Když se zvýšená potřeba sexu změní v posedlost

Každý člověk má sexuální pudy, některému však postačí sex několikrát do týdne, jiný se bez něj neobejde ani minutu. Je velmi těžké stanovit hranici, která se dá ještě označit za přípustnou. Podívejme se tedy na to, jak se projevuje závislost na sexu a jak se s ní vyrovnat.

Nymfomanie, satyriáza, hypersexualita…

Všechny tři termíny označují jednu a tutéž psychickou poruchu – závislost na sexu. A že se nejedná o žádnou banalitu může doložit i fakt, že hypersexualita je ve své podstatě srovnatelná s drogovou závislostí a může se negativně odrazit na každodenním fungování člověka. Život závislého člověka se točí jen a pouze kolem sexu, nutkavá potřeba pohlavního styku neustále stoupá, často je jediným východiskem masturbace bez ohledu na místo a situaci, ve které se závislý nachází (např. masturbace na toaletách v práci, později je nutkání tak silné, že se závislý člověk nebrání ani masturbaci před jinými lidmi). Pokud není možné uspokojit sexuální potřeby, dostaví se silné abstinenční příznaky. Člověk závislý na sexu se může postupem času kvůli potřebě další „dávky“ uchylovat i k násilí.

Kořeny závislosti na sexu

Domnívat se, že je hypersexualita problémem moderní doby je zcestné. Závislost na sexu zde byla, je a bude. Jen se o ni dříve tolik nemluvilo. Obecně vzato se v minulosti k záležitostem těla a sexuálních potřeb stavěli odmítavě, až na výjimky např. v době starověkého Řecka, kdy byla sexuální morálka dosti uvolněná. Sex a vše, co s ním souviselo, bylo v minulosti především jakýmsi veřejným tabu. Dnes se jen usmějeme, že v našich předcích budily odhalené kotníčky žen takové pohoršení, milování probíhalo často jen s úmyslem zplodit dědice apod. Přesto i v těchto dobách, kdy mimomanželský sex nebo masturbace byly považovány za jeden z nejhorších hříchů, závislost na sexu nebyla ničím výjimečným.

Každopádně do širšího povědomí veřejnosti se tato nemoc dostala až v 90. letech minulého století, kdy byla poprvé jakožto závislost veřejně označena. Nejspíš tomu dosti napomohlo prohlášení známého herce M. Douglase, že právě touto nemocí trpí a že podstoupil „odvykačku“. Po něm se k léčbě závislosti na sexu přiznalo ještě několik známých osobností, avšak těžko soudit, jestli se u nich jedná opravdu o nemoc, nebo zda se snažili tímto zakrýt své časté mimomanželské avantýry.

Libido utržené ze řetězu

Proč se u některých vyskytují různé sexuální extrémy? Těžko říct. Mnoho psychologů, psychiatrů a sexuologů se snaží na tuto otázku podat uspokojující odpověď, zatím se však pravé příčiny hypersexuality nedopátrali. Shodují se však v tom, že závislost na sexu nemá biologický podklad, jedná se ryze o psychickou poruchu, která nejspíš úzce souvisí se sexuálním temperamentem jednotlivce.

Tak jako u narkomanie či alkoholismu je závislost na sexu velmi často prostředkem, jak se vyrovnat s problémy, respektive jak je ventilovat. Ať už jde o deprese, nadměrný stres, různé úzkosti, problémy v partnerském životě a mnoho dalšího. Ovšem důsledky takovýchto „útěků“ mohou být nedozírné, proto je namístě je začít řešit, než přijdete k úhoně vy, nebo někdo jiný.

Za hranicí „normálna“

Poznat závislost na sexu je opravdu těžké, někteří lidé se tím snaží zakrýt své nevěry, jiní takto označí více náruživého partnera, nymfomankou je skoro každá žena, která se sexu nebojí apod. Aby se však opravdu jednalo o závislost, musí splňovat několik zásadních kritérií:

- neustálé a nutkavé myšlenky na sex, sledování porna apod.

- masturbace i několikrát denně, bez ohledu na místo

- naprostá ztráta sebekontroly

- pocity frustrace po sexu

- hledání nových možností uspokojení, zprvu citlivý milenec se často promění ve zvíře, které se nebojí sáhnout i po drsných technikách

- časté střídání sexuálních partnerů, nevěry, prostituce

- sklony k oplzlosti, sexuálnímu obtěžování

- silné abstinenční příznaky

- sex je jediným středobodem vesmíru, vše ostatní jde stranou (práce, vztahy…)

Jak se vyrovnat se závislostí na sexu?

Bez pomoci odborníka se rozhodně neobejdete. Nejprve je však potřeba uvědomit si, že vaše chování přerostlo přípustné hranice a že vám vaše zaujetí sexem obrátilo život naruby. Obraťte se proto na psychologa nebo sexuologa, který nejlépe posoudí míru vaší závislosti a navrhne podstatné kroky k jejímu překonání.

Léčba závislostí na sexu se v mnohém podobá odvykací léčbě pro drogově závislé. Podstatou je změna chování a životního stylu tak, aby se potlačilo nutkání po droze. Velmi často se využívá kognitivně behaviorální terapie či skupinové terapie. V některých případech může být léčba doplněna léky snižujícími hladinu pohlavních hormonů. Vždy je však potřeba, aby psycholog přistupoval ke klientovi individuálně.

Tak jako u všech psychických onemocnění i zde platí, že čím dříve začnete svůj problém řešit, tím lépe. Neodkládejte tedy návštěvu psychologa, vyhnete se tak mnohým pozdějším komplikacím.