnout. 

Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.