Úrazy u dětí: Noční můra všech rodičů

Máte doma malého raubíře? Snažíte se, abyste předcházeli všem jeho pádům a zraněním, ale ať děláte, co děláte, není to možné? Jste na pohotovosti jako doma? Obviňujete ze všeho sebe, myslíte si, že jste jako rodiče selhali, protože není ve vašich silách dítě uchránit? Jak se přestat obviňovat a vyrovnat se s (vážnými) úrazy u dětí, si řekneme v dnešním článku.

Když rozhodují vteřiny

Viděli jste český film V peřině? K. Roden a L. Bílá v něm skvěle ztvárnili roli rodičů, kteří se o své děti bojí a snaží se je za každou cenu uchránit. V pokojíčku mají vše vypolstrované, hračky pouze látkové a vycpané peřím, na procházku nosí měkké chrániče. Asi tak nějak bychom museli zařídit svou domácnost, ale ani to by nebylo zárukou toho, že se dítě nějakým způsobem nezraní. Děti jsou továrnou na nemožné, a to v pravém slova smyslu. Můžete mít oči na stopkách a stejně to nepomůže. V jedné jediné vteřině se stane něco, co všem obrátí život naruby. Dítě se zraní, vážně zraní. Ať už na sebe vylije vroucí čaj nebo kávu, pokouše ho pes, spolkne prášky, vypije saponát, sáhne do zásuvky apod. Najednou je vše jinak, přichází panika, snaha dítě co nejrychleji dopravit k lékaři, martyrium vyšetření, hospitalizace. V některých případech dítě vyvázne s minimálními následky, které postupem času odezní úplně. V těch horších si ponese jizvy a následky až do dospělosti.

První myšlenka rodiče? Můžu za to já! Druhá? Můžou za to všichni! Začnete jednoduše hledat viníka. Uvědomte si však, že šlo opravdu jen o politováníhodnou souhru okolností, pokud jste dítě nezranili schválně, což pochybujeme, není viníkem nikdo. Následují dlouhé hodiny, dny, týdny, kdy si rodiče neustále přehrávají osudný moment, přemýšlí nad tím, co měli nebo mohli udělat jinak a snaží se překonat šok. Jestliže je dítě v nemocnici, bude mít vážné následky, očekávají rodiče zázrak. Neustále se jim hlavou honí myšlenka „To musí být jen zlý sen. Proč právě naše dítě?“ a čekají na to, že jim doktoři sdělí dobrou zprávu – Vypadalo to zle, ale bude to dobré! Dalším velmi typickou reakcí je lítost. Lítost nad tím, že jste dítě neuhlídali, nad celou situací. A zejména lítost dítěte.

Jak překonat pocit viny, když se vaše dítě vážně zraní?

V první řadě si musíte odpustit. Jakmile dospějete do tohoto bodu, budete moci být dítěti tou pravou oporou. A přesně to bude teď vaše dítě potřebovat. Lítostivé pohledy, neustálý pláč rodičů, psychické zhroucení a depresivní stavy? To rozhodně NE! Dítě musí vidět, že jste silní, aby mohlo být silné i ono. Potřebuje ujistit, že jste tu pro něj, jeho opora a bezpečný záliv. Že jej podpoříte, pomůžete mu projít světem se zdravým sebevědomím, i přestože má jizvy na těle. Pokud dítě uvidí, že vy máte odvahu se nové situaci postavit, bude z ní čerpat a posílí jej to. Nic není důležitějšího než komunikace s rodiči. A to i u opravdu malých dětí (zde doporučujeme např. formou pohádek). Vysvětlete dítěti, že to, co se stalo nebyla jeho vina, že se nemusí cítit méněcenně, že je to pořád ta stejná osoba, jen má několik jizev navíc. Připravte ho také na možné posměšky z okolí, vysvětlete, že se jim bohužel nebude moci vyhnout, ale naučte jej, jak je snést. Popište mu vhodným způsobem také své pocity, jak celou situaci prožíváte vy. Buďte tu jednoduše pro něj, ve všech ohledech.

Překonat pocity viny a vyrovnat se s následky vážných úrazů u dětí je velkou psychickou zátěží. A to nejen pro rodiče, ale i pro děti. Pokud si tedy nevíte rady, neumíte své pocity správně zpracovat, nebo má s tím vším problém vaše dítě, vyhledejte pomoc psychologa. Psycholog vám nabídne různé možnosti, jak vše zvládnout a dojít k tomu, že nejste špatným rodičem.