Taky jste si v dětství vysnila
svého prince na bílém koni? Naprosto přesně jste věděla, jak bude vypadat, jak
se bude chovat, čím vás okouzlí. Čekala jste na něj, ale stále nepřicházel. Vztahy
pořád nebyly to pravé ořechové, něco jim jednoduše chybělo. Výbuch emocí a
naprosté splynutí duší se nekonalo. I když to už, už vypadalo nadějně…
V období zamilovanosti každý
z nás přehlíží partnerovy chyby, idealizujeme si jej všemi směry, nic nám nevadí.
Jenže tato etapa vztahu dříve či později skončí, a my partnera začneme vnímat i
s jeho nedostatky. Najednou nám to, co se dříve jevilo jako roztomilé,
začne strašně vadit. A začneme srovnávat – jaké to bylo předtím, jací byli bývalí
partneři apod.
Třeba si i uvědomíme, že Jarda ze
střední byl nakonec tou pravou osudovou láskou a že se mu nikdo jiný nevyrovná.
Protože nikdo nemá jeho oříškové oči, nikdo z partnerů se na vás nedíval s takovou
něhou, neuměl se tak usmívat atd. atd. Nikdo z budoucích partnerů není
jednoduše Jardou, který byl přece vašim vysněným princem… Nebo nebyl?
Za to, že se nám láska ze školy
vryla do paměti jako osudová a že kvůli ní v podstatě troskotají ostatní
vztahy, může naše mysl. Ta má jednu úžasnou schopnost, pamatovat si pozitiva a jakékoliv
negativní zkušenosti (zejména co se ex-partnerů týče) vytěsnit z paměti.
Na jednu stranu je sice fajn, že
si nepamatujete, jaký byl Jarda škrt, který vám nekoupil ani kopeček zmrzliny a
pro pětník by si nechal vrtat koleno, na druhou stranu vám však takovéto idealizování škodí. Jakmile se totiž zaseknete v této představě
dokonalosti, věřte, že vždy budete své partnery srovnávat s ideálem a
jistojistě se mu nikdo nevyrovná.
A vy se ubíráte o možnost žít
spokojený život po boku partnera, který vás miluje takovou, jaká jste. Který má
možná své chyby, ale tak, jako on přijal vás se vším všudy, měla byste i vy
přijmou jeho. A nečekat na prince, který je jen v pohádkách. Protože se s největší
pravděpodobností nedočkáte.
Minulost nechte minulostí.
Nezaobírejte se tím, coby kdyby, nečekejte, že k vám štěstí přijde samo,
ale jděte mu naproti. Zkuste se např. zamyslet nad tím, jak by vypadal vztah s Jardou,
kdyby neskončil na střední. Byl by stále tak ideální, jak si jej pamatujete?
Nejspíš ne.
Jakmile si totiž přiznáte, že šlo
pouze o představu a ne realitu, dokážete se od své vidiny ideálu odpoutat. Nebude
to lehké, ale určitě to zvládnete. A pokud ne sami, tak s pomocí psychologa.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.