Pamatujete si na dobu, kdy jste
s partnerem ve vztahu začínali a vše bylo tak nádherně idylické? Najednou
však přemýšlíte nad tím, co se stalo a změnilo. Vztah je sice krásný, ale chybí
mu ta bezprostřednost jako dřív. Nevěšte hlavu a nepanikařte, vy ani partner
jste se nezměnili, stále jste to vy dva, jen se právě můžete nacházet ve fázi,
jejíž součástí může být krize. Je to zcela normální, vztah se tak jako vše
kolem nás neustále vyvíjí a posouvá dále, střídá jedno stádium za druhé a pro
každé toto období jsou typické určité změny. V dnešním článku se podíváme
na to, jakými fázemi dlouhodobý vztah prochází. Samozřejmě je nutné vše brát
s jistou mírou nadhledu, protože žádné soužití muže a ženy není stejné,
ovšem určité společné znaky zde jsou.
Prvním obdobím je zamilovanost.
Na tuto fázi každý z nás rád vzpomíná až do smrti. Je to doba plná
rozpaků, poznávání se, neustálých doteků, těšení se na každou schůzku, malých
pozorností a spousty dalšího. Nejeden muž si později vybavuje, jak ho žena
právě v tomto období uchvátila svým bezprostředním úsměvem a nejedna žena
vzpomíná na to, jak ji její vyvolený na rukou nosil. Tato doba plná
romantických gest a první společné strávené noci se vám prostě z paměti
jen tak nevymaže. Psychologové se nebojí srovnávat zamilovanost se stavem,
který pociťuje narkoman po užití drog, najednou jste plni energie a záříte
štěstím na míle daleko, chcete být s partnerem každou volnou chvíli a když
s ním nejste, stejně na něj neustále myslíte. Je však jasné, že tato
opojenost musí jednou skončit, fungující vztah totiž nelze stavět pouze na
zamilovanosti, k tomu je potřeba trochu víc. Představte si, jak by vypadal
vztah, kde by měli partneři stále na nose růžové brýle, přehlíželi chyby a
nedostatky partnera. No, možná by to na první pohled vypadalo roztomile, ale na
druhou stranu něžná gesta si můžete projevovat i v případě, kdy jeden
druhého vnímáte nezastřeně. Ono totiž takovéto přehlížení chyb se dříve či
později někde odrazí, většinou to vede k naprostému přizpůsobení se
partnerovi a závislosti na něm. A ani jedno z toho nelze označit za
fungující vztah, nemyslíte?
Proto po určité době prvotní
zamilovanost přirozeně pomine a váš vztah se posune do fáze prozření.
Najednou si začnete uvědomovat i to, co jste předtím neviděli. Nebudeme
zastírat, že pro někoho můžou být nyní zjevné rozdíly natolik výrazné, že se
vztah rozhodne ukončit. Prozření není nikdy jednoduché, zde se poprvé ukáže, zda
spolu s partnerem dokážete mluvit, protože komunikace je v této fázi
opravdu důležitá. Zkuste se teď spíše zaměřit na to, co máte společné než na
hledání rozdílů. Někteří si totiž objevené nedostatky a absenci komunikace
začnou už v této fázi kompenzovat občasnými nevěrami. Proč? Podle
psychologů se nejspíš snaží najít někoho, kdo by jim vyplnil „prázdná“ místa, a
nesplněná očekávání. Nebo prostě jen touží po tom, prožívat opět onu
zamilovanost. O tom, zda je vhodné takto řešit první problémy ve vztahu můžeme
polemizovat, každý má na to jiný názor, my jsme zastánci toho, že partneři se
mají snažit vše vyřešit společně a nehledat náplasti v někom jiném.
Každopádně, pokud jste dokázali
přijmout partnera takového jaký je a stejně tak on vás, dostáváte se do třetí
fáze vztahu, která je psychology ne moc lichotivě nazývaná obdobím boje
o moc. Samozřejmě si pod tímto pojmem nepředstavujte žádnou formu
domácího násilí, jde jen o prosté vymezování si hranic a toho, kdo bude mít ve
vztahu hlavní slovo. A věřte mi, že pokud si chcete prosadit partnerskou
hierarchii, kdy jeden z vás bude o krůček nad druhým, není to zrovna to
nejlepší. Partneři by totiž měli zaujmout rovnocenné postavení jinak hrozí, že
se budete potýkat s neustálými hádkami, vyčítáním a obviňováním, což ve
většině případů končí rozchodem.
Po třetí fázi může vztah určitou
dobu stagnovat, neprobíhají žádné větší rozbroje, „překousli“ jste partnerovy
chyby atd. Pak se však jednoho dne probudíte a začnete hodnotit, připadá vám,
že už nemáte s partnerem nic moc společného, že žijete vedle sebe a vaše
dny jsou jeden jako druhý a pořád dokola. Tento stav je označován jako krizepo 7 letech, kupodivu proto, že se opravdu s touto dobou shoduje. Popisovat
do detailu, co sedmiletá krize obnáší, je tématem na samostatný článek,
každopádně holým faktem zůstává, že v tomto období se mnoho párů rozchází.
Jestliže dokážete překonat krizi
po sedmi letech bez úhony, blahopřejeme. Váš vztah má totiž velký předpoklad,
že bude trvat až do smrti. Nyní se nacházíte ve fázi stability, vše, co jste
s partnerem prožili a z čeho jste se poučili, vás posouvá dále.
Někteří označují tuto etapu vztahu jako smíření, přijmete nedostatky partnera a
smíříte se s tím, že ho prostě nezměníte. Abyste si vytvořili stabilní
zázemí a fungující vztah, přistoupíte k různým kompromisům. Pozor však na
to, aby váš vztah neovládl přílišný stereotyp, i v případě, kdy vše
funguje musíte o něj dále pečovat. Mnoho párů se právě v tomto období
rozhoduje vstoupit do manželství, vybudovali si určité jistoty a chtějí se
posunout o krok napřed.
Poslední fází vztahu můžeme
označit za dosažení spokojenosti. Ustáli jste všechny malé i větší krize,
založili rodinu a počítáte s tím, že po boku partnera zestárnete. Kromě
lásky jste vztah vybudovali na vzájemné úctě a respektu, což je výborné. Ovšem
ani toto však není stoprocentní zárukou spokojeného partnerského života. Neusněte
na vážkách, a i nyní věnujte vztahu dostatečnou péči. Důvod je prostý, vždy
totiž hrozí nějaká krize. Může být spojena s odchodem dětí z domova,
nemocí, či hledáním druhé mízy. Mnohdy máme v této fázi sklon zhodnocovat
vše, co jsme za ta léta s partnerem prožili, mohou se nám vybavit staré
křivdy, máme pocit, že se po odchodu dětí jeden druhému vzdalujeme apod. Toto
vše může vyústit v nevěru, či skončit rozchodem.
Ať už se nyní nacházíte
v jakékoliv fázi vztahu pamatujte, že pokud se nebudete oba snažit, může
se váš vztah posunout o krok nazpět, případně přestane fungovat úplně. Fungující vztah musí být založen na
vzájemné důvěře a podpoře, upřímnosti, věrnosti, úctě jednoho k druhému a
respektu s notnou dávkou tolerance. Pravá láska je bezpodmínečná, rozvíjí
a učí se z chyb, a pouze tehdy dokážete vztah přijmout takový, jaký je,
bez potřeby přizpůsobit partnera obrazu svému. Samozřejmě, nechceme zde
vyvyšovat nějaký idylický prototyp vztahů, žádný takový s určitostí
neexistuje. Partneři se v průběhu let budou potýkat s různými
krizemi, nespokojeností a problémy, avšak záleží na tom, jak se k jejich
řešení postaví. Tak jako v jiných článcích i zde použijeme onu otřepanou
frází mluvte, mluvte a mluvte. Jen díky správné komunikaci a
schopnosti vyříkat si problémy hned v zárodku se můžete vyhnout mnohým
nedorozuměním a domluvit se na přijatelném kompromisu.
Pokud to nedokážete, vztah spěje
mílovými kroky k rozchodu, ale vy to ještě i přese všechno nechcete vzdát,
vyhledejte pomoc psychologa. Ten vám nabídne cenné rady ověřené zkušenostmi,
poukáže na nedostatky a navrhne jejich řešení, pomůže vám na vše nahlédnout
s určitým odstupem, případně navrhne partnerskou terapii. Jelikož jsou
vztahy proměnné a žádné dva nejsou jako přes kopírák, je přístup psychologa
ryze individuální.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.