Snem každého páru je mimo jiné
pořídit si krásný byteček nebo dům a žít si v poklidu sami ve svém. Jsou však
situace, které to neumožní a není jiné východisko, než bydlet s rodiči a v
„horším“ případě i prarodiči. Soužití tří žen v jednom domě je velmi
náročné, zejména pokud každá vyrůstala v jiné době, má zažité jiné zvyky,
jinak se stará o domácnost a staví priority. Co udělat pro to, abyste takovéto
společné bydlení v klidu zvládli si popíšeme v dnešním článku.
Dcera, matka, babička. Tři ženy,
které se na jednu stranu milují a respektují, na druhou stranu si však dokáží
vjet pořádně do vlasů. O to víc, pokud nežijete s maminkou, ale tchyni,
tam už je rivalita na denním pořádku. Pokud máte dům, který má samostatné bytové
jednotky, dá se vše zvládnout vcelku v pohodě. Jakmile však sdílíte
společnou domácnost, je situace horší. Každá žena si chce udělat své zázemí, svou
domácnost. Nehledě na to, že starší generace vždy mají tendenci těm mladším
radit, porovnávat, co dělají jinak a lépe atd. Na takovéto soužití více generací
je potřeba opravdu velká dávka tolerance.
Babičky na hlídání…
Společné bydlení s rodiči sebou
nese však nejednu výhodu, zejména pokud máte děti. Sama z vlastní zkušeností
vím, že je k nezaplacení mít babičku po ruce, když je potřeba pohlídat
děti. Další výhodou je také finanční stránka společného bydlení, protože na
provoz domu nebudete sami, ale výdaje se rozdělí. Z psychologického hlediska
má pak vícegenerační bydlení dobrý vliv na psychiku dětí, protože ty vidí a
zažívají, jak s rodiči a prarodiči vycházíte, pomáháte si navzájem apod. Pozor
však i na opačný účinek, pokud se budete naopak pořád hádat, pomlouvat jeden
druhého aj. neodnese si dítě do dospělosti žádnou úctu ke starším generacím.
Jak zvládnout společné bydlení s rodiči a prarodiči?
Pokud se k tomuto kroku
uchylujete z vlastního rozhodnutí, a ne pod tlakem okolností (finance,
rozvod…), je potřeba si před samotným soužitím s rodiči vše důkladně
promyslet. Úplně nejlíp uděláte, pokud si také všichni společně sednete k jednomu
stolu a proberete určitá pravidla, která se budou muset dodržovat. Na začátku
vám to možná přijde bezpředmětné, ale vězte, že je to opravdu potřeba.
V první řadě si domluvte,
kdo a kdy bude užívat společné prostory, abyste předešli následným hádkám. Máte-li
zahradu, myslete i na ni, každá žena si bude chtít pěstovat své plodiny,
květiny apod., proto se domluvte, který kus bude mít kdo k dispozici, aby
nezasahoval do prostoru druhého. Rozhodně nepodceňte otázku soukromí, pokud nechcete
mít neustále nezvané návštěvy. U oddělených bytových jednotek je to jednoduché,
u společného bydlení v jednom prostoru trvejte např. na klepání před
vstupem do vašich místností. Dalším krokem je pak dělba povinností, určitě
ničemu neprospěje, pokud se jedna rodina bude starat o vše a ostatní nehnou ani
brvou. Rozdělte si, kdo bude kdy vytírat před vchodem, sekat zahradu… A v neposlední
řadě jsou zde finance. Jestliže nemáte samostatné rozvody vody a elektřiny,
vymezte si, jakým dílem budete spravedlivě přispívat, jak se budou dělit
přeplatky a nedoplatky atd. Nejedna rodina skončila u soudu, protože se
rozhádali právě kvůli financím ve společné domácnosti.
Už v minulosti bylo společné
bydlení s rodiči a prarodiči běžnou rutinou, snad i nutností. Vše se dá
zvládnout, jen se musíte obrnit trpělivostí a hlavně tolerancí. Někdy se však i
při sebelepší vůli s rodiči neshodnete, zjistíte, že si děláte jen samé
naschvály, a trpíte nejen vy, ale i váš vztah s partnerem. V takovémto
případě doporučujeme vyhledat pomoc psychologa, který vás vyslechne a poskytne nezaujatý
pohled na celou situaci. Zakopaný pes může být totiž i úplně někde jinde, než
si myslíte. Spolu s psychologem příčinu problému odhalíte a začnete jej
cíleně řešit.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.