Střídání nálad není nic
neobvyklého pro nikoho z nás. Jak se říká jednou jsme dole, jednou nahoře. Avšak každá špatná nálada dříve či
později odezní a vystřídá ji radost z něčeho nového, třeba i sebemenší
maličkosti. To je život, tak to vždy bylo, je a bude. Kdo tvrdí, že nikdy
špatnou náladu neměl s určitostí lže. Jsou mezi námi však tací, které dobrá
nálada neopouští po mnoho dní, týdnů i měsíců. A najednou ji vystřídá deprese,
která trvá a trvá. V tomto případě už nemůže být řeč o normálním běhu
věcí, ale jde o vážný problém.
Pokud jdou vaše nálady
z extrému do extrému a periodicky se opakují, můžete se potýkat se
závažnou psychickou nemocí zvanou maniodepresivní porucha, která je
známá i pod označením bipolární afektivní porucha. Ta
postihuje zhruba jednoho jedince ze sta, a to nejen dospělé, ale i děti. Ze
známých osobností trpěli maniodepresivní poruchou např. Miloš Kopecký, Petr
Muk, E. A. Poe, Ludwig van Beethoven, Abraham Lincoln, císař Rudolf II., Karel
Svoboda aj.
Maniodepresivní porucha není
typická jen pro určitou skupinu, ale jsou jí ohroženi všichni bez rozdílu věku,
pohlaví, vzdělání, rasy apod. U někoho propukne náhle, jiný může vypozorovat
určité varovné signály. Podle psychologů má na vznik maniodepresivní poruchy
vliv zejména dědičnost. Aby však nedošlo k omylu, to, že některý
z rodičů trpěl bipolární afektivní poruchou ještě neznamená, že jí
automaticky přenesou na své potomky. „Pouze“ jim předávají solidní základ (tedy
genetickou výbavu), na kterém v budoucnu může onemocnění stavět. Kromě
toho však můžou maniodepresivní poruchu vyvolat i nezpracované emoce, prožitá
traumata, celkové vyčerpání, a u některých i takové obyčejné střídání
ročních období. Ano je to tak, i dlouhá zima může vyvolat silné deprese, stejně
jako slunečné dny jsou protkány veselostí a elánem. Podstatné však je, že tyto
stavy (opět se opakujeme) jsou dlouhodobé a změna přichází náhle, bez zjevné
příčiny.
V mnoha odborných
publikacích je střídání nálad při maniodepresivní poruše právě připodobňováno
střídání ročních období a stejně jako rozlišujeme jaro, léto, podzim a zimu,
můžeme i střídání nálad rozdělit do 4 etap. Prvním cyklem je období
hypomanické a jedná se o stav, kdy jedinec horko těžko vypozoruje
nějaké příznaky, přesto tu jsou (veselá
nálada, přemíra energie, bezprostřednost, snadné navazování nových známostí,
zvýšená sexuální aktivita, absence únavy). Jestliže se již jedinec
s maniodepresivní poruchou léčí, je právě toto období velmi rizikovým, ač
se jedná jen o mírnou formu poruchy. Nebezpečí spočívá právě v tom, že se
člověk cítí naprosto v pořádku a nedokáže si správně vyložit varovné signály,
často v důsledku toho vysazuje léky, což následně vede ke zhoršení průběhu
onemocnění apod. Druhou etapou je období manické, pro které je
typickým znakem přemíra dobré nálady a pocitu, že nic není nemožné. Jedinec
oplývá přehnaným sebevědomím, má
sklony k přeceňování vlastních
schopností a zveličování. V komunikaci s ostatními jedinec často
používá přehnaná gesta, nedokáže udržet
pozornost a na jakýkoliv výraz nesouhlasu reaguje agresivně. V podstatě ztrácí jakékoliv zábrany, vše realizuje bez ohledu na to, jaké
důsledky může jeho chování mít. Není výjimkou, že se kvůli tomu dostává do
finančních i osobních problémů. V těžkých případech se k výše
uvedenému přidávají také halucinace a
bludy, jedinec se tak stává nebezpečným pro své okolí i pro sebe samého
(riziko vzniku alkoholismu či jiné závislosti). Tyto stavy euforie následně
střídá období depresivní, které je spojeno s nenadálým smutkem, úbytkem energie, špatnou náladou a
sebeobviňováním. Pokud nejsou tyto stavy léčeny, mohou vést až k sebedestruktivním myšlenkám a pokusům.
V podstatě v období deprese není člověk schopen se z čehokoli
radovat a učinit jakékoliv rozhodnutí. Deprese jsou skoro vždy doprovázeny i
tělesnými projevy jako např. váhovým
úbytkem, ztrátou sexuálního apetitu, poruchami spánku aj. A pak je zde období
smíšené, ve kterém se prolínají výše uvedené příznaky, které však nelze
s určitostí přiřadit k mánii či depresi.
Při diagnostice maniodepresivní
poruchy se musí postupovat opatrně a v první řadě je důležité
vyloučit jiný typ psychického onemocnění (např. schizofrenie). Pro správnou
diagnózu deprese musí být přítomno alespoň 5 z těchto příznaků: sklíčenost a smutná nálada, snížený zájem o
všechny aktivity, změny tělesné hmotnosti, nespavost/zvýšená spavost,
psychomotorická retardace, únava, ztráta energie, pocit méněcennosti,
sebeobviňování, zhoršená koncentrace, opakující se myšlenky na smrt a
sebevraždu, suicidální pokusy. Pro správnou diagnózu mánie musí být
přítomny alespoň 3 z těchto příznaků: vysoké
sebevědomí, absence potřeby spánku, mnohomluvnost, rychlé myšlení, roztržitost,
neschopnost soustředit se, psychomotorický neklid, nutkavá potřeba aktivit,
které působí radost (nakupování, utrácení peněz, sexuální zkušenosti).
Jestliže jste na pochybách, zda
netrpíte maniodepresivní poruchou, je namístě co nejdříve vyhledat odbornou
pomoc. V případě této poruchy, čím dříve zahájíte léčbu, tím lépe. Důsledky
neléčené maniodepresivní poruchy mohou být fatální, zhruba 50 % jedinců
se pokusí v období depresí spáchat sebevraždu, z toho cca 20 %
úspěšně. Kromě tohoto je zde velké riziko vzniku závislosti na alkoholu či
drogách a s tím spojených nemocí (onemocnění jater) či finančních
problémů. Včasná léčba je předpokladem úspěšného zvládnutí nemoci, mějte však na
paměti, že v případě maniodepresivní poruchy nemusí dojít až
k naprostému vyléčení, a že nejde o chvilkovou záležitost. Obrnit se
musíte trpělivostí, je také nutné bez výjimek dodržovat psychologem nastavený
léčebný plán. Pomoci si můžete také změnou životního stylu, dostatečným spánkem
a vyhýbáním se stresovým situacím.
A jak taková léčba
maniodepresivní poruchy probíhá? Psycholog na základě všech dostupných
informací navrhne léčebný postup šitý přímo vám na míru. Ve většině případů se
využívá kombinace psychoterapie s psychoedukací, u vážnějších forem pak
farmakoterapie (tymostabilizátory,
anxiolytika, hypnotika, antipsychotika, antidepresiva).
Psychoterapie je založena
na motivaci klienta a důvěře v terapeuta. Psycholog se snaží, aby klient
pochopil míru svého onemocnění i s jeho riziky, zvládl vyřešit různé
situace, změnil dosavadní životní styl a v neposlední řadě se spolu
s klientem zaměřuje na úspěšné dosažení jeho cílů. Psychoterapii často
účinně doplňuje fototerapie, elektrokonvulzivní terapie a transkraniální magnetická
stimulace.
Elektrokonvulzivní terapie je v psychiatrii užívána od 19.
století a jistě ji znáte pod zkráceným názvem elektrošoky. Tento způsob terapie je veřejností mnohdy odsuzován,
což je však dáno špatnou informovaností a zkreslenými představami. Ačkoli
v nás může název vzbuzovat různé sadistické představy, princip
elektrokonvulzivní terapie je vcelku jednoduše pochopitelný. Jejím úkolem je
pomocí opakovaných elektrošoků změnit elektrické signály v mozku tak, aby
došlo k co největšímu zlepšení diagnostikované poruchy.
Velmi oblíbenou metodou je také fototerapie. Ta je založena doslova na
léčbě světlem zejména v období podzimu a zimy, kdy je přirozené sluneční
světlo nedostatkovým zbožím. Málo slunečního svitu negativně ovlivňuje naše
psychické rozpoložení, cítíme se více unavení a máme tendenci podléhat
depresím. Fototerapie v tomto případě působí blahodárně na náš duševní
klid, navozuje příjemné pocity, a to bez jakékoliv nutnosti vynaložit vlastní
aktivitu.
Jak vidíte, je léčba
maniodepresivní poruchy dobře zvládnutelná. Neodkládejte proto návštěvu
psychologa a svěřte se mu se svými problémy co nejdříve, jen tak můžete
dosáhnout co nejlepších výsledků.
Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.