Negativní postoj dítěte ke škole a jak jej změnit

Probouzí se každé ráno vaše dítě s tím, že nechce jít do školy? Provází jeho nechuť hysterická scéna, křik, pláč, doprošování, nebo se dokonce potýká s jinými problémy jako je například pomočování, nevolnosti, zvracení a noční můry? Nemávejte nad tím rukou, může jít o opravdu vážný problém, jehož následkem nemusí být jen záškoláctví, ale zanechá hluboké šrámy také na duši dítěte.

Lenost nebo šikana?

Sáhněme si každý do svědomím a zavzpomínejme na svá školní léta. Také jsme se někdy pokoušeli rodiče přesvědčit o tom, aby nás nechali doma, hlavně pokud jsme měli psát test nebo být zkoušení. Když nepomohlo doprošování, přistupovali jsme k jiným metodám, nejčastěji hráli na city starostlivých rodičů, předstírali bolest hlavy, břicha, zvýšenou teplotu… Tomu že na nás něco „leze“ rodiče většinou uvěřili. A my měli den volna navíc. Dnes, jakožto dospělí, kteří mají školní docházku již dávno za sebou, se takovýmito historkami bavíme a smějeme se jim, zejména pokud na nás naše děti zkoušejí stejné metody, jako kdysi my na své rodiče.

Úsměv na rtech však zamrzne nejednomu rodiči, který se u svého dítěte setkává vysloveně s odporem ke škole. Každé ráno se změní ve zlý sen a martyrium doprošování, nadávek, vyhrožování, smlouvání. Ne vždy je důvodem, proč vaše dítě nechce do školy obyčejná lenost. Ono by totiž možná i šlo do školy rádo, ale řeší nějaký problém, který přiživuje jeho odpor. Je na vás rodičích, abyste se dítěti snažili pomoci a nezametali jeho problémy pod koberec. Nejčastějším důvodem, proč děti do školy nechtějí je šikana. Ta tu vždy byla, je a nejspíš i bude. I když si neumíte představit, že by potkala zrovna vašeho potomka, stát se to může. A to nejen ze strany spolužáků, ale i učitelů. S šikanou je úzce spojen strach, ať už z ponižování, z učitele, který si na dítě zasedl, špatných známek, nebo jen přísné třídní učitelky, která je postrachem celé školy. Mnohdy (zejména u introvertů) je příčinou také to, že si dítě neumí najít mezi spolužáky kamarády, stojí mimo třídní kolektiv, trpí samotou.

Za vším hledej rodiče…

Mnoho z nás si to možná ani neuvědomuje, ale svým přístupem k dítěti, jeho výsledkům ve škole apod. v něm můžeme nechuť ke škole vyvolávat i my. Samozřejmě každý rodič má v první řadě na srdci to, aby dítěti dal do života to nejlepší, trochu mu vydláždil cestičku do dospělosti. Avšak někteří rodiče svou péči přehánějí, nedají dítěti žádnou šanci se osamostatnit, vše řeší za něj. Ve škole je však dítě značnou část dne, je tam samo, musí se prosadit, jednat za sebe a nést za svá rozhodnutí následky. Dítě, které je vychováváno jako v bublině a neustále se těší péči rodičů, může mít s tímto značné problémy.

Dalším příkladem příčiny v rámci rodiny jsou situace, kdy rodiče řeší před dítětem problémy (finanční, partnerské, rodinné…), které by si měli vyříkat v soukromí. Jsou určité věci, do kterých by dítě nemělo vidět, které jsou záležitostí pouze dospělých, problémy, kterým nemůže ve svém věku ještě pořádně rozumět. Odpor ke škole a záškoláctví pak může být z pohledu dítěte chápáno jako jakási demonstrace nespokojenosti se stavem věcí. Dítě jednoduše neví, jak vás upozornit na to, že potřebuje vaši lásku a pozornost i v době, kdy řešíte své vlastní problémy.

V neposlední řadě je pak namístě uvést další z chyb, které rodiče při výchově dělají (i když mnohdy v dobré víře), a to je kladení příliš vysokých nároků na dítě. Jistě, v dnešní době obzvlášť platí, že čím více znalostí, koníčků a zkušeností máte, tím lépe se uplatníte na pracovním trhu. Ovšem pozor, abyste toho na své dítě nenakládali až moc. Den nabitý kroužky, učením se na další den do školy a domácími povinnostmi může být v dlouhodobém hledisku dítětem vnímán jako velmi stresující. Už jen to, že si musí vyslechnout hodinovou přednášku ve chvílích, kdy donese ze školy špatnou známku je deprimující. Místo aby pak ve škole spatřovalo prostředek k dosažení úspěšné budoucnosti, začne ji doslova nenávidět.

Jak změnit postoj dítěte?

Mnoho dětí své problémy a pocity skrývá, proto si v první řadě musíte vy sami všímat maličkostí a změn v chování dítěte. Určitě je namístě si s dítětem o všem promluvit, zeptat se ho na důvody, co byste mohli podle něj udělat vy, aby se mu ve škole začalo líbit. Proberte vše také s třídní učitelkou, společně se snažte najít řešení. V případě, kdy si nevíte rady vyhledejte pomoc psychologa. S jeho pomocí odhalíte pravou příčinu problému a vymyslíte strategii, jak nechuť dítěte překonat, aby se ke škole nestavělo jen negativně. Vezměte v úvahu, že psycholog je sice pro dítě cizím člověkem, ale v rámci své praxe umí nejcitlivěji proniknout do tajů dětské psychiky, nevyvíjí na dítě nevědomý nátlak, a hlavně ovládá spousty technik, jak problém odhalit a vyřešit.