Obsesivní myšlenky jako věčná koule u nohy

            Jistě jsme každý někdy zažili situaci, kdy jsme odešli z domu a nebyli si jisti, zda jsme zhasli všechna světla, vypnuli konvici ze zásuvky nebo jestli jsme zamknuli byt. Obyčejně nám však stačí vrátit se jednou a vše zkontrolovat, anebo nad touto skutečností dokonce mávneme rukou s tím, že se přeci nic nestane. Pokud se ale potřebujete přesvědčit opakovaně a do hlavy se vám neustále vkrádají otravné myšlenky, které lze jen krátkodobě potlačit, mějte se na pozoru. Nejspíše vás trápí obsese.

O čem je vlastně řeč?

Obsese je myšlenka nebo představa, které se nelze jen tak zbavit. Přináší s sebou i značnou míru stresu a úzkosti. Bohužel u ní existuje i tzv. myšlenkový paradox – čím více se snažíme na danou věc nemyslet, tím je vtíravější. Obsese mohou zprvu existovat pouze samy o sobě, dříve nebo později se je ale dotyčný snaží potlačit určitým typem jednání. Toto chování nazýváme kompulze a mají za cíl obsese zmírnit nebo eliminovat. Dojde-li ke kombinaci těchto dvou, mluvíme o duševní poruše zvané obsedantně kompulzivní porucha – OCD.

Obsese + kompulze = spousta ztraceného času

OCD je neurotické duševní onemocnění, které je nejčastěji zapříčiněno genetickými faktory, ale svou roli hrají také vlivy výchovy a individuální predispozice člověka. Jedná se tedy o spojení obsesivních myšlenek a kompulzivního jednání, pro lepší představu, uvádíme pár příkladů:

• Obsese: strach z bakterií, nečistoty, chorob – Kompulze: časté mytí rukou
• Obsese: fixace na barvy – Kompulze: skládání všeho dostupného podle barev
• Obsese: potřeba opakovat určitý pohyb – Kompulze: vstávání stále stejnou nohou
• Obsese: myšlenky na to, že jsme něco zapomněli – Kompulze: stálá kontrola zamčených dveří

Tyto úkony často dotyčným zaberou i více než hodinu denně. Stojí je tedy energii a především čas, který by mohli strávit něčím smysluplnějším. U lidí, kteří navíc trpí strachem z bakterií, můžou obsese přerůst až do takové míry, že se bojí vyjít na veřejnost, nejsou schopni svézt se městkou hromadnou dopravou nebo se najíst v restauraci. 

Jak na OCD vyzrát?

Diagnostika OCD je poměrně spletitá. V první řadě musí psycholog vyloučit jiné faktory, které by mohly podobné stavy myšlení a chování navozovat. Řeč je především o psychotropních látkách, jako je alkohol nebo jiné drogy. Obdobné příznaky také mohou mít různá poškození mozku.

V posledních letech se jako nejúčinnější léčba jeví kognitivně behaviorální terapie (KBT). Soustřeďuje se totiž na postupné odbourávání kompulzí a obsesí. Klient si do značné míry dílčí kroky řídí sám pod supervizí psychoterapeuta. Princip terapie pak spočívá v odhalení situací, které u klienta obsese vyvolávají, a těm je následně postupně vystavován. Cílem je ukázat, že vyhýbavé chování prakticky nic neřeší a že obsese je opravdu pouze nutkavou myšlenkou, která ale nemá tak reálný přesah, jak se klient může domnívat. Zpravidla se postupuje od podnětů, které nevzbuzují tak bouřlivou reakci, až po ty nejhorší.