Určitě jste se někdy setkali
s osobou, která se od ostatních značně odlišovala. Jistě, nikdo není
stejný a odsuzovat někoho pro jeho nedostatky není správné, ale přiznejme si,
že i přes veškerou snahu se mnohdy neubráníme škatulkování. Jestliže jedinec
vybočuje ze zažitých standardů, nezapojuje se do komunikace s ostatními,
projevuje se zvláštním způsobem apod. označíme ho s největší
pravděpodobností za podivína, někdy i mnohem horšími přívlastky. Než však
někoho odsoudíme, zkusme se zamyslet, jestli za jeho chováním nestojí vážnější
důvody, např. právě Aspergerův syndrom, kterým se budeme zabývat v tomto
článku.
Častěji probíraným tématem, než
je Aspergerův syndrom, je autismus. Obě tyto poruchy můžeme zařadit mezi poruchy
autistického spektra, tím však shoda v odborných názorech končí.
Někteří odborníci se o Aspergerově syndromu vyjadřují jako o lehčí formě
autismu, protože takto handicapované osoby neměly výrazně opožděný vývoj řeči a
jsou verbálně zdatné. Jiní naopak tyto teorie vyvracejí, jelikož i u Aspergerova
syndromu jsou případy, kdy je průběh poruchy těžký a stejně tak se někteří
autisté mohou umět bez problému zařadit do běžného života. Konkrétní údaje
týkající se Aspergerova syndromu bychom hledali dlouho a snad i marně. Nelze
s určitostí říci, kolik procent populace Aspergerovým syndromem trpí,
protože je často chybně diagnostikován jako schizofrenie či
obsedantně-kompulzivní porucha.
Co tedy označení Aspergerův
syndrom znamená? Přesná definice vymezuje Aspergerův syndrom
jako poruchu autistického spektra, která se vyznačuje narušením v oblasti
sociální interakce, komunikace a představivosti. Tuto poruchu poprvé
popsal rakouský psychiatr Hans Asperger, který si začal všímat neobvyklého
chování u některých svých dětských pacientů. Ačkoli vykazovali značně
nadprůměrnou inteligenci (např. zvládli spočítat složitý matematický příklad
z hlavy, citovat obsáhlé texty apod.), nebyli schopni obstát v běžné
komunikaci s ostatními a vyhýbali se kolektivu. Původně však H. Asperger
označil tuto poruchu za autistickou
psychopatii, označení Aspergerův syndrom se začalo používat až po r. 1984,
o což se zasloužila britská lékařka L. Wing, která popularizovala Aspergerovy
práce.
Odpověď na otázku, co stojí za
vznikem Aspergerova syndromu je také značně diskutabilní. V minulosti se
vědci přikláněli k názoru, že hlavní příčinou je chladný a odměřený styl výchovy,
dědičné dispozice a vliv okolního prostředí. Moderní výzkumy prokázaly,
že rozvoj Aspergerova syndromu je zapříčiněn vrozenou vývojovou vadou mozku. Tento
přístup však nevylučuje ani možnost genetické dispozice či vlivu specifických
virových i bakteriálních infekcí v těhotenství nebo nedlouho po porodu.
Pravdou zůstává, že se v ČR narodí s Aspergerovým syndromem několik
stovek dětí ročně.
Jak se lidé s Aspergerovým
syndromem odlišují od ostatních?
Odchylky je možné vypozorovat již
v dětství, kdy se dítě nerovnoměrně vyvíjí. Na jednu stranu má velmi dobře
vyvinutou mechanickou paměť, zvládá brzo číst, psát a počítat, na druhou stranu
nedokáže správně koordinovat své pohyby, vyhýbá se sportovním aktivitám,
nedokáže navázat vztahy s vrstevníky a stojí často mimo kolektiv, není
neobvyklé, že si také vytváří různé rituály. Asi nejvýrazněji se tato porucha
odráží v oblasti komunikace, osoby s Aspergerovým syndromem mnohdy
nedokáží pochopit význam sdělení, nerozumí ironii a humoru, vše si vykládají
doslovně. Stejně tak je pro ně typická nevýrazná (respektive žádná) mimika,
negestikulují, případně používají přílišnou a nevhodnou gestikulaci. Řeč těla
je pro ně jednoduše jednou velkou neznámou. Pro představu, jak se člověk
s Aspergerovým syndromem projevuje si vezměme např. postavu Dr. Sheldona
ze seriálu Teorie velkého třesku, ten vykazoval většinu typických znaků této
poruchy.
Projevy Aspergerova syndromu:
- průměrný/nadprůměrný intelekt
- velká slovní zásoba, formální vyjadřování
- absence abstraktního myšlení
- dobrá mechanická paměť
- pohybová neobratnost, zvláštní styl chůze, špatná koordinace horních
a dolních končetin
- podivínské chování, dodržování rituálů
- nedostačující sociální dovednosti,
- vyhýbání se očnímu kontaktu
- špatné komunikační schopnosti, problém s interpretací sdělení
- nízká citlivost k vlastním pocitům bolesti
- omezená mimika a řeč těla
- smyslová přecitlivělost (zvuky, doteky, světlo, barvy, pachy, chutě…)
- problémy s udržením
pozornosti, hyperaktivita
Diagnostika Aspergerova
syndromu je založena zejména na důkladném vyšetření jedince. V první
řadě jsou to rodiče, kteří si různých výrazných odchylek v chování svého
dítěte povšimnou, je důležité, aby je neignorovali a nepopírali, ale dále
řešili s odborníkem. Pediatr doporučí dítě na odborné neurologické
vyšetření, které může zahrnovat i magnetickou rezonanci, aby se vyloučilo jiné
poškození mozku. Jakmile je neurologické vyšetření negativní, je dítě následně
svěřeno do péče psychologa, který blíže zkoumá celkový psychomotorický vývoj a
specifika v chování.
Léčba Aspergerova syndromu
zahrnuje psychoterapii, nejčastěji se využívá kognitivně-behaviorální terapie,
případně může být doplněna léky. Možnost úplného vyléčení zde bohužel není, ale
pod odborným vedením se může i osoba s Aspergerovým syndromem zapojit do
běžného života – dokáže studovat, pracovat i založit rodinu.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.