Agresivní partner. Jak s ním pracovat?

Tento článek obsahuje velkou spoustu protichůdných, rozporuplných a nekompletních informací. Genetická výbava neovlivňuje tyto věci. Na geny se dnes nesprávně hází vina za věci, které jsou důsledkem prostředí.

Že existuje přípustná hranice agrese je omyl celé společnosti, na tomto bychom neměli chtít naši společnost budovat.

"Definice vymezují agresi jako vědomé a záměrné útočné projevy, které mají za cíl ublížit někomu jinému." ale lidi s problémem nikdy nechtějí ublížit jiným lidem, ne primárně. Primárně chce lev vyndat trn z tlapky. To není zaměřené, kdo ten problém neměl, nepochopí to, že se člověku zatemní před očima a když se probere, má před sebou střepy z talíře a jediné, co si pamatuje je, že cítil intenzivní přání, aby ta bolest už přestala. To nemá za cíl někomu ublížit. Ale poukazuje to, jakému myšlení nás naše společnost naučila a to jak to vnímáme a že se od toho chceme uchránit a oddělit, to je problém. Musíme si v první řadě uvědomit, že jsme jeden organismus a pokud jsou nemocní jedinci, je nemocný celý organismus. Je potřeba to léčit s láskou a trpělivostí hodné Božství.

Pokud tento komentář čtete o Vánocích, přeji vám pokojné svátky.

Dobrý den,pokud se mohu vypovídat tak učiním,stydím se to říkat mým přátelům a rodině..Jsem s přítelem 7 let ze začátku bylo vše v pořádku,milovali jsme se a byly jsme rádi spolu..asi po roce jsme se sestěhovali a já už si začala všímat že prostě dává hodně času hrám na počítači..ale furt byl milí a vždy když jsem řekla pod tam a nebo jdeme koukat tak šel..po 4 letech vztahu jsme se začali snažit o miminko což s enam o pár měsících později povedlo a teď máme 2,5 letého chlapečka.. jednou jsme šli na narozeniny ,byla jsem asi ve 4 měsící těhotenství a přítel je většinou agresivní když se přepije ,když jsme tenkrát došli kolem 10 večer domů,potkali jsme sousedy který chtěli ať přijdeme za nemi před barák popíjet alkohol .. což já těhotná jsem byla prostě unavená a nechtělo se mi za nemi,nebývalo mi jak dobře začátky těhotenství jsou náročné. Ale on jelikož se přepil alkoholem tak jsem u něj viděla poprvé agresi,protože jsme nechtěla jít tak začal vyvádět a řvát po mě a rozbil skříň vztekem..byla jsme hrozně rozhozená..potom se uklidnil a těšil se na miminko zhruba rok už je to horší, je na mě zlý, nevšímá si nás s malým si nehraje a zavře se v obýváku a hraje ,jakmile má nějakou tu misi ve hře nesmíme na něj ani promluvit protože se mu nedaří tak už začíná brblat a občas zařve ..jednou kdzx jsem mu řekla že to stemi hrami už přehani protože ,hraje po práci i o volnu od rána do pozdě v noci..já mu říkala že mě nevadí že hraje ať si hraje ale ať si nás všímá..bohužel nedokáže si promluvit v klidu a neustále po mě řve,je to už skoro každý den...vždycky jsem se nějak hájila a taky po něm rvala ale postupem času jsme si řekla že po něm řvát nebudu protože ho ještě víc rozčilim protože u toho rozbíjí věci,rozbil i počítač v hodnotě 30tisic..ale i když na něj mluvím v klidu on stejně řve a už se ho začínám i bát protože on na mě vždycky nastoupí a povyskoci mi před obličejem a má ruku v pěst jak kdyby mě chtěl zbít ale vždycky se uklidnil když jsme odešla do pokoje se vyplakat... dnes to udělal znovu ale ne kvůli hrám ale kvuli6tomu že jsme mu zapomela vzít papírky v obchodě které jsem měla zaplacené.. Zase po mě začal řvát a povyskocil s pěti a hlavou jakobx mi chtěl dát hlavičku v té chvíli jsem po něm zařval jestli je normálni že takhle se k mě chovat nebude tak zavřel dveře vší silou... já už bohužel prostě nevím ,moc ho miluju ale začínám se ho bát a bojím se že mě jednou uhodi ale v té chvili bych posbírala co bych mohla a utekla s malým..možná už bych to udělala dávno ale já nemám kam jít a nemám ani nic naspořeno ,všechno máme ve společném účtu ,což tam toho taky moc není protože splácíme auto ..a nechci abych neměla co dát malému co jíst...jsem na řidičáku a povídka 8 tisíc..což je prd.. nejhorší u něj je že až je v klidu tak se přijde i omluvit a říká že agresivní není že si to jen nenechá líbit,. Nejhorší je pro mě to že on sám je týraný i jeho máma a hlavně ona ,která má psychické problémy i po 11 letech...a ví že to není nic hezkého a příjemného,kdybych to řekla jeho máme nechci vidět co by bylo ,mám ji hrozně ráda i ona mě..a kdyby věděla že syn jde po stopách otce ,asi by to nedala..navíc ještě horší je že když o někom mluví o nějakým násilí na ženě říká že by mě ani malému nikdy neublížil a že by chránil každou ženu..ale to že už začíná být taky takový to on už nevidí