Narození dítěte je obrovským
mezníkem v životě partnerů. Život se vám doslova obrátí na ruby, je třeba
přehodnotit dosavadní priority a skoro vše přizpůsobit novému členu rodiny.
Tento stav se nemění ani s postupem let, dítě roste, učí se novým věcem a
získává nové zkušenosti jak jinak než od vás rodičů. Rodičovství je jeden velký
tanec, kde se vše většinou točí jen kolem dítěte. Jednou však přijde den, kdy
se dítě najednou bude chtít postavit na vlastní nohy, začne studovat, odjede
bydlet na kolej, případně si založí vlastní rodinu. Pro některé rodiče je to
vítaná změna a vidina času, který budou moci věnovat sobě a svým koníčkům je
lákává. Avšak dokážou partneři i po naplnění jejich rodičovské role najít cestu
k sobě navzájem? Nebo to za ta léta pečování o děti zapomněli a teď
namísto klidu prochází jejich vztah krizí? Každý problém má své řešení a my se
v tomto článku podíváme na to, co vás po odchodu dětí z domova může
potkat a jak se s tím nejlépe vypořádáte.
Dítě vylétlo z hnízda, co teď?
Ať už dítě odešlo z domova
z jakýchkoliv důvodů, je to vždy velkým zvratem ve vývoji rodiny. Nejeden
rodič si začne připadat starý a nepotřebný, dříve či později se však vše srovná
a život jde dál… Nebo také ne. A v tomto případě se nejspíše potýkáte se
syndromem prázdného hnízda.
Syndrom prázdného hnízda
je označením pro takové stavy, kdy rodič po odchodu dětí z domova propadá
dlouhodobému smutku, který může vyvrcholit v deprese a jiné psychické
problémy, což se negativně odrazí na jeho fungování v běžném životě. Odchodem
dětí však netrpí jenom ženy, ale v mnoha případech také muži, jenže ti se
s novou situací dokáží lépe vyrovnat mj. proto, že většinou netrávili
s dětmi tolik času jako matky. Jsou to právě ženy, které se snaží udržet
teplo rodinného krbu, vytvářet klidnou atmosféru a starají se o chod celé
domácnosti. Důležité však je, aby při tom všem nezapomínaly také samy na sebe,
věnovaly se koníčkům a v neposlední řadě s partnerem stále pracovali
na vztahu. Při rodičovství totiž většinou pozapomínáme na to, že stereotyp
vztahu rozhodně neprospívá a děti přece nejsou překážkou k tomu, aby se
partnerství posilovalo a vyvíjelo. Pokud se však rodič (zejména matka) obětuje
jen ve prospěch dítěte, má v budoucnu zaděláno na problém. Zaprvé tím, že
svou neustálou péčí o dítě nerozvíjí jeho samostatnost, na což navazuje i druhý
extrém, kdy dítě se na matce stane doslova závislým.
Pak přijde den, kdy dítě odchází
z domova a najednou nevíte, co dělat a jak naložit s časem, kterého
máte nyní dostatek. Ženy se pod tíhou smutku přestávají starat o domácnost,
zanedbávají sebe i manžela, vše, co budovaly se jim doslova zhroutí jako
domeček z karet. Muži na to pak často reagují tím, že
hledají útěchu jinde, nejčastěji v náručí mladé milenky, čímž si
kompenzují jak problémy ve vztahu, tak potřebu obdivných pohledů apod. A to je
jen základní výčet toho, s čím se mohou rodiče při syndromu prázdného
hnízda potýkat. Kromě toho, že manželé najednou neví, jak spolu komunikovat,
jak navázat tam, kde přestali, co se společným časem apod., si mohou uvědomit,
že spolu vlastně celé ty roky byli pouze kvůli dětem, že láska tak nějak
vyšuměla do ztracena. Není výjimkou, že pak spatří jediné východisko
v rozvodu, případě zůstanou žít spolu, ale půjdou si každý svou cestou. Přičtěme
k tomu deprese, obrovský pocit prázdnosti, úzkosti a obavy ze samoty,
celkovou nespokojenost se životem, ztrátu sebedůvěry, pocit méněcennosti a
mnoho dalšího. V tu chvíli stojíte před opravdu velkým problémem a je
nejvyšší čas začít ho řešit.
Jak překonat syndrom prázdného hnízda?
V první řadě je potřeba
přijmout odchod dítěte jako holý fakt, a ne jako katastrofu. Uvědomte si, že
jste své dítě vychovávali podle svých nejlepších schopností a možností, teď je
na něm, aby všechna ta léta a vědomosti zúročilo a předalo dále svým dětem. Tím,
že si dítě založilo vlastní rodinu nekončí vaše role matky a otce, pouze se
rozšiřuje o další obzory, budete babičkou a dědou, a co může být pro rodiče
lepším oceněním, než když vidíte, že váš potomek se řídí vaší výchovou a chodí
si k vám pro cenné rady? Rozhodně vám nezakazujeme vzpomínat, klidně se
rozněžňujte nad starými fotografiemi a připomínejte si společné chvíle, na tom
není nic špatného. Ale nezavírejte se po odchodu dítěte před světem a zejména
ne před partnerem, naopak začněte pracovat na prohloubení vašeho vztahu,
řekněte si vše, na co jste za ta léta neměli čas, užívejte si cestování a
jiných společných aktivit. Kromě toho si také dopřávejte čas sami pro sebe,
zajděte na kávu s přáteli, věnujte se pozapomenutým koníčkům či si hledejte
nové. Otevřela se před vámi nová etapa života, užívejte si ji.
Pokud však nejste s to
překonat pocit samoty, řešíte partnerskou krizi, máte neustále deprese či
cokoliv jiného, vyhledejte pomoc psychologa. Ten vám pomůže vaše pocity
zpracovat formou vhodné terapie, případně navrhne jiná řešení.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.