V dnešním článku se zaměříme
na jeden z mnoha problémů, který je čím dál častěji tématem každodenní
komunikace, a to jsou traumata. Upřímně řečeno každý z nás zažije
v průběhu své existence nějaké trauma, často si je sebou neseme už
z dětství. Není však trauma jako trauma, s některými se dokážeme
vcelku snadno vyrovnat, jiné nás naopak poznamená na celý život a nejsme
schopni je správně zpracovat.
Pojem trauma je hodně široký,
může se odrazit jak na těle, tak i na duši. My se samozřejmě budeme držet
obecně platné definice v rámci psychologie, která hovoří o traumatu jako o narušeném
duševním stavu člověka, ke kterému dochází v důsledku traumatizujícího
zážitku. Tímto zážitkem pak
může být respektive cokoli - přírodní
katastrofy, přepadení, týrání, únos, válka, znásilnění, zneužívání, pobyt ve
vězení, trauma z porodu, pokus o vraždu, dopravní či letecká nehoda, náhlá
smrt blízké osoby, vážné onemocnění či úraz, traumata z dětství aj.
Ať už je příčinou narušení
psychické rovnováhy jakákoliv situace, odráží se na duševním i fyzickém zdraví
a ovlivňuje každodenní fungování v běžném životě. V první řadě je
člověk vystaven nadměrnému stresu, ke kterému se postupem času
přidávají pocity smutku a bezmoci, úzkosti, obavy, výkyvy nálad, podrážděnost až
agrese, poruchy spánku a s tím spojená únava, problémy se soustředěním,
bušení srdce, žaludeční vředy a řada jiných obtíží.
Nelze jednoznačně stanovit, jak
se bude trauma projevovat u té či oné osoby, každý je jiný a stejně tak jsou individuální
odezvy na traumatizující zážitek. Obecně rozlišujeme dva typy reakcí: afektivní
a ofenzivní. Volně řečeno buďto člověk bude reagovat zmateně, nebo ustrne/znehybní.
Pro bližší představu si popíšeme situaci, kdy je člověk v důsledku prožitého
stresu paralyzován. Lidský mozek má zakódovány jakési obranné reakce, nejprve
tedy začne vyhodnocovat daný okamžik a na základě toho vyšle signál vašemu
tělu. Odborníci se shodují v tom, že se v důsledku nadměrného stresu
vypnou pro danou chvíli nepodstatné části mozku, nervový systém je schopen
vykonávat pouze základní povinnosti a vše ostatní je odsunuto do pozadí.
V praxi to znamená, že přestanete být schopni prožívat v danou chvíli
jakékoliv emoce, nejste schopni pohybu a vše okolo vás jako by bylo pouhým
snem, který se vás přímo netýká. V momentě, kdy prvotní hrůza odezní se
mozek začne pomalu, ale jistě navracet k běžnému fungování, ovšem ne vždy
bez následků. Mnohdy může dojít k tomu, že vás v budoucnu vykolejí
jakákoliv maličkost, která se přímo i nepřímo týká stresujícího zážitku, mozek
bude neustále hodnotit možné hrozby, začne se vám prolínat minulost s přítomností,
rozvine se u vás posttraumatická stresová porucha apod.
Jak se vyrovnat
s prožitým traumatem?
Pokusit se o to můžete sami,
záleží však na vážnosti prožité situace. V první řadě se obrňte
trpělivostí, vyrovnat se s traumatem je během na dlouhou trať. Dovolte si
čas truchlit a projevujte negativní emoce, dejte svým pocitům volný průběh a
neduste je v sobě. Pokuste se přijmout prožitou hrůzu jako holý fakt, jako
něco, co jste museli prožít a co mělo jistě určitý smysl, jen je potřeba
odhalit jaký. A zde se dostáváme k častému kamenu úrazu, protože samotným
vám smysl traumatu může unikat. Většinou nechápete, proč to muselo potkat
zrovna vás, co jste udělali špatně, či že v podstatě žádnou vinu nenesete.
Proto doporučujeme navštívit odborníka. Psycholog jako nezaujatá osoba snáze
nahlíží na samotnou podstatu problému a pomůže vám dostat se zpět do psychické
pohody. Zvláště přínosná je jeho pomoc v případě, kdy vás trápí noční můry
a děsivé vzpomínky, vše vám traumatizující zážitek připomíná, v důsledku
čehož se postupně izolujete od společnosti, trpíte silnými depresemi nebo vás
napadají sebedestruktivní myšlenky.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.