Jak se bránit šikaně?

fashion

Šikana je vážnou agresivní poruchou chování, která se ve společnosti může vyskytnout u všech věkových skupin. Označení pochází z francouzštiny (chicane) a ve své podstatě znamená jakékoliv psychické či fyzické obtěžování až týrání. Pokud se řekne slovo šikana, každému se automaticky vybaví základní či střední školy, ovšem tento problém je často řešen také na pracovišti, v armádě, v rodině. Důvodů, proč se šikana stále rozmáhá může být nespočet, nejčastěji se jedná o rozdíly v sociálních skupinách, stoupající agrese v televizních pořadech, neúcta k autoritám, méně přísná výchova dětí, touha po moci, nadřazenosti či obyčejná nuda a zvědavost.

Jak jsme již zmínili, šikana je jakékoliv opakující se agresivní chování, ať už fyzické či psychické, kdy jeden z aktérů má nad druhým navrch. Může mít podobu fyzickou či verbální, může být přímá i nepřímá, aktivní i pasivní. Psychická stránka šikany se projevuje ignorováním oběti, šířením pomluv či urážlivých textů a kreseb, odmítáním, nadávkami, urážkami a zesměšňováním. V rámci fyzického týrání se užívá kopání, škrcení, fackování, ničení věcí a jiné ubližování. Samozřejmě toto je pouze výčet možných projevů, jak se říká „fantazii se meze nekladou“ a agresor si může vymyslet mnoho dalších způsobů, jak své oběti znepříjemnit život.

A zde se už dostáváme k samotným aktérům šikany – agresor a oběť. Agresor je ten, který šikanu páchá, všeobecně bývá fyzicky či psychicky zdatnější než jeho oběť, mnohdy si tímto způsobem léčí své nízké sebevědomí, opájí se pocitem moci. Může se také jednat o člověka, který byl sám v minulosti šikanován, byl obětí domácího násilí apod. Obětí se převážně stávají ti, kteří se jakkoli odlišují od kolektivu – mají jiné náboženské vyznání či národnost, jsou fyzicky slabší, mentálně/fyzicky postižení, potýkají se s nějakou vadou na kráse (velký nos, odstávající uši, obezita…), nepochází z vyšší společenské vrstvy apod.

Jak taková šikana probíhá? Agresor se nejprve snaží oběť postavit na okraj kolektivu, jakmile se mu to pomocí pomluv a intrik podaří, zvyšuje svůj nátlak, začne fyzicky útočit. Postupně si kolem sebe vytvoří skupinu příznivců a ti, kteří s ním nesouhlasí, se jej většinou natolik bojí, že jakékoliv projevy šikany raději přehlížejí. V poslední fázi se agresor dostává do takového stádia, kdy mu ubližování působí radost a neustále nemá dost, což může mít fatální důsledky pro oběť.


1. Šikana ve škole

Podle průzkumů má se šikanou ve škole problém zhruba 40 % dětí. Poznat, že je dítě obětí šikany je složité, dětští agresoři dokáží své chování mistrně skrývat a jejich oběti mají strach se komukoli svěřit. Nehledě na to, že ani přihlížející se obětí nezastanou z obavy, že by se sami stali oběťmi.

Nejčastěji jsou tímto způsobem týrány děti handicapované, trpící obezitou či jinou vadou vzhledu, „šprti“, sociálně slabší, ale také děti s jinou národností, ty, které přišly do nové třídy nebo děti učitelů. Obětí se mohou stát i tzv. mamánci, za které vždy vše vyřizuje někdo dospělý (zejména matka), nemají žádnou volnost, v extrémních případech je rodič doprovází do třídy, nachystá jim věci na lavici apod. Oběti školní šikany jsou odděleny od kolektivu, zhoršuje se jejich prospěch, simulují nemoci a vymýšlí si důvody, proč nemůžou do školy, mají problémy se spánkem, noční můry, trpí poruchami soustředění, depresemi a černými myšlenkami…

Agresor má nad obětí většinou fyzickou převahu, může se jednat o žáka z vyššího ročníku, potýká se s kázeňskými problémy a problémy v rodině, které si vybíjí na slabších spolužácích (tzv. hrubián). Druhým typem jsou pak děti, které jsou v kolektivu žáků i učitelů velmi oblíbení, rádi jsou středem pozornosti a umí své okolí pobavit (tzv. vtipálci). I dítě, které je navenek zdvořilé a slušně vychované může šikanovat ostatní, jeho způsoby jsou velmi rafinovaně skryty za jeho vystupování (tzv. elegán). Z pocitů nudy se k šikaně často uchylují děti z finančně dobře zajištěných rodin (tzv. boháči).

Vedení školy by rozhodně nemělo podceňovat prevenci šikany a před probíhající šikanou zavírat oči. Jakmile máte podezření, že vaše dítě je obětí šikanování, obraťte se v první řadě na ředitele školy, zkuste kontaktovat rodiče agresora, požádejte o přeložení vašeho dítěte do jiné třídy. Naslouchejte svému dítěti a ujistěte ho, že chyba není na jeho straně, případně mu zajistěte psychologickou pomoc.


2. Šikana v zaměstnání

Už v úvodu jsme uvedli, že šikana je problémem všech věkových skupin. Proto i v zaměstnání můžete trpět fyzickým nebo psychickým nátlakem ze strany kolegů, nadřízeného či naopak podřízeného.

Ve spojení se šikanou na pracovišti slýcháme nejčastěji termín mobbing. Tento druh šikany se vyznačuje tím, že proti oběti stojí skupina agresorů, přičemž se vyvíjený nátlak musí opakovat alespoň jednou týdně. Ať už je příčinou mobbingu závist mezi spolupracovníky, nízká firemní kultura, obava ze ztráty pozice apod., jde o velmi vážný problém, který se ovšem dost těžko dokazuje (proto je důležité si všechny důkazy pečlivě uschovat). Mobbing se projevuje ve čtyřech fázích. V první fázi vznikají pomluvy a rozšiřují se konflikty, následuje druhá fáze systematického psychologického teroru, která přerůstá ve třetí fázi v konkrétní napadání, očerňování u nadřízeného aj. Vše vrcholí čtvrtou fází, oběť je již natolik zlomená a očerněná, že nejčastěji dává (nebo dostává) výpověď.

Druhým typem šikany na pracovišti je bossing, neboli šikana ze strany nadřízeného. Příčinou bossingu jsou často obavy nadřízeného ze ztráty pozice kvůli nadanějšímu kolegovi, frustrace a osobní problémy, které si vybíjí na podřízených. Bossing se projevuje zadáváním nesplnitelných úkolů, nerovným zacházením, kritikou, špatným hodnocením, ponižováním či sexuálním obtěžováním. I zde je důležité shromáždit co nejvíce důkazů, aby bylo možné bossing prokázat.

Obětí šikany v práci se však může stát také nadřízený. V tomto případě hovoříme o tzv. staffing šikaně. Nejčastěji se to týká nových šéfů, kdy motivem šikany je opět závist – starší kolegové závidí povýšení mladšímu apod. Nadřízený je znevažován na své pozici, je terčem výsměchu, nedostává důležité informace a je ignorován. Důsledkem této šikany je ztráta vážnosti, nepřátelská atmosféra na pracovišti, dochází k postupnému rozvratu firmy.


3. Kyberšikana

S rozvojem moderní techniky se stále častěji rozmáhá šikana na sociálních sítích a internetu. Agresoři kladou důraz na psychický nátlak vůči oběti, sdílejí veřejně potupná fota, videa a mnohdy tyto materiály využívají k vydírání. Velkou roli zde hrají také přihlížející, kteří se mohou postavit jak na stranu agresora, tak oběti, případně se (ne)úmyslně stávají šiřiteli šikany (např. sdílí video se známými). Podob kyberšikany je mnoho od obtěžování, vyloučení ze skupiny, manipulace, urážení a napadání, sexuálního vydírání, až po stalking. Poměrně novou a rozšířenou formou kyberšikany je tzv. happy      slapping, kdy si agresor natáčí útok na oběť a tuto nahrávku pak veřejně sdílí. Oběť kyberšikany je pod obrovským psychickým tlakem, trpí depresemi, frustrací, úzkostmi, ztrátou sebeúcty aj. To vše vede k naprosté ztrátě soukromí, sociální izolaci, alkoholismu, narkomanii a v konečném důsledku vidí oběť východisko v sebevraždě. Opatrnost je namístě zejména u dětí a mladistvých, kteří jsou nejvíce ohroženou skupinou, což je dáno hlavně jejich nedostatkem zkušeností až naivitou. Časté jsou případy, kdy dítě v touze po kamarádství podlehne nátlaku osoby, která se na internetu vydává za někoho jiného, což může mít katastrofické následky (zneužití, únos…).


Šikanování má negativní dopad na všechny zúčastněné. Agresoři vidí, že násilím se domohou toho, co chtějí, přihlížející se utvrzují v názoru, že společnost není schopna slabé jedince ochránit. Nejvíce pak trpí oběť, krom zdravotních následků se u ní můžou rozvinout i mnohé psychické problémy, např. deprese, spánkové poruchy, posttraumatická stresová porucha, velmi nízké sebevědomí, alkoholismus či narkomanie, sebevražedné myšlenky aj.

Klíčem k zvládnutí šikany je nebát se někomu svěřit, nejlépe ihned, jakmile pocítíte první náznaky šikanování. Obrátit se můžete na linku důvěry, vedení školy/firmy, odborné organizace, policii a rozhodně nepodceňujte psychický dopad šikany a vyhledejte psychologa. 

Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.


Jana Baierová

Dobrý den, jsem pěstounka mám v péči 9 chlapce už dlouho ho šikanuje jeho spolužák .Od začátku paní učitelka věděla a přiznala že ten hoch má problémy a že to vyřídí s jeho rodiči.To se bohužel nestalo pořád ten hoch pokračuje .Několikrát jsem to řešila i s paní ředitelkou ta poprvé řekla že viník je ten problémový kluk ale co mluvila s paní učitelkou tak tvrdila že můj chlapec lže a že mu všechno nemám věřit.V tuhle chvíli má už toho dost můj kluk tak se jen brání a paní učitelka mu dává poznámky za to že říká pravdu jak to opravdu je ale to nesmí podle jejích slov říkat.Nevím si už rady .Nakonec se to obrátilo proti mě že jsem si dovolila ozvat tak mě nařkly z toho že je vina na mé straně. Baierova