Ultimáta – přínos, nebo zkáza vztahu?

Láska, naprostá důvěra, věrnost, fungující komunikace, kompromisy, žádné hádky a problémy… Tak taková je představa o dokonalém vztahu, kde partneři zastávají rovnocennou pozici a vše šlape jak po drátkách. Ovšem ideálních vztahů je pomálu (pokud vůbec existují) a realita není procházkou rájem. Problémy byly, jsou a budou, ať už svého partnera milujete sebevíc. Podstatné pro fungující vztah však není ani tak samotná existence problému, jako spíš schopnost je řešit. A právě zde narážíme na kámen úrazu.

Často komunikace mezi partnery vázne, nejsou schopni se domluvit na kompromisu a konflikt se pak změní v poměřování sil, kdy jeden chce mít nad druhým navrch. A je pro to ochoten udělat cokoliv. Třeba vás i zatlačit do kouta, dát vám ultimátum.

Poslední šance, nebo cílená manipulace?

Ultimátum je požadavek, který má druhá strana splnit v určitém časovém úseku a za jehož nesplnění následuje trest. Partner vás v podstatě postaví před rozhodnutí „buď a nebo…“, aby dosáhl svého. Je to opravdu určitá technika manipulace, ke které se však popravdě občas uchylujeme všichni. Někteří z momentálního rozmaru, jiní ve snaze docílit změny, když se všechny ostatní metody minuly účinkem.

Pravdou je, že ať je příčinou tohoto jednání cokoli, ultimáta vztahu škodí. Potlačuje se do svobodná vůle druhého partnera, je to snaha si jej předělat k obrazu svému. A to není zrovna nejlepší způsob, jak řešit problémy.

Výjimkou by z psychologického hlediska mohlo být tzv. vnitřní ultimátum. Jde o ultimátum, které vyřknete v „nouzi nejvyšší“, když už jste vyzkoušeli opravdu vše a chcete dát vztahu ještě poslední šanci. Takovéto oprávněné ultimátum se liší v tom, že si sami pro sebe určíte dobu, do které musí být splněno. Jeden příklad za všechny – manžel je mamánek a tchýně se vám neustále plete do života, mluví vám do výchovy, má klíče od domu a leze vám tam, i když nejste doma, nedá vám pokoj. Snažíte se tento problém vyřešit co nejlépe, ale bez účinku. Pohár vaší trpělivosti již přetekl, a tak postavíte manžela v podstatě před hotovou věc – musí vměšování své matky vyřešit tak, aby dosáhlo únosné míry, jinak ať se sbalí a odstěhuje k mamince. V duchu se rozhodnete, že mu dáte na vyřešení situace měsíc.

Pozor však na to, že když už se jednou k ultimátu rozhodnete, musíte být skálopevně rozhodnutí „trest“ vykonat. Tzn. jestliže manželovi vyprší měsíční doba a situace se nepohnula z místa, opravdu mu musíte sbalit a odstěhovat ho k matce. Je to jako s výchovou dítěte, pokud mu neustále hrozíte tím, že mu v obchodě nic nekoupíte, když bude zlobit, ono zlobí a vy mu stejně koupíte na co si jen vzpomene, nebude vás jednoduše brát vážně. A tenhle princip platí i u dospělých. Jakmile párkrát planě pohrozíte, partner bude brát vaše ultimáta na lehkou váhu.

Takže, když už ultimátum, tak podle pevně stanovených pravidel. V první řadě si ujasněte, proč chcete ultimátum vyslovit a co od něj očekáváte. Partnerovi jasně vysvětlete, co od něj očekáváte, ale netlačte ho do kouta. Buďte otevřeni diskuzi, vyslechněte si partnerův názor, ale rozhodně se neponižujte. A co je podstatné, ultimátum dodržte!

A jak se zachovat, pokud ultimátum vyřkne partner? V první řadě nepanikařte a snažte se zachovat klid. Zjistěte, co partnera k tomuto kroku vedlo, zda bylo vyřčeno pouze v návalu vzteku při hádce, nebo má opodstatněný důvod. Promluvte si s partnerem. Umět o problémech diskutovat vás může zachránit od nejedné hádky a krize.

Pokud mají ultimáta ve vašem vztahu stálé místo, je něco špatně. Jestliže se neumíte dopátrat příčiny, správně reagovat na vyslovené ultimátum, cítíte, že se vztah dostává do vážné krize a nechcete ho zahodit, vyhledejte pomoc psychologa. Získáte mj. nezaujatý pohled na celou situaci, zaměříte se na to, co vám ve vztahu mohlo unikat a jak jej zlepšit.