Probouzí se každé ráno vaše dítě
s tím, že nechce jít do školy? Provází jeho nechuť hysterická scéna, křik,
pláč, doprošování, nebo se dokonce potýká s jinými problémy jako je například
pomočování, nevolnosti, zvracení a noční můry? Nemávejte nad tím rukou, může
jít o opravdu vážný problém, jehož následkem nemusí být jen záškoláctví, ale
zanechá hluboké šrámy také na duši dítěte.
Lenost nebo šikana?
Sáhněme si každý do svědomím a
zavzpomínejme na svá školní léta. Také jsme se někdy pokoušeli rodiče
přesvědčit o tom, aby nás nechali doma, hlavně pokud jsme měli psát test nebo být
zkoušení. Když nepomohlo doprošování, přistupovali jsme k jiným metodám,
nejčastěji hráli na city starostlivých rodičů, předstírali bolest hlavy,
břicha, zvýšenou teplotu… Tomu že na nás něco „leze“ rodiče většinou uvěřili. A
my měli den volna navíc. Dnes, jakožto dospělí, kteří mají školní docházku již
dávno za sebou, se takovýmito historkami bavíme a smějeme se jim, zejména pokud
na nás naše děti zkoušejí stejné metody, jako kdysi my na své rodiče.
Úsměv na rtech však zamrzne
nejednomu rodiči, který se u svého dítěte setkává vysloveně s odporem ke
škole. Každé ráno se změní ve zlý sen a martyrium doprošování, nadávek,
vyhrožování, smlouvání. Ne vždy je důvodem, proč vaše dítě nechce do školy
obyčejná lenost. Ono by totiž možná i šlo do školy rádo, ale řeší nějaký
problém, který přiživuje jeho odpor. Je na vás rodičích, abyste se dítěti
snažili pomoci a nezametali jeho problémy pod koberec. Nejčastějším důvodem,
proč děti do školy nechtějí je šikana. Ta tu vždy byla, je a
nejspíš i bude. I když si neumíte představit, že by potkala zrovna vašeho
potomka, stát se to může. A to nejen ze strany spolužáků, ale i učitelů. S šikanou
je úzce spojen strach, ať už z ponižování, z učitele, který si na
dítě zasedl, špatných známek, nebo jen přísné třídní učitelky, která je
postrachem celé školy. Mnohdy (zejména u introvertů) je příčinou také to, že si
dítě neumí najít mezi spolužáky kamarády, stojí mimo třídní kolektiv, trpí samotou.
Za vším hledej rodiče…
Mnoho z nás si to možná ani
neuvědomuje, ale svým přístupem k dítěti, jeho výsledkům ve škole apod. v něm
můžeme nechuť ke škole vyvolávat i my. Samozřejmě každý rodič má v první řadě
na srdci to, aby dítěti dal do života to nejlepší, trochu mu vydláždil cestičku
do dospělosti. Avšak někteří rodiče svou péči přehánějí, nedají dítěti žádnou
šanci se osamostatnit, vše řeší za něj. Ve škole je však dítě značnou část dne,
je tam samo, musí se prosadit, jednat za sebe a nést za svá rozhodnutí
následky. Dítě, které je vychováváno jako v bublině a neustále se těší
péči rodičů, může mít s tímto značné problémy.
Dalším příkladem příčiny v rámci
rodiny jsou situace, kdy rodiče řeší před dítětem problémy (finanční, partnerské,
rodinné…), které by si měli vyříkat v soukromí. Jsou určité věci, do
kterých by dítě nemělo vidět, které jsou záležitostí pouze dospělých, problémy,
kterým nemůže ve svém věku ještě pořádně rozumět. Odpor ke škole a záškoláctví pak
může být z pohledu dítěte chápáno jako jakási demonstrace nespokojenosti
se stavem věcí. Dítě jednoduše neví, jak vás upozornit na to, že potřebuje vaši
lásku a pozornost i v době, kdy řešíte své vlastní problémy.
V neposlední řadě je pak
namístě uvést další z chyb, které rodiče při výchově dělají (i když mnohdy
v dobré víře), a to je kladení příliš vysokých nároků na dítě. Jistě, v dnešní
době obzvlášť platí, že čím více znalostí, koníčků a zkušeností máte, tím lépe
se uplatníte na pracovním trhu. Ovšem pozor, abyste toho na své dítě
nenakládali až moc. Den nabitý kroužky, učením se na další den do školy a
domácími povinnostmi může být v dlouhodobém hledisku dítětem vnímán jako
velmi stresující. Už jen to, že si musí vyslechnout hodinovou přednášku ve
chvílích, kdy donese ze školy špatnou známku je deprimující. Místo aby pak ve
škole spatřovalo prostředek k dosažení úspěšné budoucnosti, začne ji
doslova nenávidět.
Jak změnit postoj dítěte?
Mnoho dětí své problémy a pocity skrývá,
proto si v první řadě musíte vy sami všímat maličkostí a změn v chování
dítěte. Určitě je namístě si s dítětem o všem promluvit, zeptat se ho na důvody,
co byste mohli podle něj udělat vy, aby se mu ve škole začalo líbit. Proberte vše
také s třídní učitelkou, společně se snažte najít řešení. V případě,
kdy si nevíte rady vyhledejte pomoc psychologa. S jeho pomocí odhalíte
pravou příčinu problému a vymyslíte strategii, jak nechuť dítěte překonat, aby se
ke škole nestavělo jen negativně. Vezměte v úvahu, že psycholog je sice
pro dítě cizím člověkem, ale v rámci své praxe umí nejcitlivěji proniknout
do tajů dětské psychiky, nevyvíjí na dítě nevědomý nátlak, a hlavně ovládá
spousty technik, jak problém odhalit a vyřešit.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.