Těhotenství je náročným obdobím
nejen pro ženu, která se musí vypořádat se všemi změnami, které přináší a
přinese, ale je velmi vypjaté i pro muže. Od něj se očekává, že bude ženě ve
všech ohledech oporou, bude ji na rukou nosit a kdyby mohl, snesl by ji modré
z nebe. Mnoho žen se potýká s fenoménem „my“ – my jsme těhotní, my
máme nálady, my budeme rodit… Ne vždy má však partner stejný názor jako jeho
žena a jsou určité hranice, které nedokáže překonat. Ať už se to týká různých
vyšetření, které musí jeho partnerka během těhotenství podstoupit, nebo
samotného porodu. Proto psychologové radí, aby také ženy braly ohledy na své
partnery, jen tak může narození miminka být pro oba tím nejlepším, co je
v životě potká, a to bez zbytečného stresu okolo.
Partner u porodu ano či ne?
Jednoznačná odpověď na tuto
otázku neexistuje, roli zde hraje opravdu mnoho faktorů. Ani odborníci nejsou
názorově jednotní, jedni jsou zastánci „párového“ porodu a v mužově
přítomnosti shledávají velký přínos, druzí jsou proti. Pravdou je, že muži byli
odpradávna postaveni mimo dění, jakmile začala partnerka rodit, přispěchala ji
na pomoc porodní bába. Muž byl odsunut za dveře, aby byl v případě potřeby
k ruce, ale na druhou stranu nepřekážel. A ani s rozvojem moderního
porodnictví v nemocnicích se situace nezměnila. Ještě naši tatínkové
namísto aby rodičku doprovázeli na porodní sál, čekali netrpělivě doma a
neustále vytáčeli číslo porodnice, zda už jsme se narodili. A i po porodu
samotném nesměli své partnerky navštívit na pokoji, o čemž svědčí mnoho filmů
z dané doby, kdy záběry zvěčňovaly, jak maminky v okně drží malý
uzlíček a doufají, že miminko jeho otec alespoň z dálky uvidí. Někomu se
to může zdát kruté, vždyť přece i otec má právo být ve středu dění a spatřit
své dítě, pochovat si jej. Ovšem vzato z druhé strany, ani izolace matky a
dítěte od okolního světa nebyla zas tak špatná, přece jen porod by měl být do
jisté míry komorní záležitostí a všechen ten humbuk kolem na psychice matky
nepřidá.
Nicméně doba jde stále kupředu a
zhruba od 70. let 20. století se začíná rozmáhat trend otců u porodu. Stále
více žen si přeje mít partnera po boku, aby spolu s ním mohly čelit
porodním bolestem a měly v něm oporu. A stále více mužů této možnosti
využívá, nejprve ze zvědavosti, postupem času snad i z donucení. A to
nemyslíme s žádnou nadsázkou, vezměme si fakt, že přítomnost otce u porodu
je dnes již úplně běžná a ve společnosti převládá názor, že partner, který u
porodu nebyl není dost dobrým otcem. Je to správně? Myslíme, že rozhodně ne.
Každý člověk má mít právo svobodné volby, a to ve všech ohledech, tedy má mít i
muž možnost se rozhodnout, zda se porodu chce zúčastnit.
Pokud se váš partner rozhodne být
vám u porodu oporou, měl by si ujasnit všechny informace. Zejména to,
že porod není procházkou růžovým sadem, je spojen se spoustou bolesti a rizik. Ne
každý muž dokáže tento nápor ustát a pak namísto aby byl své partnerce
nápomocen, naopak se stává přítěží. Už jen proto, že neustále obrací pozornost
personálu k sobě samému a překáží jim při práci. Rodička se pak většinou
plně nesoustředí na porod samotný, ale je pod neustálým stresem, bojí se o partnera
a upozaďuje své potřeby. Proto jsou velmi přínosné předporodní kurzy, které by
měl muž navštěvovat spolu se svou ženou, aby získal všechny potřebné informace
a rozmyslel si, zda se toho chce účastnit. Ženám radíme, aby v žádném
případě na muže nevyvíjely nátlak. Samozřejmě všechny bychom si přály mít
v těchto intimních chvílích partnera po boku, ale co vše tomu chceme
obětovat?
Partner u porodu: ANO
- muž se rozhodl sám a opravdu po tom touží
- nenalhává si, že porod bude lehký, ale je seznámen se všemi možnými
riziky
- dokáže se přenést přes fakt, že všechnu bolest bude muset prožít
partnerka a on ji v podstatě nebude moci nijak pomoci
- dokáže být schopným prostředníkem mezi ženou a porodním personálem
- nechápe přítomnost u porodu jen jako fenomén, kterému se musí
podrobit
- není přecitlivělý, dokáže se
dobře vyrovnat se stresem
Partner u porodu: NE
- partner nemá dostatečné informace, neví, jak se při porodu chovat,
jak ulevit partnerce od bolesti
- nesnese pohled na krev a neumí se vyrovnat s náporem bolesti,
kterému žena bude čelit
- namísto podpory partnerky strhává pozornost personálu k sobě
samému, např. omdlí a vyžaduje péči
- u citlivých jedinců může přítomnost u porodu vyvolat trauma
- vidět dítě přicházet na svět se může negativně odrazit na sexuálním
životě partnerů
- následkem prožitého stresu se u partnera mohou dostavit postnatální
deprese, psychosomatické poruchy zdraví, pocity méněcennosti apod.
- nezřídka je porod příčinou
partnerské krize, protože nesplní oboustranná očekávání. Např. žena může
partnerovi neustále předhazovat, že jí nebyl dostatečnou oporou, partner pak
může ženě vyčítat, že došlo ke komplikacím a ona neporodila přirozenou cestou,
ale císařským řezem apod.
Ačkoli si to málokdy připouštíme,
vynucená přítomnost otce u porodu může vést až k rozpadu vztahu. Proto je
důležité, aby si oba nastávající rodiče před příchodem miminka na svět ujasnili
své názory, touhy a potřeby, do ničeho se nenutili a snažili se také vcítit
jeden do druhého. Pokud se nedokážete shodnout, cítíte se jeden nebo druhý pod
neustálým tlakem a vidina porodu se pro vás stává noční můrou, je namístě
vyhledat odborníka – psychologa. Jen ten vám poskytne nezaujatý pohled na věc,
probere s vámi všechny možnosti a navrhne, jak se můžete se situací co
nejlépe vypořádat, aby neutrpěl váš vztah.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.