Střídání světla a tmy aneb Život s hraniční poruchou osobnosti

fashion

V jedné chvíli milujete, v druhé nenávidíte. Smějete se a pláčete. Bojíte se o své zdraví, ale nezaváháte si ublížit. Chováte se mile a pak vás najednou něco vytočí do nepříčetnosti. Pokud se u vás neustále střídají chvíle blaha s temným obdobím, můžete trpět hraniční poruchou osobnosti. Lze vyléčit nebo se s ní budete muset naučit žít? A jde to vůbec?


Co je to hraniční porucha osobnosti


Každý člověk je někdy náladový a reaguje v určitých situacích přehnaně. To ještě neznamená, že trpíte nějakou psychickou poruchou.



Hraniční porucha osobnosti se vyznačuje dramatickým a nevyrovnaným chováním. Vzniká většinou již v dětství, v souvislosti s citovým strádáním v rodině, nebo nějakým traumatizujícím zážitkem. Osoby s touto poruchou nejsou schopny vytvořit si své vlastní, bytostné já, nerozumí druhým ani sami sobě.


Setkání s člověkem, který hraniční poruchou osobnosti trpí může být možná i trochu děsivé. Nikdy nevíte, co od nich můžete čekat. Jsou v zajetí absolutna – vidí ve vás buď absolutní dobro, nebo zlo. Nic mezi tím pro ně neexistuje. V jednu chvíli vás milují, ale pokud usoudí, že si jejich lásku nezasloužíte, začnou vás bez mrknutí oka nenávidět.


Pro psychology a psychiatry bývá často složité hraniční poruchu osobnosti diagnostikovat. Nejen kvůli tomu, že je samotná velice komplikovaná, ale také proto, že se k ní mnohdy přidruží další poruchy jako např. deprese, úzkosti, sklony k sebepoškozování… Proto než je stanovená diagnóza, musí tomu předcházet pečlivé „pátrání“ po příčinách.


Typické symptomy hraniční poruchy osobnosti:

  • emoční labilita
  • strach ze samoty a opuštění
  • problémy v mezilidských a partnerských vztazích
  • pocity prázdnoty
  • pohrdání sebou samým, ostatními i celým světem
  • nestabilní chování
  • zmatek, zoufalost
  • derealizace (vnímání všeho jako ve snu, za sklem)
  • depersonalizace (vnímání vlastního těla a myšlenek jako cizích, nereálných)
  • myšlenky na sebevraždu, na smrt
  • porucha vnímání sebe sama
  • halucinace, paranoia

 


 

Pár zajímavých faktů…

 

Porucha častěji postihuje ženy než muže. A to v souvislosti se zneužíváním v dětství, zanedbáváním nebo týráním rodiči.

 

Sebepoškozování je nejtypičtějším projevem hraničí poruchy osobnosti. Ani ne tak v důsledku toho, že by v ubližování sama sobě měly osoby s touto poruchou „zálibu“, ale často si tak chtějí určitým způsobem vynutit lásku a péči okolí.

 

Dospívající s hraniční poruchou osobnosti často experimentují s drogami a jinými návykovými látkami, jakožto forma sebepoškozování.

 

Někdy se může hraniční porucha osobnosti projevovat častým střídáním sexuálních partnerů a tíhnutím k divokému sexu a různým sexuálním praktikám.      

 

V souvislosti s nejasným nazíráním na sebe sama se dostavuje také tápání, co se sexuální orientace týče.

 

Podle některých studií se symptomy poruchy stabilizují kolem 50. roku života.

 

 


Lze hraniční poruchu osobnosti vyléčit?


Terapie v případě této poruchy je obzvlášť náročná. Je založena na neustálém posouvání a překračování osobních hranic. Což není rozhodně vůbec jednoduché.


Součástí terapie je psychoanalýza a často také dialektická behaviorální terapie. Samozřejmostí jsou v tomto případě léky – antipsychotika, anxiolytika, antidepresiva.



Důležitou roli zde sehrává také podpora a pomoc okolí. V lehčích případech lze terapii zvládnout ambulantně, u těžších je pak nutná hospitalizace na psychiatrickém oddělení.

 


V případě, kdy pojmete podezření, že se potýkáte s hraniční poruchou osobnosti neváhejte, a co nejdříve vyhledejte pomoc psychiatra a psychologa. Chronické deprese a úzkosti, které tuto poruchu provázejí spolu se sklony k sebepoškozování mohou mít fatální důsledky.

 

Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.