Život člověka s Aspergerovým syndromem

fashion

Určitě jste se někdy setkali s osobou, která se od ostatních značně odlišovala. Jistě, nikdo není stejný a odsuzovat někoho pro jeho nedostatky není správné, ale přiznejme si, že i přes veškerou snahu se mnohdy neubráníme škatulkování. Jestliže jedinec vybočuje ze zažitých standardů, nezapojuje se do komunikace s ostatními, projevuje se zvláštním způsobem apod. označíme ho s největší pravděpodobností za podivína, někdy i mnohem horšími přívlastky. Než však někoho odsoudíme, zkusme se zamyslet, jestli za jeho chováním nestojí vážnější důvody, např. právě Aspergerův syndrom, kterým se budeme zabývat v tomto článku.

Častěji probíraným tématem, než je Aspergerův syndrom, je autismus. Obě tyto poruchy můžeme zařadit mezi poruchy autistického spektra, tím však shoda v odborných názorech končí. Někteří odborníci se o Aspergerově syndromu vyjadřují jako o lehčí formě autismu, protože takto handicapované osoby neměly výrazně opožděný vývoj řeči a jsou verbálně zdatné. Jiní naopak tyto teorie vyvracejí, jelikož i u Aspergerova syndromu jsou případy, kdy je průběh poruchy těžký a stejně tak se někteří autisté mohou umět bez problému zařadit do běžného života. Konkrétní údaje týkající se Aspergerova syndromu bychom hledali dlouho a snad i marně. Nelze s určitostí říci, kolik procent populace Aspergerovým syndromem trpí, protože je často chybně diagnostikován jako schizofrenie či obsedantně-kompulzivní porucha.

Co tedy označení Aspergerův syndrom znamená? Přesná definice vymezuje Aspergerův syndrom jako poruchu autistického spektra, která se vyznačuje narušením v oblasti sociální interakce, komunikace a představivosti. Tuto poruchu poprvé popsal rakouský psychiatr Hans Asperger, který si začal všímat neobvyklého chování u některých svých dětských pacientů. Ačkoli vykazovali značně nadprůměrnou inteligenci (např. zvládli spočítat složitý matematický příklad z hlavy, citovat obsáhlé texty apod.), nebyli schopni obstát v běžné komunikaci s ostatními a vyhýbali se kolektivu. Původně však H. Asperger označil tuto poruchu za autistickou psychopatii, označení Aspergerův syndrom se začalo používat až po r. 1984, o což se zasloužila britská lékařka L. Wing, která popularizovala Aspergerovy práce.

Odpověď na otázku, co stojí za vznikem Aspergerova syndromu je také značně diskutabilní. V minulosti se vědci přikláněli k názoru, že hlavní příčinou je chladný a odměřený styl výchovy, dědičné dispozice a vliv okolního prostředí. Moderní výzkumy prokázaly, že rozvoj Aspergerova syndromu je zapříčiněn vrozenou vývojovou vadou mozku. Tento přístup však nevylučuje ani možnost genetické dispozice či vlivu specifických virových i bakteriálních infekcí v těhotenství nebo nedlouho po porodu. Pravdou zůstává, že se v ČR narodí s Aspergerovým syndromem několik stovek dětí ročně.

Jak se lidé s Aspergerovým syndromem odlišují od ostatních?

Odchylky je možné vypozorovat již v dětství, kdy se dítě nerovnoměrně vyvíjí. Na jednu stranu má velmi dobře vyvinutou mechanickou paměť, zvládá brzo číst, psát a počítat, na druhou stranu nedokáže správně koordinovat své pohyby, vyhýbá se sportovním aktivitám, nedokáže navázat vztahy s vrstevníky a stojí často mimo kolektiv, není neobvyklé, že si také vytváří různé rituály. Asi nejvýrazněji se tato porucha odráží v oblasti komunikace, osoby s Aspergerovým syndromem mnohdy nedokáží pochopit význam sdělení, nerozumí ironii a humoru, vše si vykládají doslovně. Stejně tak je pro ně typická nevýrazná (respektive žádná) mimika, negestikulují, případně používají přílišnou a nevhodnou gestikulaci. Řeč těla je pro ně jednoduše jednou velkou neznámou. Pro představu, jak se člověk s Aspergerovým syndromem projevuje si vezměme např. postavu Dr. Sheldona ze seriálu Teorie velkého třesku, ten vykazoval většinu typických znaků této poruchy.

Projevy Aspergerova syndromu:

- průměrný/nadprůměrný intelekt

- velká slovní zásoba, formální vyjadřování

- absence abstraktního myšlení

- dobrá mechanická paměť

- pohybová neobratnost, zvláštní styl chůze, špatná koordinace horních a dolních končetin

- podivínské chování, dodržování rituálů

- nedostačující sociální dovednosti,

- vyhýbání se očnímu kontaktu

- špatné komunikační schopnosti, problém s interpretací sdělení

- nízká citlivost k vlastním pocitům bolesti

- omezená mimika a řeč těla

- smyslová přecitlivělost (zvuky, doteky, světlo, barvy, pachy, chutě…)

- problémy s udržením pozornosti, hyperaktivita

Diagnostika Aspergerova syndromu je založena zejména na důkladném vyšetření jedince. V první řadě jsou to rodiče, kteří si různých výrazných odchylek v chování svého dítěte povšimnou, je důležité, aby je neignorovali a nepopírali, ale dále řešili s odborníkem. Pediatr doporučí dítě na odborné neurologické vyšetření, které může zahrnovat i magnetickou rezonanci, aby se vyloučilo jiné poškození mozku. Jakmile je neurologické vyšetření negativní, je dítě následně svěřeno do péče psychologa, který blíže zkoumá celkový psychomotorický vývoj a specifika v chování.  

Léčba Aspergerova syndromu zahrnuje psychoterapii, nejčastěji se využívá kognitivně-behaviorální terapie, případně může být doplněna léky. Možnost úplného vyléčení zde bohužel není, ale pod odborným vedením se může i osoba s Aspergerovým syndromem zapojit do běžného života – dokáže studovat, pracovat i založit rodinu.

 

 

Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.