Podivín, introvert nebo schizoid?

Schizoid je označení pro člověka, který trpí schizoidní poruchou osobnosti. Některé duševní poruchy byste u lidí odhalili vcelku snadno, protože jsou patrné na první pohled. U schizoidní poruchy tomu tak ale není. Její symptomy nejsou tak výrazné a dotyční jsou schopni relativně dobře, byť částečně omezeně, fungovat.

Charakteristiky schizoidní poruchy

Velmi zjednodušeně lze říci, že u schizoidní poruchy jde o disharmonický vývoj osobnosti, kde jsou některé rysy nadměrně zvýrazněny a jiné naopak potlačeny, nebo úplně schází. Příznaky poruchy se začínají projevovat už v raném dětství. Dotyční si často drží odstup v mezilidských vztazích a jsou emočně chladní. Projevování citů zkrátka není nic pro ně. Ke chvále i kritice jsou většinou lhostejní, což jim může způsobovat problémy v pracovní sféře. Naopak se upínají na fantazie a tvoří si svůj vlastní svět, ve kterém jsou spokojení. Obecně se jedná o samotáře a lidé je často označují za podivíny. Na druhou stranu jsou v činnostech velice precizní a zásadoví, což má pozitivní dopady na jejich pracovní výkony.

Na vině je genetika i špatné rodinné vztahy

Za vznikem schizoidní poruchy může stát hned několik vlivů. Svou roli samozřejmě hraje dědičnost. Výzkumy prokázaly také zvýšené riziko výskytu u rodin, kde se objevila jiná psychická onemocnění (např.: schizofrenie). V některých případech také odborníci odhalili narušené vztahy v rodině. Nejčastěji se jedná o problémy v raném vývojovém období dítěte. Mezi rizikové faktory může patřit smrt jednoho z rodičů, komplikovaný rozvod nebo málo stimulační prostředí.

Strasti léčby osobnostních poruch

Poruchy osobnosti se obecně velmi obtížně léčí. Dotyční si totiž své problémy neuvědomují, a pokud ano, tak je vnímají jako součást svého já a nepovažují je za léčitelné. Mohou pak propadat depresím nebo sklouznout k užívání alkoholu či drog. Když už odborníka vyhledají, je to za účelem řešení akutních problémů, nikoli s vidinou dlouhodobé léčby. Terapie tak často končí předčasně.

Samotná léčba je opravdu náročná a dlouhá, často trvá několik let. Spočívá především v pochopení rysů osobnosti a osvojení si určitých způsobů chování, především v konfliktních situacích. Nejčastěji se využívá individuální terapie, která ale později může být doplněna i terapií skupinovou. V počátečních fázích léčby se jako podpůrné prostředky osvědčily i léky, které pomáhají kontrolovat emoční projevy a chování dotyčných.