Většina lidí si představí
psychopata či sociopata jako nelidskou stvůru, která nemá zábrany vykonat
jakákoliv zvěrstva. Typickým příkladem může být postava Hannibala Lectera
z filmu Mlčení jehňátek, který proslul svým kanibalismem. Ovšem ne vždy je
psychopatie a sociopatie spojena s agresivitou, násilím a vražděním.
Vezměte si další známé filmové postavy jako např. Sherlock, Dr. House, Dexter
aj., ti přece nejsou žádnými vrahy, přesto se jedná o sociopaty. Nehledě na to,
že skoro každý z nás se za život setká s nějakým sociopatem či
psychopatem a nemá o tom ani potuchy. Jak se tedy tyto osobnosti projevují, co
je odlišuje od ostatních a jak poznáme, že se jedná o psychopata nebo
sociopata? Na všechny tyto otázky vám odpovíme v dnešním článku.
Jakkoli se budeme snažit najít přesnou
definici těchto dvou pojmů, bude naše snaha marná. Psychologie totiž žádnou
konkrétní definici pro psychopata a sociopata nemá, avšak oba tyto pojmy
shrnuje pod pojmem antisociální (nebo také disociální)
poruchy
osobnosti. V tomto označení však můžeme nalézt jistou
nesrovnalost. Vezmeme-li totiž v úvahu, že psychopat se již narodí s nefunkční částí mozku, která
má na starost sebekontrolu a emoce, což je v konečném důsledku
nevyléčitelné, nemůžeme hovořit o psychopatii jako o poruše, ale jako o vrozené
odlišnosti. Druhý nedostatek lze spatřovat v zařazení psychopatie mezi
poruchy antisociální, protože psychopat podává mnohdy vynikající herecké výkony
tak, aby jej společnost přijala do svého středu, ve své podstatě si společnost
svým zvráceným způsobem podmaňuje. Sociopat je naopak často ze společnosti
vylučován pro jeho „nenormální“ chování, které není (až na výjimky) vrozené,
ale je získané dlouhodobým působením stresových faktorů, zde by tedy zařazení
mezi disociální poruchy lépe odpovídalo.
Otázkou zůstává, co zapříčiní
vznik těchto dvou poruch. Ani odborníci na slovo vzatí nejsou ve svých názorech
jednotní. Jedni se přiklání k teorii dědičnosti, druzí prosazují
mínění, že děti přejímají, respektive kopírují chování dospělých, se
kterými vyrůstají. To by tedy znamenalo, že ač má dítě rodiče psychopata či
sociopata, pokud jej bude vychovávat zcela „normální“ rodina tyto tendence se u
něj neprojeví. Jsou známy případy, kdy se matce s psychopatickými sklony
narodila dvojčata, jedno dítě vychovávala ona a toto dítě se stalo také
psychopatem, druhé vyrůstalo v ideální rodině a jeho psychopatické „geny“
se neprojevily. Ovšem nějaký přesnější průzkum, který by tuto teorii
stoprocentně podpořil zatím nebyl zveřejněn.
Proč se často uchylujeme
k tomu, že používáme označení psychopat pro osobu sociopatickou a naopak? Na
nesprávnou cestu nás svádí jejich společné
znaky, i když jich není mnoho. V první řadě psychopat i sociopat
naprosto pohrdá společností, jejími
pravidly a zákony. Stejně tak opovrhují
právy ostatních lidí, chovají se bezcitně, dalo by se říci, že nemají svědomí.
Rozdíly v chování
sociopata a psychopata
Psychopat:
- na jeho chování se podílí vrozené předpoklady, psychopatem se člověk
narodí
- postrádá jakoukoliv empatii, nedokáže se vcítit do druhého
- umí věrně kopírovat požadované emoce, avšak necítí vůbec nic
- dokáže díky své mistrně zvládnuté přetvářce navázat i dlouhodobý
vztah
- je schopný manipulátor, dokáže si podmanit své okolí, aniž by
kdokoli pojal podezření, že je něco v nepořádku
- většinou se jedná o osoby s vysokou inteligencí, na dobré
pracovní pozici
- je chladnokrevný, jestliže se dopustí nějakého trestného činu má vše
dopředu důmyslně propracované a promyšlené, vytváří si vždy náhradní plán
- tzv. neztrácí nervy, je klidný,
přesný a zakládá si na organizaci
Sociopat:
- jeho chování utváří společnost, prožitá traumata, psychické či
fyzické týrání
- uvědomuje si nesprávnost svého jednání, má určitou míru svědomí a
emocí, ale ani to jej nedokáže odradit a zastavit
- je nervózní, snadno se rozčílí, je to tzv. horká hlava
- většinou si neumí udržet práci ani normální životní úroveň
- přestože pohrdá společností, touží být součástí určité skupiny lidí,
mít vztah
- nezapadá mezi ostatní, postupem času jde poznat, že s ním není
něco v pořádku
- pokud se dopustí trestného činu
není jeho jednání nikdy promyšlené a organizované, jedná spíše spontánně.
Lze se osobám s disociální
poruchou osobnosti ubránit?
Jak poznáme, že máme co do činění
s psychopatem či sociopatem? Je to těžké. Na sociopata vás může upozornit
jeho nepřirozené chování, které se vymyká jakýmkoliv konvencím, ovšem pozor, ne
každá odlišnost je sociopatií. Odhalit psychopata je pak téměř nemožné. Pokud
se však s takovýmto člověkem budete muset potýkat je důležité, abyste mu
neustále dávali najevo svou převahu, nenechali se ovlivnit a manipulovat.
Zachovat odstup je velmi obtížné v případě, kdy asociální poruchou
osobnosti trpí váš partner, rodič, sourozenec či dítě. Rozhodně však
nepodceňujte nebezpečí, které vám od nich může hrozit. Proto doporučujeme
navštívit psychologa, který se v této problematice dobře orientuje a je
tak schopen poradit vám, jak se v takovémto případě zachovat.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.