Agresivitou rozumíme útočné
chování člověka vůči druhému, sobě samému či majetku. S určitým stupněm
agresivity se již narodíme, do jisté míry nám pomáhá utvářet si postavení ve
společnosti a prosazovat se, je prostředkem dosažení vytoužených cílů. Pokud
však agresivita jedince přeroste přípustnou hranici, člověk své útoky nedokáže
ovládat a reaguje na určité podněty nepřiměřeně, hovoříme o chorobné
agresivitě. Agresivní chování často pramení z vnitřního strachu člověka, kdy se agresí snaží s nepříjemnou situací vyrovnat a
bránit se. V mnoha případech má na rozvoji chorobné agrese podíl genetická
výbava jedince, např. pokud matka v těhotenství užívala návykové látky,
vznikly komplikace u porodu apod. Stejně tak může být příčinou agresivního
chování drogová závislost, alkoholismus, vážné úrazy hlavy, porucha pozornosti,
případně jsou agresivní sklony průvodním jevem psychických poruch osobnosti
jako je schizofrenie aj.
S agresivitou je úzce spojen
pojem agrese. Definice vymezují agresi jako vědomé a záměrné útočné projevy, které mají za cíl ublížit někomu
jinému. Typickým projevem agrese jsou slovní
a fyzické útoky, násilné omezování svobody, ničení věcí, týrání zvířat, šikana apod. Pojmy agrese a agresivita
jsou si velmi podobné, v čem tedy spočívá jejich rozdíl? Jestliže to velmi
zestručníme, tak agresivita je sklon k útočnému, nepřátelskému a násilnému jednání,
které se projevuje agresemi.
Agresivita má velkou škálu
projevů, mezi nejčastější patří: úzkost, podrážděnost, neklid, zmatenost,
neschopnost se soustředit, hněv, strach, slovní urážky často doprovázené
nadávkami, pomlouvání, vysmívání se, ničení věcí, šikana ve všech jejich
formách, psychické a fyzické násilí, týrání… Důležité je těmto
příznakům věnovat pozornost, protože agresivita může vést k mnoha závažným
onemocněním, potížím v práci, ve škole, v rodině a společnosti.
Z psychických problémů se mohou dostavit deprese, poruchy spánku, potíže s pamětí,
halucinace aj. Může vést také k nadužívání omamných látek, které končí
předávkováním či otravou. Fyzická agrese jde ruku v ruce s úrazy a
mnohdy hraničí se zákonem. V neposlední řadě pak agresivita vedená vůči sobě
samému vede k sebepoškozování a může skončit sebevraždou.
Léčba chorobné agresivity
by měla probíhat nejlépe ve spolupráci s psychologem, protože pouze ten se
dokáže dopátrat pravých příčin jejího vzniku a reagovat na ně vhodně zvolenou
terapií (individuální, skupinová, rodinná), ve spolupráci s psychiatrem
pak lze předepsat adekvátní psychofarmaka.
Agresivita partnera a jak ji zvládnout
V období zamilovanosti máme
nasazeny pomyslné růžové brýle, přes které nevidíme partnerovy nedostatky.
Postupem času se vztah vyvíjí, prvotní zamilování opadne a je načase si tyto
brýle sundat a postavit se čelem partnerovým negativním stránkám, mezi které
patří i agresivita. Agresivní chování dokáže se vztahem pořádně zamávat,
případně jej úplně zničit. Agresivní sklony mají častěji muži, je to dáno
jejich zvýšenou hladinou testosteronu, ovšem ani agresivní žena není výjimkou. Je
potřeba si uvědomit, že ve vztahu neplatí právo silnějšího, ale partneři mají
mít rovnocenné postavení.
Jak se vypořádat
s agresivitou partnera? V první řadě se nedejte! A to
hned při prvních projevech agrese, ať už reaguje partner křikem, nadávkami,
rozbíjením věcí, vyhrožováním apod. Mnohdy si nemusí neadekvátnost svého
jednání uvědomovat, proto je důležité se mu postavit do opozice. Jestliže
budete jeho chování tolerovat, v době, kdy přeteče pohár vaši trpělivosti
bude už na nápravu pozdě. Proto je důležité řešit problém hned v začátku,
je zde největší pravděpodobnost, že partner bude mít snahu a chuť se změnit. Vztah
s agresivním partnerem je jednoznačně těžký, jde vlastně o jakýsi
začarovaný kruh napětí, konfliktů a usmiřování. Agresivní člověk nedokáže své
chování ovládat a mnohdy pak trpí výčitkami svědomí. Nenechte se uchlácholit omluvami,
jedinou vhodnou omluvou je začít problém s agresí řešit, jinak hrozí, že
se konflikty budou postupně stupňovat, mohou skončit i domácím násilím.
Pakliže se potýkáte
s agresivitou partnera a nedokážete ji sami zvládnout, odvažte se vyhledat
odbornou pomoc – psychologa. Je to to nejlepší, co můžete pro sebe, partnera a
záchranu vztahu udělat.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.
Tento článek obsahuje velkou spoustu protichůdných, rozporuplných a nekompletních informací. Genetická výbava neovlivňuje tyto věci. Na geny se dnes nesprávně hází vina za věci, které jsou důsledkem prostředí.
Že existuje přípustná hranice agrese je omyl celé společnosti, na tomto bychom neměli chtít naši společnost budovat.
"Definice vymezují agresi jako vědomé a záměrné útočné projevy, které mají za cíl ublížit někomu jinému." ale lidi s problémem nikdy nechtějí ublížit jiným lidem, ne primárně. Primárně chce lev vyndat trn z tlapky. To není zaměřené, kdo ten problém neměl, nepochopí to, že se člověku zatemní před očima a když se probere, má před sebou střepy z talíře a jediné, co si pamatuje je, že cítil intenzivní přání, aby ta bolest už přestala. To nemá za cíl někomu ublížit. Ale poukazuje to, jakému myšlení nás naše společnost naučila a to jak to vnímáme a že se od toho chceme uchránit a oddělit, to je problém. Musíme si v první řadě uvědomit, že jsme jeden organismus a pokud jsou nemocní jedinci, je nemocný celý organismus. Je potřeba to léčit s láskou a trpělivostí hodné Božství.
Pokud tento komentář čtete o Vánocích, přeji vám pokojné svátky.