Problematika závislostí je velmi obsáhlá, přestože se každému jistě nejprve vybaví závislost na drogách, alkoholu a cigaretách. Člověk však nebývá závislý pouze na látkách, které nějakým způsobem dostává do těla, ale respektive na čemkoliv, bez čeho nedokáže normálně fungovat, ať už mluvíme o automatech, internetu a sociálních sítích, jídle, práci, extrémních sportech, či citové závislosti na blízké osobě.
Paradoxně závislá osoba nevyhledává předmět své závislosti jen proto, že mu způsobuje potěšení a požitek, ale častěji kvůli tomu, že má obavy z následných abstinenčních projevů. Z toho důvodu je velmi těžké se z osidel závislosti vymanit. Budeme-li nahlížet na závislosti v širším měřítku, můžeme říci, že člověk má opakující se a gradující potřebu užívat látky, či se vystavovat situacím, bez ohledu na následky, které jeho chování může mít.
Ačkoli jsou si jednotlivé závislosti velmi podobné, zejména co se následků týče, jejich projevy se do značné míry liší, stejně tak rychlost vzniku závislosti – drogová závislost vznikne po užití několika dávek, alkoholismus se může rozvíjet roky apod.
Příčiny a rizika vzniku závislosti nejsou přesně známy, obecně je důvodem
nějaká stresová situace a touha utéci od reality do světa, kde nás netrápí
žádné problémy. Postupem času si však organismus začne zvykat a je nutné zvýšit
jednotlivé dávky – spustili jsme koloběh, ze kterého není snadné se vymanit. Riziko
vzniku závislosti je o to vyšší, pokud pocházíme z rodiny, kde se někdo
již se závislostí potýkal. Genetická výbava a prostředí, ve kterém vyrůstáme
nás ovlivní z velké míry, někoho pozitivně (vidí následky závislosti a
chce se jim za každou cenu vyhnout), častěji však negativně (závislost nám
nepřipadá jako něco špatného, ale vnímáme ji jako normální součást života).
Člověk je schopen potlačit své ostatní potřeby, udělá cokoli, aby utišil svou touhu po droze, což mnohdy končí násilím, krádežemi a propadem na úplné dno společnosti. Mimo jiné se dostavují různé psychické a fyzické problémy např. deprese, úzkosti, náchylnost k nemocem aj. Čím déle závislost trvá, tím náročnější je léčba i s ohledem na to, že závislý se již v pokročilejších stádiích mnohdy léčit odmítá. Odvykání nespočívá pouze ve schopnosti odpoutat se od předmětu závislosti, ale také v celkové změně životního stylu a denního režimu tak, aby se co nejvíce vyloučila možnost recidivy. Pomoc můžete vyhledat v různých krizových centrech, terapeutických komunitách, psychiatrických léčebnách, na lince důvěry nebo v psychologické poradně.
Nadměrnou,
opakující se a gradující konzumaci alkoholických nápojů označujeme za
alkoholismus. Jedná se o jednu z nejčastějších závislostí, zejména proto,
že je alkohol v různých formách volně dostupnou látkou a jeho užívání není
nelegální. Postoje k alkoholu jsou různé, abstinenti jej úplně odmítají,
konzumenti vychutnávají, pijáci jím „léčí“ své deprese a alkoholici se bez něj
nemohou obejít.
S alkoholem
se setkáváme již v útlém věku – komu z vás nedával dědeček zkusit
pěnu od piva? Malým dětem však alkoholické nápoje většinou nechutnají, zlom
nastává až v období puberty. Dospívající mládež mezi sebou soupeří o to,
kdo toho víc vydrží, experimentuje s účinky alkoholu, cítí se být
dospělými. Někteří si vytvoří negativní postoj k alkoholu jako takovému,
jiní začnou pomalu ale jistě tomuto démonu propadat, což se nemusí projevit
hned, ale kupříkladu až za několik let, když se začnou potýkat
s partnerskými a rodinnými problémy, řeší ztrátu zaměstnání, osobnostní
krizi či jiný žal, který v alkoholu začnou utápět.
Rozvoj
závislosti na alkoholu můžeme rozdělit do čtyř etap. V první fázi máme
pocit, že nám alkohol dává možnost uniknout od reality, cítíme se dobře a
bezstarostně. Následuje druhá etapa, ve které často potřebujeme zvýšit příjem
alkoholu, přecházíme od piva a vína k lihovinám. Ve třetí fázi již
konzumujeme tolik alkoholu, že po odeznění opilosti máme tzv. okno, nevíme
např. jak jsme se dostali domů, s kým jsme trávili závěr večera apod.
V této fázi si ještě stále nalháváme, že dokážeme s pitím přestat,
ovšem již jsme překročili pomyslnou hranici, po které následuje čtvrtá fáze
opíjení do němoty. Zde je již potřeba alkoholu natolik silná, že nad člověkem
získá absolutní nadvládu.
Alkoholici
mají často problémy s játry, krvetvorbou, jsou náchylní ke vzniku
onkologických onemocnění, rozvíjí se u nich nemoci kardiovaskulárního systému,
trávicí soustavy, cukrovka aj. Často trpí alkoholovou epilepsií, paranoiou,
alkoholovou demencí a dalšími psychózami. Velmi život ohrožující je tzv.
delirium tremens, provázené halucinacemi.
Lehčí formy alkoholismu lze zvládnout ambulantní terapií v psychologických poradnách, u těžších je nutná hospitalizace, doprovázená psychoterapií. Léčba alkoholismu se zaměřuje na úplné zvládnutí závislosti a kýženým výsledkem je doživotní abstinence. Často se využívá antabusová terapie založená na podávání léků, které vyvolávají zvracení, pokud se po nich užije alkohol. Psycholog se zaměřuje krom jiného na příčiny vzniku závislosti a opětovné začlenění pacienta do společnosti.
Stejně jako
závislost na alkoholu, i závislost na drogách je v dnešní době velmi
rozšířená. Stále častěji se setkáváme s problémem výskytu drog na
základních školách a mezi mladistvými. Opět platí, že narkoman vyhledává drogu
nejen pro příjemný pocit, který u něj vyvolává, ale také z obavy
z abstinenčních příznaků. Problematika drogové závislosti má dlouhou
historii, ovšem závislost jako taková je spojena zejména s vynálezem
injekční jehly a rozvojem farmaceutického průmyslu. První zkušenosti
s drogou jsou hnány nejčastěji obyčejnou zvědavostí, všude slýcháme, jaké
účinky má droga na vnímání a chceme zjistit, zda tomu tak opravdu je. Děti také
mnohdy čelí nátlaku okolí a spolužáků, chtějí zapadnout do kolektivu, a proto
drogu vyzkouší. Jindy je důvodem vzniku drogové závislosti láska
k narkomanovi, těžká životní situace či prostá nuda.
Drogy podle jejich účinků dělíme do několika skupin. První jsou tzv. měkké drogy, kam spadá např. marihuana. Dále pak opiáty (heroin), stimulační drogy (pervitin, kokain) a halucinogenní drogy (LSD, extáze, houbičky).
Důležitou roli
hraje ve výchově dětí prevence drogové závislosti. Ta by neměla spočívat jen
v zákazu užívání drog a vštěpování, že jsou velkým zlem, ale především
v dostatečném množství informací. Děti a mladiství většinou slýchají, jaké
účinky droga má, ale méně informovaní jsou v oblasti následků drogové
závislosti. Dbejte také na rozvoj zdravého sebevědomí dítěte a předkládejte mu
pozitivní vzory, vytvořte klidné rodinné zázemí, naučte ho asertivnímu chování zejména
schopnosti říkat ne.
Období
experimentování s drogou je spojeno s nadšením z jejich účinků,
možnosti odpoutat se od reality a problémů. Uživatel si myslí, že má drogy pod
kontrolou, ale je zde neustálá potřeba zvyšovat dávky a snižovat rozestupy, od
víkendového užívání se dostává ke každodenní potřebě drogy. Postupně se
zhoršuje jeho vztah s okolím, zanedbává školu/práci, ztrácí přátele i
rodinu. Stoupá také potřeba peněz, což vede ke krádežím, kriminalitě,
prostituci či podvodům. Postupně se narkoman stává rezistentní vůči droze, což
vede ovšem jen k dalšímu zvýšení dávky, jelikož neustále touží zažít ty
pocity, které provázely začátky závislosti.
Drogová
závislost se odrazí na fyzickém i psychickém zdraví jedince, je provázena
nespavostí, nechutenstvím, poruchami vidění a sluchu, zhoršením paměti, otravou
krve, žloutenkou, únavou, modřinami, časté jsou pohlavní nemoci, strach, fobie
a úzkosti, dále pak také narkomanie vede ke ztrátě přátel a rodiny, zaměstnání,
kriminální činnosti.
Existuje mnoho
možností, kde hledat odbornou pomoc – léčebná centra, linka důvěry, terénní centra, detoxikační jednotky,
psychologické poradny, terapeutické komunity aj. I zde platí, že čím dříve
začnete se závislostí bojovat, tím větší je šance na úspěch. Odvykání probíhá
pozvolna, jelikož jsou zde vážná zdravotní rizika. Při detoxikaci se tedy
postupně snižují jednotlivé dávky drogy, případně jsou nahrazeny jinou méně
škodlivou látkou s cílem úplného vynechání drog. Možností je také užívání
léků, které snižují touhu po droze, snižují její účinek apod. Vhodný způsob
vždy určí psycholog nebo psychiatr na základě individuálních potřeb jedince. Důležitou
roli zde hraje také psychoterapie s cílem opětovného začlenění se do
společnosti.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.