Syndrom týraného dítěte

fashion

Rodiče chtějí pro své dítě to nejlepší. Tedy tak by to alespoň mělo být. Bohužel svět není pouze jednobarevný a veselý. Má i své černé a temné stránky. Odpradávna existuje boj mezi dobrem a zlem. Bohužel však nežijeme v pohádce, kde dobro vždy zvítězí. A tak se noviny plní případy násilí na dětech, týrání, únosů a vražd.


Případy týrání, zneužívání nebo zanedbávání dětí se v České republice každoročně objevují v řádech tisíců. A to jsou zde započítány pouze případy, které se podaří odhalit. Můžeme se jen domýšlet, kolik dalších zavřených dveří skrývá podobná mrazivá tajemství.


Co je to syndrom CAN (angl. Child abuse and neglect syndrom)?


Toto označení zahrnuje všechny formy špatného zacházení s dítětem. Nejčastěji se těchto činů dopouštějí rodiče nebo nejbližší rodina. Tedy ti, kteří by měli dítěti vytvářet spokojený domov, pocit bezpečí…  Následky týrání, zanedbávání a zneužívání si pak dítě bohužel nese po celý život.

 



Vznik pojmu syndromu CAN

Roku 1962 popsal lékař C. H. Kempe syndrom bitého dítěte. Jednalo se o soubor neobvyklých poranění dětí, která nemohla být způsobena úrazem. Podobně byl popsán také syndrom nenáhodných zranění dítěte.

Hlubší poznávání a odhalování tělesného týrání dítěte ukázalo, že všechny děti, které jsou vystaveny tělesnému týrání, trpí také psychicky i emocionálně. Toto poznání přispělo k doplnění syndromu bitého dítěte o psychické týrání. V 60. a 70. letech 20. století se k této problematice přidává i sexuální zneužívání dětí a je tak formulován syndrom CAN.
 

 


Týráním může být ohrožen kdokoliv, ovšem některé skupiny dětí jsou více rizikové než ostatní. Jde zejména o:

 

  • děti, jejichž rodiče jsou závislí na drogách, alkoholu
  • děti, jejichž rodiče mají agresivní sklony
  • děti mladých, nezralých a nevyspělých rodičů
  • děti ambiciózních rodičů se sklony k workoholismu a perfekcionismu
  • děti s mentální retardací nebo s jiným postižením
  • těžko zvladatelné a neklidné děti

 


Láska, nenávist a vztahy


Syndrom týraného dítěte má obrovské dopady na dětskou psychiku, které přetrvávají i v dospělosti. Kromě posttraumatického syndromu je ohrožen celkový vývoj dítěte po psychické, tělesné, sociální i emoční stránce.


Dítě se naučí být neustále ve střehu. Má pocit, že všude na něj číhá nebezpečí, že život nemůže být pohodový, ale jen plný hrůz a děsu. Všechny tyto pocity a ostražitost si odnáší až do dospělosti. Má problémy lidem důvěřovat, nedokáže navázat či udržet partnerský vztah.


Dítě je jakoby rozervané na dva protipóly. Jedna část chce, aby týrání co nejdříve skončilo, chce o tom někomu říct, nenávidí svého trýznitele. Druhá část dítěte pak svého tyrana brání a kryje. Není se čemu divit, násilí se dopouští dítěti nejbližší osoba, jak by ji jen mohlo nenávidět? Vždyť ji má ve skrytu duše pořád rádo…


A jsme opět u narušených vztahů. Protože láska i nenávist nemohou jít u fungujícího vztahu ruku v ruce. Láska se nedá vynucovat strachem a násilím. Bohužel děti se syndromem CAN si v dospělosti často vybírají takové partnery, kteří se v mnohém podobají jejich trýznitelům. A tak stále dokola prožívají bolest a strach. Nebo se naopak stanou těmi, kteří začnou páchat násilí na svých partnerech a dětech. Proč? Protože jednoduše nic jiného neznají…


Nebuďme lhostejní…


Bohužel spousta dětí trpí, i když o tom jejich okolí ví. Lidé jsou často lhostejní k neštěstí druhých, sice je politují, popovídají si o tom se sousedy, ale v konečném důsledku nezasáhnou. A to je špatně.


Většina forem týrání je trestná. Proto i když byste jen měli podezření, že je dítě týráno, svěřte se s tím. Teď nemyslíme sousedce, nebo někomu z rodiny, ale těm, kteří jsou schopní vše důkladně prověřit a prošetřit – POLICIE, OSPOD.


Terapie syndromu CAN


Dítě s psychologem pracuje s vlastními emocemi a pocity, snaží se svému příběhu lépe porozumět a pochopit ho. Často se při práci s takto traumatizovanými dětmi používají například různé kresebné techniky.



Někdy se zdá, že to dítě překonalo samo, že je vše v pořádku. V dospělosti se toto trauma může ovšem znovu ozvat. Terapie je tedy vhodná i pro dospělé, kteří se s tímto v dětství potýkali.

Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.