Sociální fobie aneb strach z lidí

fashion

Téma fobií je velmi rozsáhlé, v předcházejícím článku jsme se zaměřili na problém všeobecně, v tomto si blíže rozebereme pouze sociální fobii. V různých situacích zažíváme rozličné formy strachu, pokud jde pouze o krátkodobou záležitost, se kterou se dokážeme sami vyrovnat, nejedná se o nic vážného. Na pozoru se však musíme mít, jakmile strach začne přerůstat v něco jiného, vážnějšího, je doprovázen neadekvátními pocity. Mnozí si pod pojmem fobie představují pouze strach z výšek, pavouků, hadů apod. V případě sociální fobie trpíme úzkostnými stavy při jakémkoliv kontaktu s lidmi. Podvědomě se snažíme vyhýbat situacím, ve kterých se musíme projevit a hrozilo by, že nás bude okolí pozorovat a hodnotit. Ať už se to týká veřejných projevů, navazování kontaktu s cizími lidmi, konzumace jídla na veřejnosti, či „obyčejného“ telefonování. Strach z lidí se může projevit v období dospívání, dospělosti, ale také u dětí. Podnětů může být mnoho – dlouhodobý stres, nízké sebevědomí, tělesné nedostatky (nadváha, velký nos, odstávající uši…) aj., přičemž negativní emoce přicházejí nejen mezi cizími lidmi, ale i při kontaktu s rodinou. Člověk trpící sociální fobií si plně uvědomuje, že je něco špatně, že jeho pocity jsou „přehnané“, ale není schopen – ač si to myslí – se s nemocí sám vypořádat. Takovéto uvažování vede ve většině případů k úplné izolaci od okolního světa.

Osoba trpící úzkostným strachem z lidí zprvu přisuzuje své problémy pouze ostýchavosti či trémě. Postupně se ale intenzita projevů stupňuje, ovládá nás po fyzické i psychické stránce. Pokud jsme vystaveni stresové situaci, podnětu, můžeme mít sucho v ústech, začne se nám svírat žaludek případně nás rozbolí břicho, mravenčí nám ruce, nohy. Typické je také zběsilé bušení srdce, zrychlený tep, pocity na omdlení, závratě, návaly horka, točení hlavy, pocení. Počáteční nervozita přerůstá v paniku, máme obavy z celkového zhroucení, mdlob, mnohdy jsou emoce tak silné až máme dojem, že pod jejich náporem zemřeme. Toto vše nás utvrzuje v rozhodnutí raději nevycházet z bytu, což výrazně ovlivní naši společenskou i ekonomickou úroveň. I ve stavech, kdy sice jsme schopni chodit mezi lidi, do zaměstnání apod. nás fobie velmi ovlivňuje. Máme potřebu se neustále kontrolovat, vyhýbáme se jakékoliv pozornosti, nedokážeme se seznámit s novými lidmi, jsme samotářští. Lidé se sociální fobií se snaží mnohdy problém vyřešit svépomocí, často však na to nestačí, hledají úlevu v alkoholu, drogách. Prohlubující se strach a izolace vedou k depresím, pocitům zmaru a myšlenkám na smrt, sebevraždu.

Pokud trpíte sociální fobií, neodkládejte návštěvu odborníka. Jak taková léčba sociální fobie probíhá? Možnosti jsou tři – pomocí antidepresiv, psychoterapie či kombinací léků a terapie. Při léčbě spolu ruku v ruce spolupracují psycholog a psychiatr. Co se týče sezení u psychologa, aplikuje se nejčastěji tzv. kognitivně-behaviorální terapie. Princip spočívá v tom, že je pacient postupně vystavován stresovým podnětům a učí se je pod dozorem odborníka zvládat. Vždy se musí dodržet posloupnost od méně náročných po více stresující a náročnější situace. Kognitivně-behaviorální terapie může být použita individuálně, lepších výsledků je však dosahováno, pokud probíhá ve formě skupinového sezení. Postupem času je důležité, abyste se naučili zvládat i reálné situace, ať již za pomoci a podpory psychologa či sami. Zkuste například jen obyčejný pozdrav cizích lidí na zastávce autobusu. Uvidíte, že jakmile zvládnete první kontakt s úspěchem, budete mít motivaci a chuť tuto nemoc překonat.

„Dělejte to, z čeho máte strach. A dělejte to opakovaně. To je nejrychlejší a nejjistější způsob, jak strach porazit.“                Dale Carnegie (americký spisovatel)

Připojte se do diskuze.
Zadéjte Váš kometář.