„Pane Bože, to jsi tak
neschopná, že nedokážeš ani uvařit pořádný oběd?!“ „Už ses dneska podívala do
zrcadla? Kočičko, myslím že jsi zase přibrala!“ „Proč to všechny ostatní ženské
zvládají, a ty ne?“ …
Tyto věty, a nejen ty můžete
často slyšet z úst člověka, od kterého byste očekávali spíše podporu. Jenže
místo toho vám partner neustále sráží sebevědomí a vy se cítíte jako totální
troska, která nic nezvládá. Na jednu stranu se chcete postavit na odpor, jenže
pak o sobě začnete pochybovat.
Označení psychické ponižování
(týrání) je širokým pojmem. A to z jednoho prostého důvodu. Ono totiž
ponižování je jakékoliv chování, které sráží lidskou důstojnost. Nemusí jít
tedy o přímočaré nadávky a výsměch, ale i o nenápadné poznámky, které většinou
zůstanou nepovšimnuty. Tedy alespoň poprvé. Čím více těchto „nevinných“ narážek
slyšíte, tím více začnou působit na vaši psychiku.
Samozřejmě určité popichování mezi
partnery ke vztahu patří. Děláte si legraci jeden z druhého, a to jak mezi
sebou, tak i na veřejnosti. Do doby, kdy toto „pošťuchování“ nabere na
pravidelnosti a začne být pro druhého nepříjemné, se o psychické ponižování
nejedná.
Jakmile vás však partnerova slova
začnou zraňovat, začnete se ho bát a cítíte se méněcenní, je to špatně. Partner
vás totiž už jen tak nepopichuje, ale svými výroky jako by vám bodal nůž hluboko
do srdce.
Dobrá otázka. Většinou proto, že
mu to jednoduše dělá dobře. Zvyšuje si vlastní, nejspíše dost nízké sebevědomí.
Když se nad tím blíže zamyslíte, partner se vás bojí. Má strach, že ho svými
úspěchy zastíníte, že on nebude pro vás dost dobrý, že si toho okolí všimne. A tak
se začne řídit heslem – nejlepší obranou je útok. A ponižování může
začít.
Co je jednodušší, poukázat na
chyby druhého (vás) nebo si přiznat své? Rozhodně to první. A když vám partner dennodenně
vtlouká své polopravdy do hlavy, začnete jim pomalu sami věřit. A tak se dříve
sebevědomá a úspěšná žena promění v tichou, šedou myšku, která se bojí
říct svůj názor.
Nejhorší na tom všem je, že
partnerovo ponižování vám zanechá opravdu hluboké jizvy na duši, které si ponesete
snad až do konce života. Většina psychicky týraných žen si myslí, že si za to
můžou samy. A tak co nejvíce potlačují své potřeby a touhy, bojí se, aby
partnera nijak nevyprovokovaly, potýkají se s depresemi a v některých
případech to vše může skončit sebevraždou.
Samozřejmě ponižování se netýká
pouze žen, ale často jsou v roli oběti také muži, zde jsou pak důvody v
podstatě stejné, jen se o nich tolik nemluví.
Víme, je těžké se dostat z područí
tyrana, ještě ke všemu, když je láskou vašeho života. Jenže tato láska je pouze
jednosměrná, protože pokud by vás partner opravdu miloval, nikdy by vás neponižoval.
A tak se mu postavte na odpor. Dejte mu jasně najevo, že se sebou nenecháte
vláčet jako s kusem hadru. Pokud se totiž nevzepřete, nejen že situaci
nezlepšíte, ale naopak se bude s časem čím dál víc stupňovat.
Základem fungujícího vztahu je
rovnocennost partnerů a vzájemný respekt. Pokud toto vztah postrádá a partner
má potřebu si na vás vylívat své vlastní pocity méněcennosti, vztah ukončete.
Nemá budoucnost.
Začněte pracovat sami na sobě, na
svém sebevědomí. Namístě je také pomoc psychologa, který vám poskytne nezaujatý
pohled na celou situaci, nabídne různé možnosti, pomůže se znovuobnovením sebevědomí
a mnoho dalšího.
„Láska je nejkrásnější
trápení, které tkví v ponížení lidské hrdosti…“ J. Lennon
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.