I ta největší láska může jednou
skončit, vytratí se, vyšumí. Rozchod, ať už má jakoukoliv podobu, je
z psychologického hlediska jedním z nejbolestivějších procesů, se
kterými se musíme v životě vyrovnat, a někteří z nás i vícekrát. V dnešním
článku se podíváme na rozchod z pohledu ženy, která se musí vypořádat
s odchodem partnera od rodiny.
Partner odešel. Je to tak,
zůstala jste sama. Sama s dětmi, hypotékou, rozestavěným domem… Najednou
vlastně ani nevíte, co bude dál a jestli to vůbec sama zvládnete. Někde
v hlavě se vám ozývá hlásek, že musíte, už jen kvůli dětem. K němu se
však přidává druhý s otázkami, jak zvládnete vše finančně, jak to dětem
vysvětlíte, co jste udělala špatně? Nastává vám období plné zkoušek, musíte
aktivovat všechny síly, abyste to zvládla. A i když se vám to v první
chvíli zdá nemožné, uvidíte, že to opravdu zvládnete. Jen nesmíte podléhat
depresi, utápět smutek v alkoholu apod.
Proč muži opouští rodinu? Dobrá
otázka, na kterou dokáži nejlépe odpovědět právě jen muži. Ačkoli by se mohlo
zdát, že nejčastějším důvodem je odchod partnera za jinou ženou, není to
pravda. Jistě, muži často opouští manželky kvůli milenkám,
ovšem mnohdy za jeho odchodem stojí celá řada jiných problémů. V první
řadě je to nefungující komunikace mezi partnery, kdy si nejsou schopni o
svých pocitech v klidu popovídat, svá trápení v sobě tutlají a
nabalují jeden problém na druhý. Jednoho dne pak hrnec přeteče a vidí jediné
možné řešení v odchodu. Proto psychologové neustále radí – mluvte, mluvte,
mluvte! Nic lepšího pro svůj partnerský vztah nemůžete udělat, na komunikaci to
vše stojí. Další příčinou odchodu partnera může být partnerská krize, nedostatek
sexu, nuda ve vztahu, názorová odlišnost, chorobná žárlivost partnerky, krize
středního věku. A pro některé muže je rozchod formou útěku – od dluhů,
zodpovědnosti, starostí…
Jak zvládnout odchod partnera? Překonat rozchod je těžké, snoubí se
ve vás celá škála emocí od smutku po vztek. Dopřejte si dostatek času na truchlení,
avšak zbytečně jej neprodlužujte. Je samozřejmé, že byste se nejraději uzavřela
před světem, nevylézala z postele, jedla kila čokolády… Každý šok a smutek
je potřeba překonat a začít rozumně uvažovat. Zejména když v tom nejste
tak úplně sama – jsou zde přece děti. Snažte se jim co nejdříve
vysvětlit novou situaci, neočerňujte před nimi jejich tátu, spíše je ujistěte,
že ačkoliv odešel má je rád stejně jako předtím. Pro děti je odchod otce stejně
stresujícím jako pro vás, ba možná ještě o něco více. Jakmile dokážete
zvládnout příval negativních emocí je namístě kontaktovat partnera. I
když si neumíte představit, že byste se s ním po této zradě měla potkat,
je to opravdu důležité, musíte vyřešit péči o děti, jak je finančně zajistíte,
kde budete bydlet apod. Nesnažte se partnera přesvědčit, aby
se k vám vrátil, můžete mu však ukázat, o co vše přichází, dobře se proto
na schůzku připravte.
Ze všeho nejdůležitější je dostat
se brzy do co nejlepší psychické pohody. Nemá smysl se obviňovat, přemýšlet
nad tím, co jste vy udělala špatně apod. Stejně tak si zakažte myšlenky na to,
že byste to sama bez partnera nezvládla. Udělejte si seznam toho dobrého, co
vás jako nezadanou může v budoucnu potkat. Každá žena má na prvním místě
děti, ale není vhodné zapomínat i na sebe sama, proto si vymezte i nějakou tu
chvíli jen pro sebe, mj. se rozptýlíte od neustálého trápení se z odchodu
partnera.
Pokud však nebudete schopni se
s odchodem partnera vypořádat, začnete trpět depresemi či jinými
psychickými problémy, neváhejte vyhledat psychologa. Ten vám pomůže vypořádat
se s negativními emocemi a v případě potřeby navrhne vhodnou terapii.
Odborná psychologická pomoc je přínosná také co se týče dětí, psycholog poradí
nejlepší způsob, jak s dítětem komunikovat, případně může doporučit
návštěvu dětského psychologa.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.
Pěkný den. Ano, manžel odešel po 19 letech za jinou paní a dokonce se i přestěhoval a změnil prac. místo. Postavili jsme obr dům s velikou zahradou a máme 16 let starého syna. Bylo to ze dne na den. Jeden večer o víkendu mi prostě řekl, že se chce rozvést. Našel si paní na internetu (sice jí v tu chvíli ještě neviděl, ale strašně po ní toužil :)). Ten víkend, než mi to oznámil, jsme byli na kolech, sázeli stromky na zahradě a procházeli jsme se ruku v ruce po naší vesnici, jako celých 19 let.
Je to už skoro rok. Manžel je pryč a dům se prodává.
Problém je ale ten, že syn s ním nechce mluvit. Na začátku za ním byl syn dvakrát, aby mu to vysvětli, ale údajně se nic nedozvěděl, prý jenom lže. Je to hrozné, byl to skvělý otec. Učil se s ním, povídali si, byla to dvojka nerozlučná. Měla jsem pocit, že i když se mi něco stane, je tady to bezpečí v otci, naprosté, bezmezné. Manžel se na syna neptá, spolu komunikujeme (firma, dům), ale se synem nemluvil rok. Prostě, když se tady ukáže, obejde dům, jde rovnou do firmy a pak pryč. Vůbec tomu nerozumím, vůbec. Navíc, je to pro mne frustrující. Byla jsem podvedená, rodina rozbitá, přijdu o dům a ještě jsem údajně já, která syna navádí proti otci. Moc mi záleží na tom, aby měli dobrý vztah, nesnáším boje a napětí.