V dnešním článku se zaměříme
na jeden z mnoha problémů, který je čím dál častěji tématem každodenní
komunikace, a to jsou traumata. Upřímně řečeno každý z nás zažije
v průběhu své existence nějaké trauma, často si je sebou neseme už
z dětství. Není však trauma jako trauma, s některými se dokážeme
vcelku snadno vyrovnat, jiné nás naopak poznamená na celý život a nejsme
schopni je správně zpracovat.
Pojem trauma je hodně široký,
může se odrazit jak na těle, tak i na duši. My se samozřejmě budeme držet
obecně platné definice v rámci psychologie, která hovoří o traumatu jako o narušeném
duševním stavu člověka, ke kterému dochází v důsledku traumatizujícího
zážitku. Tímto zážitkem pak
může být respektive cokoli - přírodní
katastrofy, přepadení, týrání, únos, válka, znásilnění, zneužívání, pobyt ve
vězení, trauma z porodu, pokus o vraždu, dopravní či letecká nehoda, náhlá
smrt blízké osoby, vážné onemocnění či úraz, traumata z dětství aj.
Ať už je příčinou narušení
psychické rovnováhy jakákoliv situace, odráží se na duševním i fyzickém zdraví
a ovlivňuje každodenní fungování v běžném životě. V první řadě je
člověk vystaven nadměrnému stresu, ke kterému se postupem času
přidávají pocity smutku a bezmoci, úzkosti, obavy, výkyvy nálad, podrážděnost až
agrese, poruchy spánku a s tím spojená únava, problémy se soustředěním,
bušení srdce, žaludeční vředy a řada jiných obtíží.
Nelze jednoznačně stanovit, jak
se bude trauma projevovat u té či oné osoby, každý je jiný a stejně tak jsou individuální
odezvy na traumatizující zážitek. Obecně rozlišujeme dva typy reakcí: afektivní
a ofenzivní. Volně řečeno buďto člověk bude reagovat zmateně, nebo ustrne/znehybní.
Pro bližší představu si popíšeme situaci, kdy je člověk v důsledku prožitého
stresu paralyzován. Lidský mozek má zakódovány jakési obranné reakce, nejprve
tedy začne vyhodnocovat daný okamžik a na základě toho vyšle signál vašemu
tělu. Odborníci se shodují v tom, že se v důsledku nadměrného stresu
vypnou pro danou chvíli nepodstatné části mozku, nervový systém je schopen
vykonávat pouze základní povinnosti a vše ostatní je odsunuto do pozadí.
V praxi to znamená, že přestanete být schopni prožívat v danou chvíli
jakékoliv emoce, nejste schopni pohybu a vše okolo vás jako by bylo pouhým
snem, který se vás přímo netýká. V momentě, kdy prvotní hrůza odezní se
mozek začne pomalu, ale jistě navracet k běžnému fungování, ovšem ne vždy
bez následků. Mnohdy může dojít k tomu, že vás v budoucnu vykolejí
jakákoliv maličkost, která se přímo i nepřímo týká stresujícího zážitku, mozek
bude neustále hodnotit možné hrozby, začne se vám prolínat minulost s přítomností,
rozvine se u vás posttraumatická stresová porucha apod.
Jak se vyrovnat
s prožitým traumatem?
Pokusit se o to můžete sami,
záleží však na vážnosti prožité situace. V první řadě se obrňte
trpělivostí, vyrovnat se s traumatem je během na dlouhou trať. Dovolte si
čas truchlit a projevujte negativní emoce, dejte svým pocitům volný průběh a
neduste je v sobě. Pokuste se přijmout prožitou hrůzu jako holý fakt, jako
něco, co jste museli prožít a co mělo jistě určitý smysl, jen je potřeba
odhalit jaký. A zde se dostáváme k častému kamenu úrazu, protože samotným
vám smysl traumatu může unikat. Většinou nechápete, proč to muselo potkat
zrovna vás, co jste udělali špatně, či že v podstatě žádnou vinu nenesete.
Proto doporučujeme navštívit odborníka. Psycholog jako nezaujatá osoba snáze
nahlíží na samotnou podstatu problému a pomůže vám dostat se zpět do psychické
pohody. Zvláště přínosná je jeho pomoc v případě, kdy vás trápí noční můry
a děsivé vzpomínky, vše vám traumatizující zážitek připomíná, v důsledku
čehož se postupně izolujete od společnosti, trpíte silnými depresemi nebo vás
napadají sebedestruktivní myšlenky.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.
Krátké a výstižné, zároveň citlivě napsané. Velmi pomohlo :D
Dobrý den,
minulý týden, měl otec vážnou nehodu na kole a ležel v umělém spánku, nyní je stále v bezvědomí a my se jen modlíme, aby se probudil. Chtěla bych se zeptat, jak se soustředit na práci, na děti a na chod domácnosti a navíc ještě podpořit mamku, která je samozřejmě také ve velkém traumatu. Existuje nějaký způsob, (kromě prášku, nyní jsem si vzala Neurol) ale ráda bych ho chtěla přestat brát. Můžete mi napsat, co dělat, abych se nezbláznila...děkuji