„Život je jen náhoda, jednou
jsi dole, jednou nahoře…“ zpívá se ve známé písničce. Do určité míry mají
její autoři pravdu. Nikdy nevíte, s jakou náladou se probudíte. Jestli
budete poskakovat radostí a usmívat se na všechny kolem, nebo na vás dolehne „depka“
a nic se vám nebude dařit. Změny nálad jsou neodmyslitelnou součástí člověka,
ovlivňují, co, s jakou vervou a jak dobře to děláme.
Jako děti jste své emoce nijak
nezakrývali. Křik a pláč se stal prostředkem, jak dosáhnout svého. Postupem
času se však své nálady naučí většina z nás ovládat. Na jednu stranu je to
jakýsi obranný mechanismus, na druhou přetvářka. Možná se za své emoce stydíte,
nebo jen nechcete způsobit trápení blízkým. Vždyť přece každý špatný den jednou
přejde a vše bude zase v pořádku, tak proč tím někoho znepokojovat…
Někteří však své emoce nedokáží
vůbec ovládat. V jedné chvíli vás strašně milují a vše je zalité sluncem,
v druhé by vám nejraději vyškrábali oči a svět se pro ně stal temným místem
bez naděje na zlepšení. Nejednou v takovéto situaci zazní na adresu
takového člověka otázka: „Jsi labilní, nebo co?!“ A třeba nejste ani
daleko od pravdy. Opravdu může jít o emočně labilního člověka.
Definovat, co je normální náladovost
a co ne je velmi složité. A to nejen pro laiky, ale mnohdy i pro psychology a
psychiatry. Ona totiž určitá emoční labilita souvisí např. s temperamentem.
Vezměte si takového cholerika. Ten v jednu chvíli dokáže vybuchnout a než
se z tohoto výlevu vzpamatujete, chová se jakoby nic. Je emočně labilní?
Respektive labilní ve smyslu duševní poruchy? Není. Protože tyto změny nálad k němu
jakožto cholerikovi jednoduše patří. Je to součást jeho povahy. Stejně tak není
emočně labilní žena s premenstruačním syndromem.
Takže jak se vlastně pozná opravdu
emočně nestabilní a labilní člověk? Obecně je to ten, který své reakce nedokáže
vůbec ovládat, jeho „nálady“ neodezní, ale mají dlouhodobý charakter, stupňují
se a viditelně zhoršují kvalitu jeho života.
Možné to je, ale vyžaduje to
opravdu velké odhodlání a trpělivost. Je také nutné vyhledat pomoc psychologa a
psychiatra, kteří dokáží stanovit míru lability a co je hlavní, její příčinu. Jen
pokud budete znát důvod svého chování, můžete zapracovat na jeho změně.
Často jsou v souvislosti s emoční
labilitou předepisována antidepresiva. Ta napomáhají zmírnit negativní pocity a
snáze započít terapii. Samozřejmě nejžádanějším výsledkem terapie je naučit se zvládat
emoce bez jakýchkoliv podpůrných přípravků, ne vždy je to však možné.
Terapeut vás navede tak, abyste
si začali svých pocitů více všímat – co ve vás vyvolá neadekvátní reakci, proč
se v dané situaci cítíte špatně? Dobrým pomocníkem je deník, do kterého si
můžete vše zapisovat a zamyslet se nad svým jednáním s odstupem času. Postupně
se pak s pomocí psychologa budete učit, jak své reakce a nálady ovládat,
jak přiměřeně upustit páru a nejednat zbrkle.
Neléčená emoční labilita sebou
přináší mnoho rizik, ať už jsou to přetrvávající deprese, afektivní poruchy
nebo v nejhorších případech i sebevražedné myšlenky a pokusy. Proto
jakmile začnete mít podezření, že vaše labilita nesouvisí s momentální
stresovou situací, neodkládejte návštěvu odborníka.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.
Dobrý den, mám za, že jsem psychicky labilnější člověk a opakovaně se dostávám do konfliktů s rodinným příslušníky.
Co s tím prosím můžu dělat a na koho se mám obrátit?
RS